Cítím, že už rodině hodně dlužím, ale hokej by mi chyběl, říká Jakeš

Foto: René Rámiš, hokejzr.cz

26. ledna 2017, 18:21

Adam Bagar

Před šestnácti lety byl draftován Bostonem, patřil k velkým talentům, měl nakročeno ke slibné kariéře, přesto čtrnáctým rokem působí až ve třetí nejvyšší soutěži. "Mým cílem bylo hrát NHL, ale to se mi nevyplnilo a šance, že by se to ještě povedlo, byly dost malé. Tak jsem nestál o to hrát jakoukoli profesionální soutěž a upnul se na studium a práci. Nelituju ani sekundu, bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě," líčí střelec pražské Kobry Jiří Jakeš v rozhovoru pro hokej.cz.

Čtyřiatřicetiletý Jiří Jakeš baví fanoušky i vlastní spoluhráče. Pohlednými akcemi, milimetrovými přihrávkami a parádními trefami. Má to zkrátka stále v rukách a není divu, že patří k nejproduktivnějším hokejistům druhé ligy. Potvrdil to i v posledním domácím vystoupení, když Kobře pomohl dvěma body k suverénní výhře 7:0 nad Děčínem.

Taková utkání si asi hodně užíváte, že?
Je pravda, že to byl pro nás takový odpočinkový zápas. Většinou ty středy bývají pro pracující poměrně těžké, ale soupeř nám to hodně zjednodušil. Byl nepříjemný jenom prvních pět, šest minut a pak mi přišlo, že zápas vypustil.

Vyhráli jste už třinácté domácí utkání za sebou, v čem tkví kouzlo tohoto stadionu?
Neznám snad nikoho, kdo by sem rád jezdil. Je to strašně malinký zimák, navíc dost chladný. Ovšem nám se tady hraje dobře. Máme v kádru větší kluky a tou fyzickou hrou doma většinu soupeřů přehráváme. Všichni jsou zvyklí spíš na větší hřiště, kde se víc bruslí a hraje do šířky. Na tom malém kluzišti to skoro vždy ubojujeme do zdárného konce.

Jen škoda, že nechodí víc fanoušků, souhlasíte?
To je pravda. Na druhou stranu, kam by se tady vešli. (směje se) My jsme rádi za všechny fanoušky, co přijdou. V Praze je to obecně velký problém, nalákat lidi na jakýkoliv sport, který jde mimo hlavní proud. Když se dostaneme do druhého, třetího kola play off, tak i tento stánek se naplní třemi, čtyřmi stovkami lidí. A na to se už moc těšíme.

"Upnul jsem se na studium a na práci. Nelitoval jsem toho jedinou vteřinu, bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě."

Kobra vede tabulku západní skupiny druhé ligy, máte postupové ambice?
Zase tak konkrétní cíle určeny nemáme, ale chceme hrát atraktivní hokej, pobavit se a dostat co nejdál. Věřím tomu, že většina kluků chce vyhrávat a dostat se co nejdál, ale nemá ambice hrát vyšší soutěž. To však neznamená, že bychom k tomu přistupovali nějak laxně.

V kabině asi panuje výborná nálada, že?
Je to tak. Proběhla tady obrovská generační výměna. Ty kluky, kteří tady hráli od žáků a tým na nich stál, nahradili jiní. Teď to stojí na mladých hráčích, kteří jsou v nejlepších letech. Je jim třeba 23, 24 let, jsou ještě plní sil a mají energie na rozdávání. Snad jim to vydrží až do play off.

Dá se říct, že vy už hrajete hokej jen tak pro zábavu?
Je to tak, spíš už je to takový zvyk. Vím, že by mi hokej moc chyběl. Ale v sezoně mám zase pocit, že už je toho dost. Myslím, že ještě chviličku bych mohl vydržet.

Cítíte, že se už se pomalu blíží konec kariéry?
Nechávám tomu volný průběh. Je to ve vazbě na vytížení a rodinu. Situace už je taková, že rodině hodně dlužím. Mám malé děti a je na čase jim všechno začít vracet. Chtěl bych se už víc zapojit do rodinného života. Postupně bych chtěl hokejově zvolňovat, zvolňovat, až přijde ta správná chvíle skončit. Ale zatím nemám jasně stanovené, kdy to bude.

KANADSKÉ BODOVÁNÍ ZÁPADNÍ SKUPINY DRUHÉ LIGY »

Měl jste našlápnuto k hodně zajímavé kariéře. Co se pak stalo, že jste se z ničeho nic ocitl až ve třetí nejvyšší soutěži?
Byl to čistý kalkul. Mým cílem byla NHL. To se nevyplnilo a vyhodnotil jsem si, že šance, že bych se do ní v budoucnu ještě dostal, byly dost malé. Tak jsem už nestál o to hrát jakoukoliv profesionální soutěž a upnul se na studium a na práci. Nelitoval jsem toho ani vteřinu, bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě. V jednadvaceti letech.

