Chuť je vždycky, říká o reprezentaci Birner. Přivítá v klubu parťáka Řepíka?
Foto: Michal Eger
Patří k vyhlášeným bojovníkům, Michal Birner nechá na ledě při každém střídání všechny síly. Někdejší naděje Anaheimu nebo St. Louis vyzrála, bojovný útočník přesně ví, kde jsou jeho přednosti. Poslední dobou je odevzdává také v české reprezentaci. Hokejista švýcarského Fribourgu startoval na dvou posledních světových šampionátech i na olympiádě v Koreji, teď se chystá na MS v Dánsku. "Chuť je vždycky," říká na téma, jestli bylo složité najít po náročné sezoně motivaci.
Hokejisté ruské KHL jsou na tom hůř, drtí je zejména cestování. Ale ani krajánci ze země pod Alpami si nemohou stěžovat na fyzickou i mentální zátěž. "To je pravda. Jenže my vypadli v prvním kole play off a nechtělo se mi končit v březnu," povídá. V následujícím rozhovoru hovoří odchovanec litoměřického hokeje také o nejbližší budoucnosti nebo o kamarádství se spoluhráčem Michalem Řepíkem, který by teoreticky mohl posílit právě Fribourg.
Jak se vám povedla druhá polovina ročníku, tedy po olympijských hrách hlavně její závěr?
Osobně jsem se cítil dobře, fyzicky i herně. V týmu jsem měl velké vytížení. Ale vypadli jsme po první sérii s Luganem, vyřazení je vždycky nepříjemné. Chvíli to bolí, ale za pár dní o tom člověk začne přemýšlet trošku s odstupem. Oproti předchozí sezoně se ve Fribourgu udělal velký posun. Tehdy se hrálo o záchranu, letos jsme se posunuli výš. Organizace s tím byla spokojená, i když my hráči cítili, že jsme Lugano mohli vyřadit. Nebo jim minimálně vzít víc zápasů, kromě prvního utkání byly všechny na hraně. Ukázala se ale zkušenost soupeře.
Bude posun vzhůru pokračovat i na podzim?
Věřím tomu. Ve Švýcarsku je normální, že se dopředu oznámí, kdo nový do týmu přijde. Z Lugana k nám zamíří zkušený obránce Philippe Furrer, který byl na několika šampionátech. To bude veliká posila. V play off jsem proti němu nastupoval a vím, co v něm je. Někoho takového jsme potřebovali. Z Davosu přijde další bek Noah Schneeberger, ten má také zkušenosti z reprezentace. Letošní sezona podle mě některým Švýcarům ukázala, že by se jim vyplatilo k nám jít. Že bude šance vybojovat nějaký úspěch.
Jak jste se díval na pozvánku do reprezentace? Nezvažoval jste to trošku s ohledem na únavu?
S doktorem jsem si potřeboval vyřešit menší zdravotní problém, který mě spíš limituje mimo led než při hokeji. Řešil jsem s ním, jak se na věc dívá. Odpověděl, že pokud mě to při hře nelimituje, tak nevidí důvod, proč bych na nároďák nejel. Chuť je vždycky, člověk nechce končit už v březnu. Několikrát jsem řekl, že reprezentaci bych nechtěl odmítat, pokud k tomu nejsou vážné důvody. Proto jsem v podstatě ani nepřemýšlel, že bych do toho nešel.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Startoval jste na dvou posledních šampionátech i na olympiádě v Koreji, nikdy se ale nepovedla medaile. Berete letošní mistrovství světa jako velkou výzvu tuhle bariéru zlomili?
Už před olympiádou jsem tvrdil – turnajů mi přibývá, ale pořád je to bez nějakého většího úspěchu. Ne, že bych se cítil pod nějakým tlakem. Vůbec ne. Ale člověk má v sobě chtíč něco vyhrát. Koukám se na to tak, že ani nejde o další pokus. Budeme hrát další turnaj, kde nechám maximum, aby se medaile dovezla.
Je vzhledem k nedávné olympiádě těžší podstoupit únavnou dlouhou přípravu?
Pro nás, co nejsme v KHL, nebyla příprava před olympiádou náročná. Sešli jsme se, proběhl zápas v Soulu s Finy a pustili se do turnaje. Teď je to samozřejmě těžší, utkání bude hodně. Ale tak to bývá víceméně každým rokem. Jestli v sobě máte ten motor, touhu vybojovat si místo na mistrovství světa, musíte to podstoupit. Já to beru tak, že jdu bojovat, abych v týmu byl.
Michal Řepík stihl krátkou dovolenou u moře. Co vy? Jeli jste někam s rodinou?
