Přiznává, že takový krok sám od sebe nechystal, podle vlastních slov chtěl ještě jednu sezonu skákat na led jako hráč. Příznivci prvoligového hokeje budou Zdeňka Skořepu (na snímku) i nadále vídat na střídačce Kadaně, ovšem na ní také zůstane. Někdejší reprezentační útočník se totiž přesunul na pozici asistenta Michala Jägera. „Vůbec jsem nečekal, že události naberou takový směr,“ reaguje Zdeněk Skořepa v rozhovoru pro hokej.cz. „Jakmile bylo jasné, že se vyhneme baráži, šel jsem na operaci přetržených křížových vazů, abych se stihl připravit na novou sezonu,“ popisuje dále. „Jenže vedení Chomutova mi dalo nabídku, abych pomáhal s trénováním v Kadani, což jsem po zvážení všech pro a proti přijal,“ doplňuje ještě.
Pětatřicetiletý rodák z Duchcova prý ani jiné možnosti neřešil. „Přece jen jsem byl vázaný v klubech, které úzce spolupracují,“ zmiňuje Piráty a Kadaň. „Navíc za rok bych stejně řešil, co bude dál. A nabídka trénovat áčko chlapů nepřichází každý rok,“ vysvětluje, proč souhlasil s proměnou v kouče.
Zdeněk Skořepa si ji podle vlastních slov zatím naplno neuvědomil, ale připouští, že stesk po hraní můžu brzy přijít. „Přece jen na suchu člověk nevidí zápasy ani led,“ vypálí bez váhání. „Jakmile začne příprava na ledě, nejspíš mi to bude docházet víc a víc. Sám jsem zvědavý, co to se mnou udělá,“ připojuje dále.
Zatím především dohlížel, aby jeho svěřenci poctivě plnili zadané úkoly, vzhledem k omezení po chirurgickém zákroku se k nim nepřidal. „Ještě pořád jsem měl od doktorů nařízený klidový režim,“ prozrazuje a naznačuje, že by se někdy rád přidal, což může udělat na ledě.
Přechod z mužstva rovnou do realizačního týmu nemusí být úplně jednoduchý. Hledání nového vztahu k bývalým spoluhráčům může přinášet různá úskalí. Zdeňku Skořepovi možná hodně pomohlo výrazné omlazení kádru. „Nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Z loňska tu zůstalo asi šest sedm kluků, ale choval bych se stejně, i kdyby jich bylo víc,“ konstatuje.
Občas vedu trénink jen já, což mě nutí o všem mnohem víc přemýšlet
Michal Jäger před časem v rozhovoru pro hokej.cz uvedl, že kromě trénování bude normálně pracovat jako hasič. Chod týmu to nenaruší, otevírá se však více prostoru pro jeho spolupracovníka. I tento fakt devítinásobný reprezentant České republiky při rozhodování zohledňoval.
„Skočil jsem do trénování rovnýma nohama. Michal je občas v práci, takže vedu trénink jen já, což mě nutí přemýšlet o trénování a hledat si informace mnohem víc, než kdybych byl asistentem v ´klasickém´ modelu,“ vnímá Zdeněk Skořepa na prvoligové poměry určitou anomálii jako výhodu.
A s jakými cíli půjde někdejší hráč Litvínova, Slavie Praha či Třince do nového ročníku druhé nejvyšší soutěže? „Jsou to fráze, které se neustále omílají, ale chci, abychom předváděli útočný týmový hokej a hráli v lize důstojnou roli, což nebude snadné, protože bude podle mého hodně vyrovnaná,“ konstatuje muž, jenž také rozjíždí podnikání.
„Firma začíná, proto jsem nechtěl jít nikam daleko, abych mohl na všechno dohlížet,“ líčí. „Ale do hokeje mi to zasahovat nebude, všechny záležitosti řeším ve volnu,“ ubezpečuje. A jaký obor si vybral? „Lehká strojírenská výroba,“ uvádí.
Zatím jsem se za kariérou neohlížel, nejsem typ, který by se chlubil nebo užíral
Kromě domácí extraligy, kde nastřádal přes pět stovek startů a více než 260 kanadských bodů, si odchovanec severočeského hokeje vyzkoušel také kanadskou juniorskou OHL v barvách Kingstonu, prošel draftem a dva roky působil na farmě New Jersey v Albany. Nahlédl rovněž do ruské nejvyšší soutěže v dresu Novokuzněcku.
Vybrat jeden vrchol? Pro Zdeňka Skořepu složitý úkol. „Zatím jsem se za kariérou neohlížel. Nejsem typ, který by řešil, že něco propásl a užíral se tím, nebo se chlubil, co dokázal. Nehodnotím zpětně, jestli moje rozhodnutí byla správná nebo ne,“ odpovídá nejprve.
„Je jasné, že každý si před sebe staví ty nejvyšší cíle, které se ale mění podle věku. Chtěl jsem být draftován, což se mi povedlo stejně jako podpis smlouvy s New Jersey,“ těší jej. „Jen ten start v NHL jsem si nepřipsal. A to mě jednou poslali na farmu až těsně před koncem přípravného kempu,“ vybavuje si.
„Ale už jen přípravné zápasy proti borcům jako Gretzky pro mě byly ohromným zážitkem. V Albany se mnou tehdy začínali i Patrik Eliáš s Petrem Sýkorou, v Devils hrával Bobby Holík,“ jmenuje slavné krajany.
„Pak jsem se zaměřil na extraligu a národní tým. Ale musím se přiznat, že to teď s odstupem času opravdu moc neprožívám. Věřil byste, že ani nevím, kolik zápasů jsem v reprezentaci odehrál,“ završuje Zdeněk Skořepa ohlédnutí za kariérou řečnickou otázkou jako důkazem toho, že na vzpomínání opravdu není.
Tuzemskou elitní klubovou společnost nyní bude sledovat jako divák. A dokonce si může vybrat kde. V Litvínově do ní vstoupil, Chomutov, kde strávil tři sezony a dělal i kapitána, se do ní po 38 letech vrátil. „Cestou do Kadaně mám obě města,“ směje se. „Ale když půjdu, tak v Chomutově, protože tam mám vazby na kluky v kabině,“ uzavírá s tím, že může případně i zkontrolovat kadaňské svěřence, kteří by dostali příležitost.
