Chtěl už jsem hrát seniorský hokej, vysvětluje Jakub Kadlec přesun ze Salcburku do Jihlavy

Jeho přestup skrývá také jednu pikantnost. Do Mozartova rodiště se sice vydal z pražské Slavie, ale pochází z Havlíčkova Brodu. A mezi oběma celky z Vysočiny panuje velká rivalita. „To víte, že jsem nad tím přemýšlel i z téhle stránky,“ přiznává.

„Ale doma jsme si sedli s rodiči i přítelkyní a probrali jsme fakta. Vyšlo mi, že do toho půjdu i proto, že poprvé od nějakých patnácti let budu skoro doma,“ zdůvodňuje svou volbu. Jakub Kadlec připouští, že bitvy s Rebely pro něj budou mít větší náboj, přesto podle vlastních slov nejvíc vyhlíží jiné souboje.

„Hrozně se těší na zápasy s Mladou Boleslaví,“ vyhrkne. „Jednak bude mít kvalitní tým, navíc tam zůstává David Výborný. Jako malý jsem ho sledoval v televizi a patřil k mým nejoblíbenějším hráčům. Teď budu mít šanci proti němu nastoupit,“ libuje si.

Nová posila Dukly je však připravená i na pikantní duely proti Havlíčkovu Brodu. „Nějaké to pošťuchování už v rámci rodiny i od kamarádů proběhlo a ještě určitě přijde,“ přibližuje. „Znám i nějaké kluky z tamního fanklubu a ti už mi slibovali, že přichystají na zápasy nějakou reakci,“ přidává další detaily.

Nejvíc mi dala první sezona v Salcburku

Po odchodu z Havlíčkova Brodu nastupoval Jakub Kadlec za mládežnické výběry pražské Slavie, kde pomohl na jaře 2009 dorostencům a o rok později premiérově také starším dorostencům k mistrovskému titulu. Poté zvolil Rakousko. „Seběhlo se to narychlo,“ začíná líčit.

„Absolvoval jsem suchou část letní přípravy s juniory Slavie, se kterými jsem šel na přelomu července a srpna i na led. Pak mě ale oslovil Salcburk, jestli bych to u nich nechtěl zkusit a já nakonec souhlasil. Tak trochu jsem panu Růžičkovi utekl, z čehož nebyl nikdo v klubu úplně nadšený,“ popisuje dále.

U našich jižních sousedů se ještě víc osamostatnil a prošel docela velkou školou. „Získal jsem ohromné zkušenosti v tom nejlepším slova smyslu,“ ohlíží se za dvěma sezonami, během nichž poznal také druhou nejvyšší soutěž dospělých. „Ta organizace je perfektní včetně lidí v ní. Poznal jsem jiné styly hokeje, protože jsem hrál pod trenéry různých národností, a naučil se i jazyky,“ vypočítává největší přednosti.

„Oficiální řečí klubu byla angličtina, protože v Salcburku působí i v mládeži hodně cizinců. Se spoluhráči z Rakouska jsme se bavili německy, takže jsem musel zvládnout i tenhle jazyk. Když jsem si chtěl pokecat česky, měl jsem možnost v první sezoně s Kubou Makovským a ve druhé s Honzou Polatou,“ zmiňuje dva odchovance jihočeského hokeje.

Za nejnáročnější označuje Jakub Kadlec úvodní ročník, kdy naskakoval na led v Nationallize – druhé nejvyšší soutěži mužů. „Kanadský trenér vyznával zámořský styl, kdy se puk po přejetí červené čáry nahazoval a bojovalo se o něj. Mně to moc nevyhovovalo, navíc sázel spíš na vyšší hráče, takže jsem musel jezdit neustále naplno i v tréninku. Bylo to psychicky náročné, ale dalo mi to hrozně moc. Vlastně asi nejvíc,“ vypráví.

Nečekal jsem, že se v rakouském týmu vrátím v podstatě na celou sezonu k nám

„Naučil jsem se ještě většímu důrazu a dohrávat každý souboj. I ve Slavii jsme hráli takový létavý hokej s hodně souboji, ale zámořská škola je zkrátka zámořská škola,“ završuje ohlédnutí za herním přínosem dvouleté rakouské štace.

Zejména ve druhé sezoně se však poměrně často vracel do rodné vlasti, neboť naděje Red Bullu se konfrontovaly v rámci celoročního turnaje s deseti českými juniorskými soupeři. A Jakub Kadlec se stal nejproduktivnějším hráčem Salcburku, ve 40 utkáních nastřílel 17 gólů a přidal 27 asistencí.

„Byli jsme hlavní tým, kluci, kteří se do něj nedostali nebo hráli minimálně, vytvořili druhé mužstvo a nastupovali v rakouské juniorské soutěži,“ upřesňuje mladík, který v mládeži neprošel žádným reprezentačním výběrem. „Zápasy s českými týmy byly zajímavé, daly mi víc než druhá nejvyšší soutěž chlapů v Rakousku, protože se na nás každý chtěl vytáhnout a hrálo se častěji než v Nationallize,“ srovnává. „Nečekal jsem, že se v podstatě na celou sezonu vrátím domů,“ usmívá se ještě.

Jakub Kadlec se několikrát ani nevracel s týmem do Salcburku. „Jakmile jsem potřeboval udělat nějakou zkoušku ve škole, kde jsem měl individuální plán, zůstal jsem doma,“ hlásí. „Dodělával jsem čtvrťák na škole managementu reklamy a umění tady v Jihlavě,“ prozrazuje čerstvý maturant.

„Zvládl jsem to lépe než jsem čekal. Přece jen jsem učení nechal na poslední chvíli a navíc to bylo už po začátku letní přípravy s Duklou, ale trenéři mi naštěstí vycházeli vstříc,“ uzavírá Jakub Kadlec, jehož láká tuzemská nebo zahraniční nejvyšší soutěž, poděkováním na dálku.