Na pět dní jsme jeli do Kataru. Bylo to fajn. Moře, sluníčko. Ale já nevydržím nic nedělat, takže v mém případě se řeší hotel podle posilovny. Vždycky jsem si vyčlenil dvě hodinky sám pro sebe, jinak jsem se snažil věnovat rodině.
Porci deseti duelů před startem šampionátů zahájí česká reprezentace v Příbrami proti Švýcarsku. Budou to pro vás s ohledem na působení ve Fribourgu pikantní souboje?
Uvidíme, jestli nastoupím. Co vím, ve švýcarském výběru by měli být tři kluci od nás z klubu. Znám i většinu ostatních. Těším se, až je tady uvidíme. Určitě prohodíme pár slov.
Budete ve Fribourgu dál pokračovat?
Mám dál smlouvu, takže ano. Zůstávám. Víc se to řešilo kolem Nového roku, tehdy jsem nebyl spokojený s tím, jak se cizinci točili v sestavě. Já se s tím moc nesžíval, ale pak se všechno ustálilo. Než jsem po sezoně odjel, proběhly mítinky s koučem a s manažery. Z jejich strany panovala spokojenost, takže není důvod něco měnit.
Foto: gotteron.ch
Dá se říci, že vám hokej a život ve Švýcarsku sedí?
Když máte rodinu, člověk nemůže dělat nějaká unáhlená rozhodnutí. Jsme tam spokojeni. I já po hokejové stránce. Nikdo mi nezaručí, že budu mít své jisté. Plán na další sezonu je v klubu takový, že tam zase bude pět cizinců, hrát můžou jen čtyři. Tím pádem musím podávat takové výkony, abych v sestavě byl. Abych měl co nejméně zápasů na tribuně. Tohle bývá v NLA celkem normální, někde mají i cizinců pět nebo sedm. Takhle to tam chodí. Pro mě to byla novinka, teď už představu mám. Pokračuje stejný kouč, což neznamená, že to budu mít lepší. Ale vím, jaké bude mít představy. A také, co od něj mohu očekávat.
Fribourg může do konce dubna uplatnit opci na Michala Řepíka. Byl byste rád, kdyby vaše "hokejové dvojče" do týmu přišlo?
Je to moje přání. Uvidíme, jakou cestou se klub vydá. Jaké hráče bude hledat. Oni Michala samozřejmě znají. Než jsem odjížděl, vedení jsem říkal, že jestli je nějaká šance, tak aby neváhali a podepsali ho.
Oba dokážete hrát výborně s jinými parťáky, bez vzájemné spolupráce. Ale spolu jste hodně silní. Nevadí vám, když se o tom takhle mluví?
Ne, mně vůbec. Já si vždycky užívám, když hrajeme spolu. Možná teď i o malinko víc, protože v klubu jsme delší dobu pohromadě nebyli. Nevidím na tom žádná negativa. Každý společný zápas je pro nás jenom lepší, protože funguje správná chemie. Kdo hraje s námi, snažíme se mu to ulehčit, aby zapadl. Aby útok fungoval.
Vy se přitom neznáte zase tak dlouho, společně jste začali hrát až ve Lvu, že?
Jo jo, tam nás dali dohromady. A dá se říci, že jsme si sedli. I mimo led. Strávili jsme spolu hodně času, což je podle mě hodně důležité. Nebojíme se jeden druhému říci i občas něco negativního. Výkon na ledě to posouvá jenom dál. Na mysli mám situace, které při hře vidím jinak než Michal. Povíme si k tomu své a snažíme se najít východisko, které by bylo optimální pro celou lajnu. Jsme kamarádi, pak je to lehčí. Já se tím pádem určitě neurazím, když Řepa něco vidí jinak. Máme nějaký věk, přemýšlíme o tom. Snažíme se dělat to nejlepší.
Pravdou ale také je, že kromě Lva a sezony v Liberci jste se na klubových štacích hodně míjeli. Nejprve v Čeljabinsku, ve Fribourgu to také loni nevyšlo.
KHL byla škoda, myslím tím Traktor. Tam jsme spolu měli být celou sezonu. Jenže Michal se zranil, navíc onemocněl, ono to pak ovlivnilo i moje výkony. Byly velice špatné. Kdybychom na to zůstaly dva, věřím, že by se dařilo lépe. V KHL jsme tam spolu odehráli jediný zápas proti Petrohradu, kdy nám to šlo. Měl jsem z toho dobrý pocit. Věřil jsme, že v Kontinentální lize konečně budeme mít takovou roli, abychom ukázali, co v nás je. Bohužel, nevyšlo to.
Foto: Aleš Krecl, cslh.cz
Share on Facebook
