Říkáte si, že přijít o postup do play off šestnáct vteřin před koncem normální hrací doby posledního duelu základní části je pořádná smůla, kterou už nemůže nic překonat. Něco takového si zřejmě mysleli i všichni kolem litoměřického hokeje, když Stadion loni inkasoval vyrovnávací gól ve Vrchlabí těsně před koncem třetího dějství. Letošní vyvrcholení dlouhodobé části první ligy však ukázalo, jak hluboce se mýlili. Zdá se to téměř neuvěřitelné, že stejné mužstvo znovu po roce doslova osahávalo postup do vyřazovacích bojů a ten mu nakonec podruhé za sebou těsně proplul mezi prsty. O všem rozhodl jeden z posledních nájezdů závěrečného 52. kola.
Třebíčský David Dolníček jej v Ústí nad Labem během rozstřelu proměnil, v Litoměřicích tak zavládl velký smutek. „Nechci být sprostý, ale v první chvíli mi hlavou prolétlo, že je to prasárna,“ vybavuje si Daniel Tvrzník (na snímku), jeden z koučů Stadionu.
„Během zápasu jsme hráčům zakázali zjišťovat ostatní výsledky, chtěli jsme se soustředit jen na svůj výkon,“ pokračuje mladší z rovnocenného trenérského tandemu. „Jakmile jsme dohráli, všichni žhavili telefony, kde mají online přenosy,“ popisuje dění bezprostředně po závěrečné siréně v Mostě.
„Nevím, jestli to bylo signálem nebo tamním zimákem, ale stránky nefungovaly. Začali jsme tedy odvolávat ostatní stadiony. Jakmile jsme zjistili, že Ústí poslední nájezd neproměnilo, zavládlo velké zklamání,“ nepřekvapuje svými dalšími slovy.
„Věděli jsme, že střed tabulky bude hodně vyrovnaný, což se potvrdilo. Vždyť do poslední chvíle usilovalo o play off šest týmů. Pro nezaujatého diváka se koncovka vyvinula nejlépe, jak mohla, byla hodně napínavá. Pro nás však dopadla hodně smutně,“ doplňuje sklesle.
Daniel Tvrzník stál na litoměřické střídačce s Jindřichem Setikovským i v minulé nováčkovské sezoně první ligy. Nabízí se tedy srovnání obou krutých zážitků. „Loni jsem tak zklamaný nebyl, protože jsme se po postupu chtěli v první lize hlavně udržet,“ uvádí jeden ze šéfů realizačního týmu.
„Přišli jsme sice o play off, ale zároveň jsme se zachránili a nemuseli jsme do baráže,“ vrací se o zhruba rok zpět. „Letos měl mančaft na play off. Mohl se pohybovat kolem šestého místa, ale nezvládli jsme některé domácí zápasy, které jsme vyhrát měli,“ lamentuje.
Které ztráty litoměřického kouče zpětně nejvíc mrzí? „Ty lednové,“ vypálí bez váhání. „Zápas s Mostem jsme totálně podcenili a nezvládli, se Šumperkem jsme ještě tři minuty před koncem vedli 4:2 a nakonec prohráli v prodloužení. Utkání s Berounem snad jako jediné nevyšlo Petru Přikrylovi,“ jmenuje.
Ani s odstupem necelého jednoho dne ještě velká rána nepřebolela, Daniel Tvrzník však upozorňuje, že na dlouhé smutnění není čas. „Pořád mám v sobě hořkost, protože překvapivých výsledků bylo v závěru až moc. Hrát se stejné zápasy jako v 52. kole o měsíc dřív, dopadly by úplně jinak,“ přibližuje svůj pohled.
„Zklamání v nás je, ale sezona pokračuje dál a my se na to musíme nachystat,“ apeluje na dálku na své podřízené. „Doufám, že zejména mladší hráči se z toho poučí, protože v sezoně jsme měli příliš výpadků kvůli vlastní nedisciplinovanosti a uspokojení po některých povedených zápasech,“ připojuje ještě.
Vzhledem k začátku skupiny o udržení už v sobotu 25. února absolvovali Litoměřičtí trénink hned den po bitvě v Mostě. A příprava ukázala, že trenéry čeká spousta práce, aby tým nabudili. „Čtvrteční trénink nebyl optimální, ale máme ještě pátek, abychom mančaft zmobilizovali,“ líčí Daniel Tvrzník.
„Máme sice třináctibodový náskok, ale i tak se můžeme dostat pod tlak, pokud v úvodu párkrát prohrajeme,“ uvědomuje si. „Začínáme doma, což by nám mohlo pomoct, na druhou stranu to může být v naší situaci i dost svazující,“ uzavírá posléze.
