Bednář hvězdou měsíce! TOP 10? Měřítko, zda na to pořád mám, tvrdí
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Hvězdou měsíce ledna se na úkor plzeňského střelce Dominika Kubalíka a pardubického beka Nicholase Schause stal královéhradecký kapitán Jaroslav Bednář. Zkušený hráč má za sebou výjimečné období, během tří zápasů v lednu dokázal dokonce zapsat deset bodů. V rozhovoru pro hokej.cz říká, že sbírat body ho i ve čtyřiceti letech pořád nabíjí, je po nich stále hladový. „Motivuje mě to,“ hlásí tahoun Mountfieldu.
Dominik Kubalík i Nicholas Schaus zažili skvělý vstup do nového kalendářního roku, před oběma ale nakonec v hlasování ankety Hvězda měsíce skončil matador Jaroslav Bednář. „Je to příjemný bonus a moment během této sezony. Hlavně po tom turnaji ve Švýcarsku (Spengler Cup), kdy na nás trochu lehla únava, jsme měli obavy, jak to vůbec bude probíhat. Nakonec ale ten měsíc byl ze všech nejpovedenější. Měli jsme na začátku ledna několik vítězství v řadě, což mohl jen těžko někdo čekat po tak těžkém turnaji,“ hodnotil Bednář měsíc leden v němž sám zaznamenal 13 bodů v 11 duelech.
„Kdo mě zná, tak ví, že hokej hraju kvůli bodům a vítězstvím. Pokud body neděláš, mužstvu nepomáháš. Jsem tady od toho, abych ty body dělal a abych je pomáhal dělat i ostatním hráčům. Je to pro mě potvrzení, že ještě nějakou dobu hrát můžu a že na to ještě mám. Pro mě je to určitě pozitivní věc,“ prozradil i ve 40 letech velice ambiciózní hokejista.
„Body? Je to pro mě potvrzení, že ještě nějakou dobu hrát můžu a že na to ještě mám.“
Kapitánovi královéhradeckého Mountfieldu se povedly zejména zápasy proti Chomutovu, Mladé Boleslavi a Brnu. V těchto třech za sebou jdoucích duelech zaznamenal skvělých 10 bodů (4, 3, 3)! „Kdybychom se podívali zpět na začátek ledna, tak to asi nikdo nečekal, těch bodů jsem až tolik neměl. Ale v lednu to tam naskákalo, přesněji snad během tří zápasů. Nebudu nikomu nic nalhávat, jsem hravý, hravý jako kotě. Před každým zápasem jsem hladový, chci v něm udělat nějaký bod nebo víc, a mužstvu pomáhat. Motivujeme mě to,“ potvrdil.
Není ani divu, že hvězda měsíce ledna marně pátrala v paměti, kdy naposledy se jí povedlo během tří utkání zapsat deset bodů. „Měl jsem sezony, kdy jsem dělal podstatně víc bodů, měl jsem nespočetně víc gólů. Poslední léta mám víc nahrávek než branek, vždycky to bývalo obráceně. Těžko budu vzpomínat, kdy jsem za tři zápasy udělal deset bodů, jsem za to ale rád. Je to však hlavně díky klukům, že nám to období takhle vyšlo.“
Chemie jako tehdy s Červusem? To se povede jednou dvakrát za kariéru
Momentálně je Bednář s 42 body (10+32) na pátém místě bodování soutěže, avšak jen s tříbodovou ztrátou na vedoucího Petra Vránu. Sleduje někdejší hráč NHL dění na špici produktivity? „Zcela upřímně se přiznám, že do té doby, než byly titulky článků o tom, že jsem první, jsem to nesledoval. Teď jsem se na to párkrát mrkl, ale že bych se stokrát za den koukal na to, kolikátý jsem, to určitě ne. Pro mě je každou sezonu prvořadé být do té první desítky. Je to pro mě měřítko, kdy si říkám, jestli na to pořád mám, nebo nemám,“ poodkryl Bednář, jaké má na sebe nároky.
Pražský rodák už jednou bodování extraligy vyhrál, a to v sezoně 2008/09 jako hráč Slavie. „Musím ale připomenout, že tu sezonu jsem hrál v lajně s Červusem (Roman Červenka). Tak, jak jsme si tehdy sedli, to se povede hráči jednou dvakrát za kariéru. Podobné to bylo, když jsme hráli s Petrem Tonem ve Finsku. Oba jsou to střelci a zároveň techničtí hráči. Ta úloha pro mě byla proto jednodušší než třeba nyní. Kluci ze Slovenska (Roman Kukumberg a Rastislav Dej) jsou, řekl bych, spíše defenzivní útočníci, neskuteční pracanti. V žádném případě ale nechci snižovat jejich kvalitu, hrajeme spolu už skoro rok a půl, užíváme si to. Osobně z toho mám radost,“ řekl.
„Každé vstávání ráno je hrozné, rok od roku je to horší. Když se však chci těm mladším klukům vyrovnat, musím vstát.“
V Hradci Králové působí druhou sezonu. Moc rád by chtěl Mountfieldu pomoct, aby se poprvé během čtyřletého působení od návratu mezi elitu prodral přes brány čtvrtfinále. Svému týmu věří. „Kádr na to je určitě. Otázkou je, jak si to nakonec sedne. Nedá se vůbec vymlouvat na to, jakého soupeře do čtvrtfinále dostaneš. Přijde play off, musíš zavřít dveře a jít od soupeře k soupeři. Není lehkého protivníka a hlavně… pokud chceš vyhrát, musíš porazit každého. Jde o to se semknout a začít fárat zase od nuly,“ zdůraznil matador.
I když ve svém věku podává stále výtečné výkony, na závěr rozhovoru prozradil, že už to pro něj není tak jednoduché jako dřív. „Leden, jak byl nabitý, tak mě hodně vycucnul. Taky jsem teď lehnul, poslední zápas jsem kvůli tomu nehrál. Doufám ale, že se během reprezentační pauzy dám do pořádku, začnu zase brát nějaké vitamíny. Co se týká fyzičky, jsem na tom dobře. Člověk se nesmí dívat doprava doleva, musí zatnout zuby. Každé vstávání ráno je hrozné, rok od roku je to horší. Když se však chci těm mladším klukům vyrovnat, musím vstát,“ dodal s úsměvem Jaroslav Bednář.
Share on Facebook
