V seniorském hokeji dosud neznamenal jediný start, avšak po návratu z kanadské juniorské Western Hockey League útočník Lukáš Králík (na snímku) doufá, že se to změní. Ze zámoří se po jediném roce v týmu Victoria Royals vrátil podle vlastních mimo jiné i proto, aby bojoval o místo mezi vyvolenými Petra Fialy pro prvoligové zápasy. „Chtěl jsem sice ještě zůstat v Kanadě, ale Olomouc o mě hodně stála, navíc jsem nedostával tolik prostoru na ledě,“ sype ze sebe další důvody, které jej přesvědčily, aby zvolil cestu zpět. „A taky si myslím, že doma budu mít větší šanci poprat se o místo na mistrovství světa hráčů do dvaceti let, protože se bude hrát v Rusku na evropských rozměrech ledu,“ doplňuje stále ještě devatenáctiletý rodák ze Šternberku žijící v Uničově.
Lukáš Králík před odchodem za Atlantik nastupoval za mládežnické výběry Olomouce, proto těžko někoho překvapí, že se chce prosadit právě na Hané. „I v Kanadě jsem byl v kontaktu s trenérem Přecechtělem, takže Olomouc byla jasná volba,“ hlásí. „Chvilku jsem přemýšlel o Karlových Varech a MHL, ale to jen pro případ, kdybych se nedohodl v Olomouci,“ líčí.
Na startu přípravy na ledě si mladý forvard netroufá odhadovat, jaké má šance, že zůstane v kádru pro první ligu. Místo v sestavě mu totiž nikdo negarantoval. „Je tu šest útoků, víc naznačí až první přípravné zápasy,“ reaguje s tím, že zatím neuvažuje, co by se dělo, kdyby neuspěl, byť náznaky má. „Pan Fürst říkal, že bych hrál za juniory,“ prozrazuje.
On sám však chce brázdit prvoligové stadiony, aby se mohl učit od zkušených borců, mezi nimiž vyčnívá Jiří Dopita. „Už v letní přípravě jsem toho od něj dost okoukal. Hlavně jsem obdivoval, jak makal po operaci ramena na kole,“ ohlíží se.
A právě po zřejmě nejnáročnější cyklistické etapě během soustřední v Malé Morávce se Lukáš Králík dočkal velké odměny. „Po dojezdu na Praděd už byl pan Dopita nahoře, tak jsem ho pozdravil. Když mě slyšel, řekl mi, ať už toho nechám a tykám mu,“ přibližuje mladík, jenž mimoděk podává důkaz, že si na situaci trvající zhruba měsíc stále ještě pořádně nezvykl.
Měl jsem ruku v sádře, proto začnu zápasy v devatenáctce
Mladý útočník mimo jiné naznačil, že v tuzemské seniorské soutěže cítí větší šanci prosadit se v reprezentační dvacítce. Od trenérů dostal pozvánku na první dvě soustředění, ale absolvoval jen jedno. „Týden před druhým jsem dostal sádru na ruku, protože jsem se zranil míčem v tělocvičně při tréninku,“ vrací se do první poloviny června.
„Hned jsem volal panu Přerostovi, který mi řekl, ať dám vědět, jak to s rukou vypadá. Už jsem v pořádku, ani z tréninku jsme na dlouho nevypadl, protože nohy jsme mohl normálně dělat. Domluvili jsme se, že pojedu s devatenáctkou do Německa a trenéři dvacítky mě budou sledovat,“ zmiňuje turnaj čtyř zemí ve Füssenu.
Mezitím se začne chystat také na návrat do české školy, kterou na rok přerušil. „Chci si dodělat maturitu na střední obchodní škole,“ dává si před sebe další z cílů s tím, že zatím bydlí u rodičů v Uničově a dojíždí se spoluhráči. „V Kanadě jsem se naučil samostatnosti, takže jsem uvažoval, že bych bydlel v Olomouci, ale nakonec jsem to zatím nechal, jak to bylo před odletem do zámoří,“ usmívá se.
Nepovedl se mi začátek, do Vánoc jsem si zvykal na užší led a větší důraz
Za celek Victoria Royals odehrál Lukáš Králík 42 zápasů, v nichž dvakrát skóroval a přidal čtyři asistence. Několikrát se tak nevešel do sestavy. „Nepovedl se mi začátek, až do Vánoc jsem si zvykal na užší led a větší důraz. Taky jsem zápasil s angličtinou a v týmu panovala velká konkurence,“ vzpomíná. „Přesilovky a oslabení hrály první dvě lajny, my jsme nahodili puk, dohráli souboj a šli střídat,“ líčí.
Přestože se neprosadil, jak by si představoval, odchodu na sever amerického kontinentu nelituje a pochvaluje si získané zkušenosti. „Zlepšil jsem angličtinu a hodně jsem se naučil i po hokejové stránce. Třeba chodit po tréninku do posilovny,“ jmenuje. „Taky jsem zjistil, že tam nikdo na nikoho nečeká. Buď se hráč prosadí hned nebo ne,“ připojuje ještě.
Pokud jde o jazyk, pomohl mu podle vlastních slov přístup krajana Robina Soudka, přestože jej z počátku nechápal. „První měsíc mě v tom nechal vykoupat, ale postupně se z nás stali dobří kamarádi,“ uvádí Lukáš Králík. „Když jsem se pak ptal na ten první měsíc, říkal, že něco podobného zažil v Edmontonu od Tomáše Vincoura, aby se naučil rychleji mluvit. Musím říct, že to něco do sebe má. Člověka to donutí, aby se ptal kanadských kluků,“ konstatuje.
S odstupem času by právě ohledně angličtiny postupoval Lukáš Králík jinak než loni v létě. „Měl jsem ji sice ve škole, ale tam se učí spíš gramatika a moc se nemluví. Věděl jsem zhruba dva tři měsíce, že do Kanady odejdu a přiznám se, že mě nenapadlo se na angličtinu zaměřit víc. Podruhé už bych to udělal jinak,“ uzavírá.
