Bojovník Kadlec si váží života! Na kolaps raději nevzpomínám, tvrdí
Ta zpráva těsně před Vánocemi vystrašila český hokej. Bývalý vynikající obránce Drahomír Kadlec, jenž má doma zlatou medaili z mistrovství světa 1996 ve Vídni, zkolaboval a v motolské nemocnici bojoval o život. Kladenský odchovanec je tvrďák k pohledání - vyhrál! Ale sám by životní bitvu nezvládl. "Nebýt manželky a záchranářů, tak tady nejsem. Strašně jim děkuju. Tehdy šlo o minuty," děkuje na dálku.
Od osudové příhody uteklo něco přes dva měsíce. Chlapík, jehož mnozí znají pod přezdívkou "Žalud", je dneska v dobré kondici a pohodě. "Díky za optání, funguju normálně. Jsem fit. Samozřejmě tam jsou drobná omezení, například si musím dávat pozor na vysoké napětí a jaderné elektrárny. Lékaři mi totiž voperovali defibrilátor, takže musím být trošku opatrný," říká.
Víkend před Vánocemi byl pro něj a také pro jeho nejbližší nejdřív klidný. "Jeli jsme s manželkou na oběd k rodičům, odtud jsme pak vyrazili na hokejbalový stadion. Chtěl jsi si vzít domů věci na vyprání. Nahlásil jsem si do 5. ledna dovolenou," vzpomíná. Pak se klidná sobota proměnila v hrůzu.
Paní primářka měla obavy o mozek. Měl jsem štěstí!
Účastník dvou olympiád a sedmi světových šampionátů, jenž je trenérem hokejbalové reprezentace a týmu Alpiq Kladno, se v šatně kladenského areálu se najednou skácel k zemi. Selhalo mu srdce. "Do auta jsem odnesl první várku, pak jsem se vrátil do kabiny - a už si nic nepamatuju. Zkolaboval jsem, naštěstí tam se mnou byla manželka, která hned volala první pomoc. Záchranáři dorazili za chvilku a odvezli mě do Motola." Šlo o vážný zdravotní problém, který mohl skončit tragicky. Kadlec se už pomyslně dotýkal druhého břehu. "Co jsem se později dozvěděl od manželky, paní primářka měla velké obavy o mozek. Ale měl jsem obrovské štěstí, dobře to dopadlo," líčí s úlevou.
V nemocnici v pražském Motole strávil Vánoce i příchod nového roku. "Propuštěn jsem byl 13. ledna. V těle mám defibrilátor, který hlídá srdeční činnost. Srdíčko mi funguje normálně, kdyby došlo k jakékoli odchylce, přístroj dodá patřičný impuls," vysvětluje princip životně důležité pomůcky. Doma se Kadlec obdivuhodně rychle zotavil a také vrátil do běžného života.
Sice je stále na nemocenské, ovšem funguje, jak potřebuje. "Hrozně si toho vážím, můžu vám říci, že se na všechno dívám úplně jinak než dřív," povídá. Ke kolapsu už se nevrací. "Na to raději nevzpomínám. Když mi v hlavě bleskne podobná myšlenka, mrazí mě v zádech. Člověk si hned uvědomí, že mohl být konec. Také proto se budu víc starat o své tělo, o životosprávu," slibuje.
Pětadvacet cigaret denně už nedám. A pivo mi nechutná
Přiznává, že do onoho osudného dne rozhodně nebyl vzorem člověka, který o sebe dbá. "Ráno jsem začínal tím, že jsem si dal kafe a cigáro. První jídlo proběhlo dopoledne, druhé třeba až večer, kdy jsem přišel po tréninku domů. Vůbec jsem o sebe nedbal, což platí také o kontrolách u doktora. Tam jsem byl naposledy v době, kdy jsem ještě hrával. Pravidelné prohlídky? Kdepak, nedal jsem ani jednu," přiznává upřímně.
Sám ví, že to byla velká chyba. "Těžko říci, co přesně bylo příčinou kolapsu. Řekl bych, že jsem nejspíš něco přechodil. Asi tři týdny předtím se o mě pokoušela chřipka. Hodně jsem kašlal, nebylo mi dobře. Ale myslíte, že jsem šel k doktorovi? Léčil jsem se jako vždycky. Doma a po svým," líčí otevřeně. O všem hovoří přímo, sám sebe vůbec nešetří. "Moje životospráva, to byla katastrofa!" pálí jasně.
Už v době aktivní hokejové kariéry si občas zapálil cigaretku, někdy zašel na pivo. Tyhle neřesti teď ale stojí na vedlejší koleji. "Cigarety jsem měl snad tři nebo čtyři. Ke kafi. Že bych dával pětadvacet denně jako předtím, tak to ani náhodou. A pivo? Je to divné, ale přestalo mi chutnat. Připadá mi najednou moc hořké, od návratu ze špitálu jsem vypil snad tři malý." Přednost dává džusům, obyčejné vodě. Do jídelníčku prý zařadil jogurty a zeleninu, především však mění stravovací návyky. "Ráno začínám snídaní, pak mám jídlo častěji. A pravidelně," dodává.
Když vidím malou dcerku, je to něco úžasného
Pevně věří, že brzy bude natolik v provozu, aby zase bude moci pracovat a trénovat hokejbal jako dřív. "Moc bych si to přál, třeba se i jednou vrátím k hokeji," zmiňuje sport, jemuž zasvětil většinu života. Hlavní motivaci má ale Drahoš doma. "Mám skvělou manželku, která mi zachránila život. A malou pětiletou dcerku. Když vidím, jak si hraje, je to něco úžasného. Děkuju moc, že tady mohu dál být. Vidím ji růst, fakt si toho vážím!" přísahá.
Radost mu dělal rovněž zájem okolí. "Na mobilu jsem měl hromadu zpráv. Ve špitále jsem to nemohl vyřizovat, všem dodatečně děkuju. Ozvali se nejen kamarádi a známí z Kladna, ale třeba i kluci, s nimiž jsem hrál v nároďáku," popisuje. V pondělí zavítal na duel play off mezi Rytíři a Jihlavou, přičemž nestačil odpovídat na otázky, jak se daří. "Je fajn být zase mezi lidmi. Kladenští kluci budou mít co dělat, Dukla hraje výborně," zmiňuje.
Dresy obou klubů v minulosti oblékal, ovšem to je historie. Kadlecovi bude 29. listopadu padesát. "Nebojte, kamarády pohostím, ale sám se budu jen dívat. Dostal jsem varování, musím si dávat pozor. Žádné velké akce nechci, v tomhle mám jasno. Po stromech nepolezu, lítat nikde nebudu. Jsem rád, že žiju," uzavírá.
Share on Facebook