Jak vzpomínáte na tříletou zámořskou zkušenost, kdy jste působil v juniorské WHL?
To bylo super, člověk měl bezstarostný život. Hlavně získal nadhled, to se mu tady v Čechách jen tak nepoštěstí. Zjistil jsem, jak se to dělá jinde a naučil se skvěle řeč, kterou teď využívám v maximální možné míře. To, co bych se tady učil osm až deset let, jsem se tam naučil za půl roku. Z osobního hlediska to byla perfektní zkušenost. Z hokejového taky, ale v podstatě jsem promarnil tři roky života, protože jsem tam nic pořádného nedělal. Jenom hrál hokej.

Čím se dnes vlastně živíte?
Pracuju v jedné IT firmě, mám na starosti projekty pro určité typy zákazníků, pro určité typy řešení. Mám je na starosti po obchodní a předpřípravné stránce. Je to poměrně kvalifikovaná práce, která mě moc baví a naplňuje. Jsem rád, že ji mám. Vím, že kdybych se věnoval hokeji a v pětatřiceti letech si začínal budovat nějakou kariéru, tak by to hlavně bez vzdělání vůbec nešlo. Co jsem si budoval, tak bych se nikdy už na tu úroveň nedostal, protože firmy primárně hledají mladé perspektivní lidi, se kterými mohou pracovat. Člověk, kterému je 35 nebo 37 let a začíná někde od nuly, tak pro většinu firem není perspektivní. Obzvláště, když dvacet let nic nedělal, nepoužíval moc hlavu a více méně stagnoval.

Práce, hokej, rodina. Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Rád hraju golf, což je takový protipól hokeje. Jakmile skončí hokeje, tak si víkendy užívám na hřišti. Je to perfektní útěk z reality, prostě relax. To je hlavní a asi jediný koníček. Ani mi na jiné nezbývá čas, volné chvilky se snažím trávit s rodinou. Mám dvě děti a začínají se shánět po tatínkovi. Cítím, že jim už hodně dlužím, tak se jim to snažím maximálně vracet.

"Mám dvě děti a začínají se shánět po tatínkovi. Cítím, že jim už hodně dlužím. Snažím se jim to maximálně vracet."

Ve druhé lize působíte už čtrnáctou sezonu. Vnímáte, že se za ty roky změnila?
Mi se to strašně špatně hodnotí, protože kdybych to bral jen ze svého pohledu, tak bych žil v domnění, že před třinácti lety byla kvalitnější. Ale spíš to bylo dáno tím, že jsem hrál proti starším, zkušenějším hráčům a nebyla tam taková ta pozice nadhledu. Teď jsou kluci daleko pohyblivější. Často mají zkušenosti z extraligy. Viděl bych to spíš jako transformaci k tomu rychlejšímu pojetí, ale jestli to bylo kvalitnější, tak to se mi těžko hodnotí. Bylo to však jiné, každé období mělo něco do sebe. Dřív to bylo takové techničtější, dneska je to o pohybu a o bruslení, což mi občas dělá trošku problémy, protože na tom nejsem zdravotně úplně nejlépe. Ale jinak to ještě jde.

Říkáte, že zdravotně na tom nejste nejlépe, co vás trápí?
Mám špatná kolena, na jednom už mám vyndané menisky a špatné chrupavky, na druhém mě to za chvilku čeká. To byl více méně i takový podpůrný argument, že jsem se tehdy rozhodl dobře. Věřím tomu, že kdybych hrál profesionálně dál, tak bych ve 26 letech musel skončit. Tady si člověk zahraje třicet, pětatřicet zápasů za rok, a neříkám, že to není zátěž, ale prostě s výkonnostním hokejem se to nedá srovnávat. V něm musíte makat každý den od osmi rána do čtyř odpoledne, ne jako tady večer od šesti. Konstitučně na tom nejsem asi dobře, nemám úplně správný typ postavy pro hokej, takže jsem rád, že mi zdraví odchází až v tomhle věku.

Ale na ledě pořád záříte, proti Děčínu jste zapsal dva body.
Byly doby, kdy to člověk hrával pro body. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale mi je to už úplně jedno. Já se rád vypotím, zablbnu s klukama. Pořád mě ten hokej baví. Někdy sice nebaví, ale to už asi k tomu patří, když je člověk starší.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz