Foto: hokej.pravda.sk
16. srpna 2015, 15:00
Václav JáchimS federální reprezentací se zúčastnil mistrovství světa ve Finsku i Kanadského poháru v témže roce 1991, po rozpadu společného státu patřil Ľubomír Kolník (na snímku vlevo) k oporám slovenského národního týmu. Zažil olympiády v Lillehammeru a Naganu, přidal další tři šampionáty elitní kategorie. "Každá doba měla něco do sebe, těch hezkých etap bylo víc," konstatuje. Aktuálně už dělá milovaný sport jen pro zábavu. "V Nitře pracuju s dětmi, moc mě to baví. A také hraju nižší soutěž veteránů," dodává.
Když bouřícím arénám zamával na rozloučenou, podle svých slov si dal pauzu k odpočinku. "Jezdil jsem na dovolené, oddychoval. Měl jsem nějaké aktivity a pak jsme se s bratrem Ivanem Hrtúsem začali věnovat dětem. V Nitře máme třikrát týdně tréninky, a to pravidelně celý rok. Jsou i přípravné zápasy, ale to je jen za odměnu, v tomto věku zatím zbytečné. Trošku jsem trenér i vychovatel, rádi bychom to tady pořádně rozjeli," rozhlíží se po ledové ploše malého stadionku, který najdete uprostřed sídliště nad malebným centrem Nitry.
Krásné časy v Trenčíně: Titul, kamarád Cíger i výuka od Růžičky
Kolník netají spokojenost. "Venku jsou tropy, pojďte dovnitř," vybízí. Jenomže u ledu jsou snad čtyři stupně, zatímco venku skoro 40. "Mně to nevadí," směje se. "Bývám tady skoro každý den. Celý život jsem hráli hokej, je třeba to odevzdat dětem. Není jich tolik jako za našich časů, věnují se počítačům a jiným zálibám. Snažíme se je přilákat." Když skončí povinnosti, oblékne brusle a jde hrát se svými vrstevníky. "Máme tu takovou amatérskou ligu, už druhým rokem. Nastoupit mohou jen ti, co minimálně čtyři roky nepůsobí v extralize ani dalších vrcholových soutěžích. Máme dobrou partu, je to zábava. Hrajeme vždycky v sobotu, osm mužstev proti sobě."
Když přijde řeč na aktivní kariéru, témat k povídání je hodně. "První vrchol jsem zažil v Trenčíně, kam jsem šel na vojnu z Nitry. Hráli jsme těžké zápasy ve federální lize, proti Spartě, Jihlavě a dalším týmům. Prosadit se - to bylo hodně o štěstí. Já ho měl a asi jsem taky něco uměl, protože trenér mi dal důvěru. A v Trenčíně jsem pak dělal i kapitána, ačkoli jsem byl ještě dost mladý chalan. Možná nejraději vzpomínám na sezonu 1991-92, kdy jsme s Trenčínem udělali jediný federální titul. Měli jsme neskutečné mužstvo," zmiňuje ročník, kdy za Duklu váleli také Pálffy, Švehla, Petrovický, Sekeráš, Jánoš a další bardi.
Pod hradem Matúše Čáka strávil pět parádních sezon. "Nejdřív jsem hrával s Vláďou Růžičkou a Zdenem Cígerem, později byl mým spoluhráčem Radek Ťoupal. V roce 1991 jsme skončili druzí." Kolník získával praxi zejména od Růžičky. "Paráda. Vláďa byl svůj, ale na ledě jsme se měli co učit. Růža si na nás se Zdenem zvykl, všechno fungovalo." Díky famózní formě brzy pronikl do reprezentace, s tou federální ale moc úspěchů nestihl. "Mistrovství světa ve Finsku se nám nepovedlo, skončili jsme šestí. Pak následoval Kanadský pohár a musím říci, že to pro mě byly obrovské zkušenosti, z nichž jsem v další kariéře jednoznačně těžil."
