Má za sebou poslední sezonu v juniorském hokeji, kterou zakončil premiérovým startem v Tipsport extralize v barvách litvínovské Vervy. Obránce Václav Čejka (na snímku) se však momentálně připravuje s prvoligovou Třebíčí, kde by si měl zvyknout na seniorský hokej a nastřádat zkušenosti, které by mu pomohly získat stabilní místo v sestavě Severočechů. Jeho cesta může mít podobný průběh jako v případě o rok staršího bývalého parťáka z defenzivy litvínovského mládežnického mužstva. Jiří Gula strávil převážnou část sezony 2009/2010 právě v barvách Horácké Slavie a nyní už má dva roky stabilní místo v sestavě pro duely mezi tuzemskou elitou. „Sedli jsme si spolu a říkal mi nějaké věci týkající se Třebíče,“ přibližuje Václav Čejka. „Slyšel jsem samá pozitiva včetně výborné party, což zatím můžu potvrdit,“ dodává ještě.
Jedním dechem pak popisuje, jak se vlastně jeho roční spolupráce s týmem z Vysočiny seběhla. „Nedohodl jsme se s Litvínovem a s agentem jsem se bavili, že má dobré vztahy v Třebíči, kde dávají dost prostoru mladým,“ popisuje čtvrtý nejproduktivnější obránce základní části uplynulého ročníku Noen extraligy juniorů.
V té litvínovské naděje opanovaly dlouhodobou část a z pozice nejlépe nasazeného celku vypadly v semifinále play off s brněnskou Kometou. Právě několik hráčů týmu, jenž nakonec získal stříbro, nyní trénuje v Třebíči. „Prvních čtrnáct dní jsme se moc nebavili, ale pak mě kluci začali trochu hecovat, že nás vyřadili,“ usmívá se Václav Čejka.
Autor šesti gólů a patnácti asistencí ve 44 duelech základní části, který v pěti bitvách vyřazovacích bojů přidal jednu trefu a jednu finální přihrávku, tak zavzpomínal na bolestivé okamžiky. „Věděl jsem, že v juniorech hraji poslední rok, proto bolelo vypadnutí trochu víc. Čekal jsem finále a že v něm urveme zlato,“ ohlíží se dvaadvacetiletý zadák.
„Vybavil jsem si hlavně rozhodující třetí semifinále u nás,“ pokračuje. „Vedli jsme o dva góly, Kometa ale vyrovnala. Ve třetí třetině jsme znovu dali gól, ale oni to pak otočili,“ připojuje podrobnosti. „Trochu jsme to nezvládli a neunesli,“ smutní.
Zármutek byl o to větší, že finále by svěřenci Ondřeje Weissmana hráli na domácí půdě. „Už jsme se v něm viděli a hecovali jsme se s chomutovskými kluky,“ vybavuje si Václav Čejka další podrobnosti. „Asi týden jsem porážku vstřebával, i teď mě pořád trochu mrzí, ale už se dívám spíš dopředu,“ završuje vzpomínání.
Posledních čtrnáct dní jsem si zkoušel vařit sám a přežil jsem
Před sebou má cíl v podobě co nejlepšího výsledky v první lize, kterou zatím okoukl jen z hlediště. „Občas jsme se spoluhráči vyrazili do Mostu, já jsem párkrát zajel i do Ústí na play off,“ hlásí někdejší mládežnický reprezentant.
Má tedy hrubou představu, co jej čeká. „Silový hokej a hodně bruslení,“ vypálí bez váhání. Mezi dospělými se přece jen o něco víc dbá na taktiku, ani z toho však letní posila Třebíče strach nemá. „Pan Weissmann na dodržování systému kladl velký důraz,“ říká Václav Čejka.
Ten se během suché části přípravy seznámil s prostředím a vzhledem k tomu, že už dvakrát trénoval s litvínovským áčkem může i srovnávat. „Robert Reichel si zakládal hodně na běhání, tady se jezdí víc na kole,“ všímá si mladý bek s vírou, že se výborně přípravy na důležitý rok. „Soustředím se na Třebíč, ale extraligu nosím v hlavě. Bylo by parádní, kdyby se povedlo to samé, co Jirkovi Gulovi,“ zasní se.
Po prvních týdnech si pochvaluje město, spoluhráče i další lidi z klubu. „Cítím se tu parádně,“ libuje si. „Bydlím na bytě s hráči, kteří taky dojíždí například ze Žďáru nebo jiných měst,“ uvádí. A jak vypadá soužití několika mužů? „Stanovili jsme si pravidla, která dodržujeme a v úklidu se střídáme. Jen jednou týdně přijde uklízečka, která vyluxuje,“ naznačuje.
Nabízí se také otázka, jak je to s vařením? „Dlouho jsem chodil do centrální jídelny, ale posledních čtrnáct dní už jsem zkoušel vařit sám a přežil jsem to, takže pohoda,“ směje se Václav Čejka. „Jednodušší jídla zvládám, zkoušel jsem něco i občas doma v Litvínově. Nejraději dělám špagety s rybičkami a sýrem. Je to rychlé a nedá se na tom moc zkazit,“ culí se následně.
Těšil jsem se na volný víkend, ale trenér áčka mi zavolal, že pojedu do Varů
Někdejší člen reprezentační šestnáctky, sedmnáctky i osmnáctky, s níž však na mistrovství světa neodcestoval, už si odbyl i premiéru v Tipsport extralize. „V pátek mi skončila sezona a já už před sebou viděl volný víkend, když mi zavolal trenér áčka, že mám ráno přijít na trénink,“ začíná vyprávět, jak se jeho účast v závěrečném utkání skupiny o umístění seběhla.
„Řekl mi, že se sklouznu na ledě a večer nastoupím ve Varech,“ vrací se na začátek dubna. Při vstupu do kabiny nervozitou netrpěl, hráče znal z přípravy. Určitě napětí pocítil až těsně před zápasem. „Ale rychle to ze mě spadlo,“ ujišťuje.
Nejsilněji na něj zapůsobilo podle jeho vlastních slov první střídání. „Z juniorky jsem nebyl zvyklý na tolik diváků v hledišti a hlučnější atmosféru,“ vyhrkne. Další moment přišel přesně v čase 35:00, kdy rozhodčí odpískali debutantovi zákrok, po něž jel Václav Skuhravý trestné střílení a proměnil ho.
„Obcházel kolegu z obrany a já tu situaci dojížděl. Nemyslím si ale, že jsem fauloval já,“ loví v paměti. „Když to rozhodčí pískl, v první chvíli jsme se zděsil, když jsem viděl, že se pojede nájezd. Pak už jsem to bral normálně, protože jsem nic nemohl ovlivnit,“ uzavírá Václav Čejka.
