Za poslední dvě sezony nastřílel v mistrovských zápasech pětačtyřicet gólů a přidal šedesát asistencí. Tipovali byste, že se jedná o bilanci útočníka? Chyba lávky! Takový statistikami se pyšní obránce Aleš Holík (na snímku), který v předminulé sezoně pomáhal Šumperku k postupu do první ligy a naposledy přispěl k bezproblémové záchraně Salithu ve druhé nejvyšší soutěži. „Měl jsem štěstí a výborné spoluhráče,“ konstatuje stroze nedávno čtyřiatřicetiletý kapitán celku z předhůří Jeseníků, který má za sebou mimo jiné zkušenost ze slovenské extraligy, kde na přelomu tisíciletí oblékl několikrát dres Košic. „Považuji se spíš za čtvrtého útočníka než obránce,“ soudí ofenzivně laděný a produktivní bek.
Na první pohled zaujme zejména poměr vstřelených gólů a finálních přihrávek v sezoně 2010/2011, kdy Šumperk opanoval druholigovou skupinu Východ. Aleš Holík tehdy skóroval pětadvacetkrát, což ho v celé soutěži zařadilo na jedenáctou příčku ze všech hráčů a v rámci týmu si lépe počínal je Michal Velecký s dvaatřiceti přesnými zásahy. Navrch přidal 19 asistencí.
„Však mi taky útočníci poslední dva roky závidí,“ rozchechtá se dobře naložená opora Salithu. „V kabině zase tolik neřešíme, kdo góly dává, ale to víte, že si útočníky dobírám. Skoro každý zápas si dělám z někoho legraci,“ culí se. „Jednou se Michal Velecký zasekl, tak jsem mu na tréninku říkal, ať se dívá, jak se to dělá,“ přidává k dobru i jednu historku.
Co vězí za jeho střeleckou potencí? Vždyť v základní části druhé ligy nastřílel čistokrevný obránce dvacet a víc gólů pouze v sezoně 2007/2008, kdy uvedenou metu přesně dorovnal Daniel Tesařík v barvách Valašského Meziříčí. Že by speciální střelecké tréninky i během suché přípravy?
„Tak ty jsem dělal naposledy snad někdy ještě v žácích na gumě ve Zlíně,“ loví Aleš Holík v paměti. „Jinak střelbu vůbec netrénuji. Asi mám vrozené, že trefím branku, a štěstí, že kluci dobře cloní,“ domnívá se zadák, jenž v první lize v jednom střetnutí oblékl také dres Havířova.
Elitní soutěž našich východních sousedů okusil, v české extralize však zatím nikdy nenastoupil. „A v mém věku už k tomu nejspíš ani nedojde,“ usmívá se. „Loni mě pozval na zkoušku Třinec, kde jsem odehrál i jeden přípravný zápas se Zlínem. Tehdejší trenéři Marek s Kopřivou o mě zájem měli, ale běžela mi smlouva v Šumperku, takže z toho sešlo, a pak už se nikdo neozval,“ vybavuje si.
Únorové sérii bez porážky jsem se docela divil
Kdo by čekal, že se dostavilo zklamání, opět by se mýlil. Zkušený bek jasně říká, že v kádru Salithu je spokojený. „Jsem v Šumperku šťastný a velkou radost mi udělalo, že jsme se po dvou sestupech v první lize konečně udrželi,“ připomíná předešlou sezonu.
„Od začátku jsme vše podřizovali tomu, abychom se zachránili. Nakonec málem přišla třešnička v podobě účasti v play off, které nám uteklo o dva body,“ pokračuje v ohlédnutí. „Diváci by si to zasloužili, ale pokazili jsme leden. Nicméně nás opravdu těší, jak jsme to zvládli v podstatě jen s odchovanci, zatímco řada ostatních týmů měla v sestavě hráče se zkušenostmi z extraligy,“ završuje krátké hodnocení.
Pravdu však je, že bilance jediné výhry a osmi nezdarů v průběhu prvního měsíce aktuálního kalendářního roku evokovala vzpomínky na nepovedená vystoupení v minulých sezonách po postupu do první ligy. „I my jsme to snášeli špatně,“ přiznává Aleš Holík.
