left
right
HC AZ Havířov 2010 HC Benátky nad Jizerou HC Motor České Budějovice HC Dukla Jihlava SK Horácká Slavia Třebíč LHK Jestřábi Prostějov SK Kadaň HC Most Piráti Chomutov HC Rebel Havlíčkův Brod Rytíři Kladno Salith Šumperk HC Slovan Ústečtí Lvi HC Stadion Litoměřice

Vratislava Čecha už hokej nenaplňoval, během kariéry mu v paměti utkvěl Ray Bourque

16. červen 2008 12:53 | Libor Kult

Nestává se často, aby hráč bez zdravotních obtíží zanechal hokeje ještě před dovršením třiceti let. Obránce Vratislav Čech (na snímku) se však k takovému kroku rozhodl. Po skončení sezóny s Kometou Brno někdejší hráč Havířova, Kladna či Plzně dospěl k závěru, že pokračování na ledě by nemělo smysl. „Během soutěže jsem o tom vůbec neuvažoval, začal jsem se tím zabývat až po posledním utkání play off,“ prozrazuje v lednu devětadvacetiletý rodák z Tábora, který do první třídy nastoupil v brněnské škole.

Přemítání Vratislava Čech vyústilo v jasné resumé – konec s hokejem. Jak sám v tuto chvíli již bývalý hráč přiznává, roli sehrálo více faktorů. Pouze jeden však byl ten hlavní. „Hokej už mě nenaplňoval jako dříve,“ vysvětluje.

Důrazný obránce, který šest let získával ostruhy v zámoří, si nebyl úplně jistý, jestli by se hokeji dokázal věnovat na sto procent. „Pak by nemělo cenu vůbec něco dělat, když by to nebylo naplno,“ líčí. „Navíc jsem si uvědomoval, že už jsem za zenitem a nebudu se zlepšovat.“

Od posledního sedmého semifinále mezi jihomoravským celkem a Mladou Boleslaví uběhly téměř tři měsíce, hokej však Vratislavu Čechovi zatím nechybí. „To přijde, až se začnou hrát zápasy. Navíc když jsem působil v Americe byl jsem zvyklý na čtyřměsíční pauzu bez zápasů a organizovaných tréninků,“ připomíná roky 1996 až 2002.

I kdyby se v tuto roční dobu konala nějaká střetnutí, neměl by Vratislav Čech s největší pravděpodobností čas myslet na absenci hokeje ve svém životě. Období od skončení sezóny vyplnilo totiž hledání nového zaměstnání.

„Absolvoval jsem řadu pohovorů, prioritou pro mě bylo najít si práci, protože jsem ji začal hledat až po sezóně. Měl jsem štěstí, že jsem něco za tak krátkou dobu našel. Už mám podepsanou smlouvu, nastupuji od srpna,“ hlásí.

Konkrétnější informace ohledně nové pozice však podat nechce. „Mohu jen prozradit, že jsem vystudoval bakalářský obor a titul MBA v ekonomickém směru,“ naznačuje alespoň částečně odvětví.

Během letošního léta jde již o druhého hráče s extraligovými zkušenostmi, který vyměnil hokejovou výstroj za oblečení „obyčejného“ zaměstnance. Pavel Šebesta uvažuje, že by hrál ještě druhou ligu ve Valašském Meziříčí. „Zaměstnání mi něco takového nedovolí,“ má jasno obránce, jehož si v roce 1997 vybrala ve třetím kole jako 56. v pořadí Florida.

Něco jinak? Možná bych si kariéru víc užíval, protože byla krátká

Za dobu, již obětoval hokeji, zažil Vratislav Čech mnoho. Tři roky válčil v juniorské Ontario Hockey League v barvách Kitcheneru Rangers, další tři sezóny bojoval o místo na výsluní v AHL (Providence) a ECHL (Greenville a Atlantic City).

Během této doby se dvakrát připravoval s Floridou a třikrát nakoukl do přípravného kempu Bostonu, s nímž měl podepsanou tříletou nováčkovskou smlouvu. Ve slavné NHL si však nepřipsal ani jeden start. „Top úrovně se mi bohužel nepodařilo dosáhnout, stejně tak jsem se nedostal do reprezentace,“ mrzí jej.

„Na druhou stranu jsem poznal zákulisí nejprestižnější ligy světa, viděl jsem, jak to funguje. Zahrál jsem si nejlepší juniorskou soutěž a pět let působil v české extralize. A na závěr jsem oblékl dres Komety, kde jsem s hokejem začínal,“ překládá klady, jež vidí na své kariéře.

Podle vlastních slov se do NHL neprosadil, protože přednost dostali lepší hráči. „Nebyl jsem dostatečně dobrý,“ konstatuje lakonicky. „Jakmile jsem podepsal v Havířově smlouvu, přestal jsem na NHL myslet. Sen o reprezentaci jsem vzdal tak před dvěma roky, když jsem zjistil, že jsem za výkonnostním zenitem.“

Tohle spojení slov se však často používá ve spojení s hráči, kteří výrazně překročili třicítku. „Ze svého pohledu vidím fyzický vrchol někde kolem čtyřiadvaceti pětadvaceti, pak už rychlost a dravost upadá. Přibudou sice zkušenosti, ale hráčský vrchol se podle mého pohybuje kolem šestadvaceti sedmadvaceti,“ domnívá se Vratislav Čech.

Najdou se však podle muže s 225 zápasy v extralize i výjimku. „Špičkoví hráči jako například Pavel Patera (na snímku) s Martinem Procházkou předvádí výborný hokej i v pětatřiceti. Ovšem i oni hrají už poněkud jiným stylem než ve zmíněných sedmadvaceti,“ srovnává.

Nejsilnější zážitek připravil Vratislavu Čechovi jeden z kempů Bostonu, v nichž se potkával s Raymondem Bourquem (na snímku). „Na jeden zápas nás dali spolu dohromady. Je to hráč jako každý jiný, ovšem dostal se až na tu nejvyšší úroveň,“ vzpomíná.

„On stál před brankou a já lítal po rozích, kdykoliv mi kývnutím naznačil, že bych tam měl jít,“ směje se. Pokud se ohlídne za celou kariérou, žádné rozhodnutí by nezměnil. „Nemá cenu rýpat se v minulosti. Zodpovědně si mohu říci, že jsem nic neodflákl a zkusil se dostat až nahoru. Jen bych si to všechno možná víc užíval. Kariéra je přece jen krátká,“ říká Vratislav Čech.

Definitivně však na hokej nezanevře, podle jeho vlastních slov to ani nelze. „Nedá se vyskočit jako z vlaku. Hrál jsem hokej dvacet let, z toho devět na profesionální úrovni. Budu chodit na Kometu, které bych přál postup do extraligy,“ uzavírá Vratislav Čech.

Extraliga 1. liga