Šance v New Jersey? Byl jsem voják, armáda mě nepustila
Vynikající kanonýr pálil ostrými na domácím i mezistátním ledě, jeden gól mu z paměti nikdy nezmizí. "Bylo to na podzim 1990, tehdy se ještě hrávalo se Sověty. Předtím jsme měli utkání ve Zlíně, večer jsme trošku poseděli. Druhý den byl zápas v Trenčíně a mně se tehdy povedlo protrhnout síť! Byla ukotvená v takových očkách a já zřejmě trefil do místa, kde to bylo porušené," vypráví. V tu chvíli nikdo na stadionu nechápal, co se stalo. "Ani já ne. Měl jsem dost silnou střelu, ale byla to náhoda," směje se. "Všichni křičeli gól, jenže puk byl za bránou. Co teď? Potom přijel rozhodčí, ukazoval na díru v síti - a branku uznal. Vyhráli jsme 5:4, já se trefil dvakrát."
Na další velký turnaj se podíval až po rozpadu společného státu Čechů a Slováků. "Byli jsme smutní, že nás dali do nejnižší C skupiny mistrovství světa. Tvrdé rozhodnutí, ale my měli dobrou partu. Řekli jsme si, že musíme co nejrychleji do áčka. Povedlo se." Kdyby měl trochu štěstí, pronikl by do NHL. Výkonnostně si o to říkal. "Mohl jsem jít do New Jersey, klub mě draftoval a byl zájem. Pamatuju si, jak jsem v jednadevadesátém přijel z Kanadského poháru a za chvíli začínal kemp Devils. Už to bylo po roce 1989, ale u vojska panovaly určité poměry. Já jako voják nedostal souhlas. Dneska mě to mrzí, protože si říkám, kde jsem mohl být. Že bych se slušně zabezpečil."
S Cígerem nás chtěl Edmonton, ale Paškovi jsme to nemohli udělat
Vojsko svolilo o rok později. "Vyrazil jsem do Finska a hrál za Joeunsuu, první rok jsem udělal rekord v produktivitě druhé ligy. Hned si mě všimli v elitní soutěži. Šel jsem do Lukko Rauma, kde byli Kamil Kašťák s trenérem Václavem Sýkorou, a později do Espoo." Po Světovém poháru 1996, jenž se Kolníkovi vydařil, se naskytla ještě jedna možnost z NHL. A hodně nečekaná, do zámoří mohl jít s letitým kamarádem Cígerem. "Oba jsme dostali nabídku od Edmontonu. Jenže problém byl v tom, že jsme krátce předtím podepsali Slovanu, Tehdy za námi do Trenčína přijel ještě nebohý Dušan Pašek. Když se pak ozvali Oilers, už nešlo couvnout, Dušanovi bychom to nemohli udělat. Rodiny byly nastěhované v Bratislavě, děti tam začaly chodit do školy. Takže ani druhá šance na NHL nevyšla," říká vcelku vyrovnaně.
Oblékl dres Slovanu a nelitoval. "Hrál jsem tam od šestadevadesátého do roku 2000, získali jsme dva tituly," kvituje. Pak následoval návrat ke kořenům, do města, kde vyrůstal. "Hokej tu začal ve velkém stylu, pak trošku upadl. Dal jsem tedy jeden rok ve Zvolenu, no a v Nitře následovala další povedená éra. Tým vedl Tonda Stavjaňa, jehož ale vedení před play off nesmyslně vyhodilo. Přitom jsme měli dobrý tým a možná bychom zaútočili i na titul. Škoda." Aktivní kariéru pak Kolník dopsal ve Skalici a Nových Zámcích. "Extraligy jsem nechal v roce 2009," upřesňuje..
U milovaného sportu nicméně zůstal. Pracuje s dětmi a na dálku sleduje aktuální dění ve slovenském hokeji. Po volbách prezidenta svazu je situace dost napjatá. "Ano, docela choulostivá věc," souhlasí. "Richard Lintner a lidé kolem něj mají dobré nápady, podle mě však mohli začít dřív. Myslím ohledně voleb. Dalo by se to připravit lépe, jednat o způsobu, jak se bude hlasovat. Teď je těžké někoho z něčeho vinit, protože volby proběhly prakticky v pořádku a není moc co měnit. Věřím, že se obě strany spojí, protože jinak bude hokej trpět. Tuším, že chlapci z NHL trošku zanevřou, což může mít vliv na reprezentaci. Moc bych si přál, aby náš hokej šel nahoru. Ne dolů," uzavírá.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz