Brož v roli trenéra: Inlinisté šikovné hokejisty nikdy neporazí
Foto: Lenka Rybaříková, mountfieldhk.cz
Kombinace letního oddechu i nekompromisního sportovního zápolení, to přináší inline hokej. Český tým pod taktovkou trenérů Luďka Brože a Jana Bessera zahájí nedělní bitvou se Švédy šampionát IIHF v Bratislavě, klíč k ukončení medailového čekání je jasný: Konečně zvládnout čtvrtfinále. „Jinak přijde celý turnaj vniveč. Zpackaný týden, hrát o páté, šesté, osmé místo se nikomu nechce,“ pokyvuje Brož.
Hokejovou kariéru měl hodně bohatou, byť většinu času brousil led v Itálii a Francii. Ale bývalý hráč Pardubic či Hradce Králové toho dost prožil také v inline hokeji. Právě na pardubické ploše slavil Luděk Brož s českou reprezentací zlato v roce 2011, šampionát o tři roky později na stejném místě byl jeho posledním v roli aktivního hráče. Následně se přesunul do trenérské role, letos v Bratislavě ho čeká druhý turnaj.
A Brož jde s kůží na trh: „Nehrajeme FIRS, kde máte Španělsko, Brazílii, nebo co to tam hraje... Na IIHF hrajete na úrovni, s Finskem, Švédskem, Kanadou, Amerikou, Slovenskem. To jsou všechno hokejové země,“ hlásí. I proto realizační tým na rozdíl od šampionátů druhé federace vsadil převážně na hokejová jména místo specialistů.
Jak byste porovnal tým, který jste letos sestavili, s tím předloňským z Tampere?
Trochu jsme tým oproti minulým rokům obměnili. Dali jsme přednost spíš hokejistům než klasickým inlinistům, protože si myslíme, že mistrovství IIHF je daleko hokejovější. Pro mě není otázka, jestli hráč umí hezky bruslit a jestli udělá hezkou bognu, ale jestli je hokejový. Když hraje hokej, za ten týden se tam člověk nic nenaučí, ale zkrátka má hokej v sobě a bude hrát proti hokejistům z Finska a Švédska. Je to trochu jiné oproti druhé federaci, kde proti sobě stojí kluci, kteří to hrají celý rok na malinkém hřišti s malými branami.
„Kuba Petružálek? Ať si s prominutím kdo chce myslí co chce. I kdyby nedal žádný gól, za mě je pro inline hrozný přínos, že tam jede takový hokejista.“
Na kterých hráčích by měl váš výběr stát?
Myslím, že máme dvanáct vyrovnaných kluků. Svými hokejovými dovednostmi a kariérou asi trochu víc vyčnívá Kuba Petružálek, ale nechtěl bych nikoho vyzdvihovat. Kromě něj asi nikdo nevyčnívá převratnou kariérou v hokeji nebo inlinu. I povahově doufám, že by si tým měl sednout.
Jakub Petružálek bude hokejové fanoušky určitě nejvíc zajímat. Jaký je to inline hokejista?
Když se na něj někdo půjde podívat, tak by si ho třeba do mužstva nevzal. Ale za mě je to kluk, který ať tam udělá cokoli, tak jsem hrozně rád, že jede. Ať si s prominutím kdo chce myslí co chce. I kdyby nedal žádný gól, za mě je pro inline hrozný přínos, že tam jede takový hokejista.
Bránu budou hájit dva mladíci, Dominik Frodl a junior Daniel Huf. Na jaké startovní čáře stojí?
Určitě vyzkoušíme oba brankáře a uvidíme. Ale přece jenom, když si někdo přečte ta dvě jména, tak mu musí být jasné, který z těch dvou začne. Že nezačne osmnáctiletý kluk.
Měli jste vůbec čas na společnou přípravu?
V pátek jsme potrénovali a hráli dva minizápasy v Břeclavi. Pokud chceme jít tou cestou, aby hráli hokejisti, bohužel je nemůžeme sebrat a jezdit tři týdny po nějakých přípravách a turnajích. Klobouk dolů před těmi, které jsme oslovili a jedou. Když oslovíte inlinistu, tak vám pojede na mistrovství vždycky, protože pro něj je to sport číslo jedna. Ale když oslovíte hokejistu, který se živí ledním hokejem, a jede, tak za mě má obrovský dík. Je to něco navíc, ti kluci z toho samozřejmě nic nemají. Sice reprezentují Českou republiku, ale jejich živobytí je hokej.
