Hned na začátku předcházejícího ročníku první ligy zažil veletoč, který mu do značné míry změnil hokejový život. Marek Pabiška (na snímku) si totiž na startu čtvrté sezony v barvách Benátek nad Jizerou musel zvyknout na novou pozici. Vzhledem k okolnostem se postavil do obrany, kde podle vlastních slov naposledy hrál v juniorech. „Hned na začátku sezony si mě trenér zavolal s tím, ať beru jako hotovou věc, že budu hrát obránce,“ směje se Marek Pabiška. „Měli jsme málo beků, tak musel do obrany někdo z útočníků. Jako jediný jsem uměl jezdit pozadu, takže volba padla na mě,“ pokračuje znovu napůl v odlehčeném duchu.
„Bral jsem to jako výzvu a novou zkušenost. V obraně jsem sice nastupoval v juniorech a zkoušel jsem to i v áčku Bílých Tygrů, ale teď to bylo něco úplně jiného,“ zvážní přece jen. „Když se pak zranili někteří kluci, měl jsem hodně prostoru na ledě a možná jsem hrál víc, než kdybych zůstal v útoku,“ přemítá ještě.
Každopádně přechod do defenzivy zvládl, přestože připouští počáteční problémy. „Byl to docela nezvyk,“ vybavuje si. „Přece jen v první lize je hokej rychlejší, neměl jsem takový odhad na situace a i s bruslením pozadu jsem se chvíli potýkal, takže jsem si nechával od soupeřů odstup, abych neztrácel,“ připojuje dále.
„Jakmile jsem se trvale usadil v základní sestavě a povedly se mi některé věci, víc jsem si věřil. Někdy od poloviny základní části jsem si už byl mnohem jistější,“ nachází okamžik, kdy začal mít z vlastní hry dobrý pocit.
Marek Pabiška v drtivé většině kariéry nastupoval v ofenzivě, ovšem i tam měl k bránění blízko, což mu podle jeho vlastních slov v minulé sezoně pomohlo. „Vzadu má člověk větší zodpovědnost, protože za ním už je jen brankář, na druhou stranu s rozebíráním hráčů jsem neměl až takové problémy, protože jsem hrál bránící levé křídlo. Řekl bych, že z centra by se na obránce přecházelo mnohem hůř,“ soudí.
Osmadvacetiletý univerzál také prozrazuje, že v organizaci záložního týmu Liberce nepanovalo dlouhé zklamání z vyřazení v sedmém čtvrtfinále s Olomoucí. „Porážku jsme vstřebali rychle, už vyrovnání na 3:3 bylo super,“ ohlíží se. „V Olomouci se hraje špatně, navíc jsme v první třetině třikrát inkasovali a jejich zkušený tým už si zápas pohlídal,“ vzpomíná. „I tak jsme hodnotili sezonu jako úspěšnou,“ přidává ještě.
S bráchou se hecujeme už teď
Autor jednoho přesného zásahu a pěti asistencí ve 48 duelech poslední dlouhodobé části bude ve středočeském celku pokračovat i nadále. „Klub uplatnil opci pro příští sezonu, takže zůstávám a budu zase hrát beka, což mi nevadí. Jsem rád, že dostanu možnost být hodně na ledě,“ kvituje.
V novém ročníku první ligy bude soubor Milana Černého obhajovat šestou příčku po dvaapadesáti kolech, čehož se někdejší hráč Jablonce nad Nisou rozhodně nebojí. „Kdybychom měli strach, bylo by to smutné,“ odvětí lakonicky.
„Po postupu sbíral tým zkušenosti, teď se všichni otrkali a sehráli, takže já si myslím, že máme i na víc,“ míní odvážně. „Člověk si musí dávat vysoké cíle, aby neustrnul,“ vysvětluje střelec jednoho gólu v posledním play off druhé nejvyšší soutěže s úsměvem.
Pro Marka Pabišku skrývá nadcházející sezona ještě jednu pikantnost. I po sestupu Mladé Boleslavi v jejím kádru zůstává jeho bratr, proti němuž ještě nenastoupil. „Hráli jsme s nimi jednou přípravu, ale Lukáš byl zrovna zraněný, takže nás čeká premiérový vzájemný souboj,“ hlásí.
„Hecujeme se už teď. Říkal jsem mu, ať se připraví na souboje u mantinelu, že mu tam nic nedám zadarmo. On mi na to odpověděl, že zpevněný je dost, tak uvidíme, jak to dopadne,“ culí se jedno z dvojčat narozených ve stejný den.
„Navíc půjde o derby týmů z měst nedaleko od sebe a v Boleslavi zůstane kvalitní tým, co mi tak brácha říkal,“ vypráví dále a jedním dechem odmítá, že by rodina vzájemný souboj nějak výrazněji prožívala. „Myslím, že to nikdo hrotit nebude,“ vyhrkne. Ani rodiče? „Mám tu mamku, tak se hned ptala, komu má fandit. Řekl jsem jí, že dobrému hokeji,“ rozchechtá se Marek Pabiška závěrem.
