50 LET ZLATÉ HOKEJKY: Mám husí kůži, říká Holaň. Rekord mu vzal Pastrňák
Foto: hcdynamo.cz
Sezona 1992-93 pro něj byla jedinečná. Neskutečná! Miloš Holaň nasázel ve vítkovickém dresu 35 extraligových branek a přidal 33 nahrávek, to všechno jako obránce! Nikoho proto nepřekvapilo, že tehdejší jasný král domácí soutěže převzal také Zlatou hokejku. "Byla to pro mě ohromná čest. Strašně jsem si vážil toho, že jsem byl vybrán a anketu vyhrál. I po čtvrtstoletí to pro mě hodně znamená," povídá současný kouč pardubického Dynama.
Bylo mu 22 let, když sošku od akademického sochaře Zdeňka Němečka pozvedl nad hlavu. „Měl jsem ohromnou radost, ale možná tehdy úplně nedocenil, co se mi povedlo. Mladí lidé to tak mají. Jakmile jste pak starší, ještě víc si všeho vážíte,“ upozorňuje. Kopii vítězné trofeje opatruje jako oko v hlavě. „Jakmile se na ni podívám, naskočí mi celé to krásné období. Mám zase husí kůži. Dařilo se mi, na co jsme sáhl. Sezona snů! Ale tolik gólů a nahrávek bych nikdy nenasbíral bez spoluhráčů. Hrozně jim za to děkuji,“ vzkazuje vítkovickým parťákům.
Při setkání vicemistrů po 25 letech přijde řeč i na Zlatou hokejku
V play off extraligy to tehdy pod vedením trenéra Vůjtka dotáhli do finále. Titul nakonec brala Sparta, Vítkovice skončily stříbrné. „Nedávno jsem takhle seděl doma a vzpomínal, jaké to byly krásné časy. Povídám manželce, proč my se vlastně nikdy nesešli. A ona na to, abych tedy sraz zorganizoval sám. Dal jsem se do toho. Obvolával jsem kluky a sháněl kontakty, nakonec se to povedlo. Právě dneska se všichni sejdeme a posedíme v jedné ostravské hospůdce. Měli bychom být téměř kompletní, dorazí i trenér Vůjtek a za vedení František Černík. Některé kamarády jsem neviděl celých těch 25 let, při povídání určitě přijde řeč i na tu moji Zlatou hokejku.“
Pro Holaně se tenkrát otevřel hokejový svět. Podepsal smlouvu s Philadelphií, v následujícím ročníku se sice ještě na chvíli do Vítkovic vrátil. Ale pak bojoval o NHL, kterou si zahrál nejen za Flyers, ale i později v Anaheimu. Na západě Spojených států ovšem také uslyšel nejtvrdší zprávu, jakou si dovedete představit. Vynikající obránce onemocněl leukémii, musel podstoupit transplantaci kostní dřeně. Ocitl se na hranici života a smrti. Ale velký boj vyhrál. Je zpátky, dneska patří k úspěšným trenérům. Má novou rodinu a pořád velké hokejové sny.
Aktivní kariéru uzavřel na jaře 2000. „Zlatou hokejku řadím mezi své největší úspěchy. Když vidím, kdo ji také získal, je to neuvěřitelné. Dnešní mladé kluky historie moc nezajímá, ale naši generaci ano. Věděli jsme, kdo byl úspěšný, znali jsme všechny hráče. Naše, Rusáky i Švédy. Moc si vážím toho, že mohu být v takové společnosti,“ líčí upřímně. Mezi vítěze ankety vstoupil téměř na den přesně před 25 lety.
Když vypadl proud, napadlo mě, jestli to není nějaké znamení
„Vyhlašování probíhalo v pražském kulturním domě Eden,“ vzpomíná. Dnes už tahle stavba nestojí, musela ustoupit výstavbě moderního obchodního centra. „Během slavnosti venku vypukla bouřka a v sále na chvíli vypadl proud. Hned mě napadlo, jestli to není nějaké znamení. Abych nakonec skutečně vyhrál,“ hlásí z vesela. Ale všechno dobře dopadlo, na dlouho se stal nejmladším šampiónem ankety.
Holaně až loni překonal David Pastrňák. „Díval jsem se na přenos v televizi a uvědomil si, jak dlouho ten můj primát vydržel,“ reaguje. Sám vzal kdysi rekord Dominiku Haškovi, teď je benjamínkem mezi vítězi útočník z Bostonu. „David si to zaslouží. Je to vynikající hokejista, který má pořád všechno před sebou. Určitě mě nemrzí, že získal trofej v mladším věku než já,“ dodává. Kdo ví, jestli se ještě v budoucnu najde obránce, který v domácí extralize zvládne takovou produktivitu jako tehdy Miloš Holaň. „Nechci, aby to znělo špatně, ale myslím, že ne. Dnešní hokej je jiný, v mém případě se tehdy všechno neskutečně sešlo. Jsem na to hrdý,“ uzavírá.
Jubilejní 50. ročník ankety Zlatá hokejka proběhne v úterý 19. června v pražském Fóru Karlín, přímý přenos od 20:55 vysílá ČT1.
Share on Facebook