S jakým cílem do Bratislavy jedete?
Je to takové klišé, každý říká zápas od zápasu... Já si myslím, že tam jedeme s tím, abychom se na sebe za týden mohli podívat a říct si, že jsme pro úspěch udělali všechno. Nikdo si nejede jenom zahrát, každý asi máme doma co dělat. Myslím, že každý sportovec dělá sport proto, aby vyhrával. Jde o to, aby si to sedlo povahově a kluci i my trenéři jsme šli stejnou cestou. Hokejově o ně nemám strach, věřím, že máme opravdu šikovné hokejisty. Dlouho jsem neměl z mužstva tak dobrý pocit jako letos.
„Nikdo si nejede jenom zahrát, každý asi máme doma co dělat. Dlouho jsem neměl z mužstva tak dobrý pocit jako letos.“
Nicméně na medaili i postup ze čtvrtfinále čekáte od roku 2011, což je dlouhá doba. Asi sami cítíte, že tohle čekání by chtělo ukončit.
Samozřejmě, každý na to čeká. Ale já bych zase uvedl, že nehrajeme FIRS, kde máte Španělsko, Brazílii, nebo co to tam hraje... Na IIHF hrajete na úrovni, s Finskem, Švédskem, Kanadou, Amerikou, Slovenskem. To jsou všechno hokejové země a je to vyrovnané. Vždycky je to o jednom zápase, a my jsme ho bohužel čtyři roky po sobě nezvládli. Každý ho chce zvládnout, protože jinak přijde celý turnaj vniveč. Zpackaný týden, hrát o páté, šesté, osmé místo se nikomu nechce. Máme tři zápasy na to, abychom se na to dobře připravili.
Ve skupině máte Švédsko, Finsko a Německo. Vidíte tam favorita? Nebo může kdokoli porazit kohokoli?
Nikdo neví, kdo přijede. A my to ani tak nesledujeme, soustředíme se spíš na sebe. Myslím, že každý může porazit každého, poslední roky to tak vždycky bylo.
„Pořád si myslím – a vím, že s tím někdo může nesouhlasit –, že když se dají dokupy šikovní hokejisté a budou na tom párkrát, tak je inlinisti nikdy neporazí.“
Vůbec to není dávno, co jste hrál i vy sám, naposledy ještě v roce 2014. Jaká je pro vás role trenéra?
Je to samozřejmě jiné, koukám na to jinak než dřív, když chtěl človek hrát. Budu tam spíš pro kluky, abychom to nějak dali dohromady. Určitě nejedu na mistrovství s tím, že se budu snažit někoho organizovat, vychovávat ho nebo dělat nějaké obrovské taktické porady. My jako trenéři bychom měli být nápomocni mužstvu, proto tam jedeme. Trenérská role mi byla nabídnuta s tím, že ten sport se mi hodně líbí a hrál jsem ho spousty let. Ale stejně jako hokej ho nejde hrát donekonečna, s ním jsem taky skončil ze dne na den.
Předpokládám, že v inline hokeji vyčnívají vzpomínky na zlatý šampionát 2011 v Pardubicích. Přijde vám občas na mysl a rád byste něco podobného zopakoval i jako trenér?
Je to asi nejvíc, čeho jsme v inlinu dosáhli. Tam si opravdu všechno sedlo, sešla se skvělá parta lidí. A budu to znova opakovat, hráli tam vesměs hokejisté, kteří na tom byli párkrát. Pořád si myslím – a vím, že s tím někdo může nesouhlasit –, že když se dají dokupy šikovní hokejisté a budou na tom párkrát, tak je inlinisti nikdy neporazí. V Pardubicích byli opravdu hokejisté na špičkové úrovni, viz Karel Rachůnek, Jirka Polanský, sedlo to i brankáři (Romanu Handlovi). Myslím, že jsme tam přehrávali úplně všechny.
Očekáváte, že šampionát na Slovensku se bude odehrávat v dobré kulise?
Vůbec si nedokážu představit, jak to bude vypadat. Ve Finsku to bylo nádherné. Chodilo plno lidí, na finále bylo snad vyprodáno, sedm tisíc lidí... Když jsme na Slovensku hráli devět let zpátky, tak na Slováky lidi chodili a na ostatní země moc ne, ale tak je to asi všude. Není to tak atraktivní sport a hraje se zrovna v době dovolených, takže nevím, kolik lidí si na zimák najde cestu. To už je na organizátorech.
Share on Facebook