„Mysleli jsme si, že nás výhra s Havlíčkovým Brodem nakopne, ale pak přišly další porážky. Pomáhalo nám, že Most se do baráže v podstatě jistě namočil už někdy v listopadu a neměli jsme velkou ztrátu na týmy před námi. Nicméně i já jsem se pak sérii zápasů bez porážky docela divil,“ připomíná únorovou šňůru osmi kol, kdy Salith vždy bodoval a jen jednou na soupeře nestačil v nájezdech. Jinak pokaždé bral tři body.
Svěřenci Radka Kučery nebudou chtít spadnout do druhé ligy ani v příští sezoně, ovšem zatím počítají především ztráty. Mužstvo opustili Roman Meluzín, který ukončil aktivní kariéru, a Michal Velecký, jenž zamířil do Jihlavy.
„Roman měl hromadu zkušeností, navíc šlo o mého dvorního nahrávače, který pro mě připravil asi osmdesát procent gólů. Nejen pro mě osobně je to velká ztráta,“ konstatuje Aleš Holík na adresu útočníka s bilancí 10 gólů a 16 asistencí v základní části. „Michal je střelec od Pána Boha. Do čeho praštil to skončilo v brance,“ přidává ještě charakteristiku autora 16 tref do černého a 21 finálních přihrávek. „Doufám, že přijde adekvátní náhrada, protože jinak jsme zatím spíš oslabili,“ přeje si ještě.
Fotbal? Uvidíme, jak dlouho ještě budu rychle běhat a udržím nervy na uzdě
Ostřílený matador neřádí jen na ledě. Na jaře nastupuje rovněž v útoku TJ Sokol Nový Malín, v jehož dresu v 1.B třídě Olomouckého kraje naposledy sestřelil hattrickem Bohdíkov. Celkem má bilanci osmi přesných zásahů v deseti startech. „A to jsem dal ještě pět gólů ve dvou zápasech za béčko,“ chlubí se Aleš Holík.
Jak se k fotbalu dostal? „Ve Zlíně jsem ho do patnácti hrával souběžně s hokejem, který jsem si nakonec vybral,“ vrací se o řadu let nazpět. „V televizi se dokonce raději dívám na fotbal. A musím říct, že bych si možná vybral fotbal, kdybych začínal znovu,“ naznačuje kanonýr, který do Nového Malína přišel za tři tisíce korun. „Když jsem se přistěhoval a lidé z klubu zjistili, že jsem fotbal hrával, koupila má práva. Předtím jsem hrál asi pět let za Dlouhé Loučky u Uničova,“ popisuje.
V sestavě se objevoval už v předešlé jarní části a počínal si natolik dobře, že trenér si na podzim postěžoval, jak moc mužstvu chybí. „Je to příjemné, ale zároveň ostuda, že góly sází hlavně hokejista,“ špičkuje na dálku spoluhráče. „Na podzim ale nemůžu riskovat zranění. Teď na jaře to trenérovi nevadí. Naopak je rád, že se hýbu a vypotím. Navíc chodím i na tréninky, což mi zpříjemňuje individuální přípravu na hokejovou sezonu,“ líčí.
A jak dlouho na trávníku ještě vydrží? „Vidím to na rok nebo dva. Záleží taky na tom, jak dlouho budu ještě rychle běhat, co zdraví a jak dlouho udržím nervy na uzdě,“ uvádí. „Bohužel někteří hráči mají problém, že je obehraje hokejista, který ustojí i řadu soubojů, a pak přichází nadávky. Ty slýchávám i od diváků hlavně v obcích sousedících se Šumperkem,“ mrzí jej.
Aleš Holík si logicky nenechá ujít ani čtvrtfinále mistrovství Evropy, v němž český tým narazí na Portugalsko. „Moc bych si přál, aby kluci vyhráli, ale myslím, že postoupí Portugalci,“ předkládá svou prognózu. „Přece jen mají větší individuality a jsou fotbalovější,“ argumentuje. „Tým to může ubojovat, ale bez Tomáše Rosického je poloviční. Vidím to tak 70 ku 30 pro Portugalce. Podle mého vyhrají 2:0,“ tipuje ofenzivní obránce závěrem.
