Obránce Michael Dvořák si zahrál Utkání hvězd MHL. Neskutečný zážitek a motivace, popisuje

22. únor 2012 12:13 | Libor Kult

Ještě v minulé sezoně pomáhal juniorům Sparty k bronzu v Noen extralize a druholigovému Jindřichovu Hradci v baráži o postup do vyšší soutěže. Během letní přestávky však vyměnil českou metropoli za panoramata Vysokých Tater a dohodl se v představiteli HC Lev Poprad, že pomůže jejich celku v MHL. Obránce Michael Dvořák (na snímku) tak ve Spišské Nové Vsi a řadě ruských měst obléká dres Tatranských Vlků, z jejichž kádru byl dokonce vybrán na Utkání hvězd MHL, které se uskutečnilo v Magnitogorsku. „Byl jsem mile překvapený, že jsem dostal pozvánku,“ reaguje s odstupem stále ještě devatenáctiletý rodák z východočeské Dobrušky, který od svých deseti let žije v Praze.

Letmý pohled na soupisky týmů Západu i Východu naznačuje, že Michael Dvořák se ocitl v nominaci jako jediný hráč, nevládnoucí plynule ruštinou. „Komunikace byla těžká, protože moje ruština je slabá. Zvládám jen základní fráze,“ ohlíží se do druhého únorového víkendu. „Navíc angličtina je v Rusku zabitý jazyk,“ usmívá se následně.

„Snažil jsem se komunikovat, jak to šlo, ale třeba trenérům jsem moc nerozuměl. Co máme dělat, jsem poznával spíš podle zkušeností,“ doplňuje ještě s tím, že během akce poskytl jeden rozhovor v angličtině a druhý půl na půl v ruštině a Shakespearově řeči.

Všichni hráči se sešli už 9. února večer v Moskvě, kam doletěli po vlastní ose. Od příletu do metropole rozsáhlé východní země už vše běželo pod taktovkou vedení juniorské soutěže. „Klub mi platil letenku do Moskvy, pak už jsme měli kompletní servis hrazený ligou,“ líčí Michael Dvořák.

Samotné utkání se uskutečnilo v sobotu 11. února, ještě předtím si všichni účastníci prohlédli gigantický magnitogorský ocelářský podnik a absolvovali další doprovodné akce. „Vidět ocelárnu pro mě byl obrovský zážitek, protože jsem nikdy tu možnost neměl. Je to strašně velká továrna, kvůli které není úplně ideální ovzduší. Sníh prý tam má zelenou nebo červenou barvu podle toho, čím se zrovna topí,“ směje se mladý zadák.

„Kapitáni soutěžili ve vaření, ale nezjistil jsem, kdo nakonec vyhrál. Trenéři snad měli úkol, kdo získá víc čísel od žen,“ pokračuje ve výčtu další akcí. Že postrádáte tradiční dovednostní disciplíny? Ty se tentokrát nekonaly.

„Původně asi proběhnout měly, ale nakonec se nejspíš z časových důvodů nestihly, přestože jsme v letadle z Moskvy vyplňovali všichni včetně trenérů dotazníky, zda je chceme. Příští rok by ale měly být určitě,“ hlásí Michael Dvořák.

Zápas probíhal v obrovském tempu, taťkovi se zdál rychlejší než utkání reprezentace

Ten bere účast v Utkání hvězd MHL a vítězství svého celku jako největší úspěch dosavadní kariéry. „Konečně jsem něco vyhrál, když nepočítám loňskou sezonu a postup s Jindřichovým Hradcem do kvalifikace o první ligu,“ vyznává se.

Západ, za nějž český bek nastoupil, nakonec díky dvěma trefám ve třetí třetině vyhrál před 7700 diváky 4:2. „Ze začátku se všichni rozkoukávali, postupně však každý pochopil, že musí vyhrát a zápas nabral obrovské tempo,“ přibližuje člen defenzivy Tatranských Vlků. „Taťka koukal na náš zápas i duel reprezentace s Finskem a říkal, že Utkání hvězd MHL se mu zdálo tvrdší a rychlejší,“ nabízí jeden z postřehů.

Talentovaní mladíci měli kromě výše uvedených akcí možnost setkat se s velkými osobnostmi ruského hokeje. „Asi nejvíc si vážím toho, že jsem si při přebírání pamětní medaile podal ruku s šéfem KHL panem Medveděvem a potkal se i se zástupcem hráčské asociace Andrejem Kovalenkem,“ jmenuje Michael Dvořák některé z nich.

Příští rok bych chtěl být znovu u toho

Po návratu zpět k Tatranským Vlků pak mladý zadák zaznamenal rozporuplné reakce spoluhráčů. „Někteří mě zpovídali, chtěli vidět dres, někteří moc nadšení nebyli,“ uvádí bez bližších podrobností.

Účast na Utkání hvězd MHL pak samotný Michael Dvořák vnímá jako velmi pozitivní moment aktuální sezony. „Odehrál jsem docela dobrý zápas, mám velkou motivaci, abych se tam podíval i příští rok. Zkrátka se jednalo o impuls, psychicky mě to zvedlo,“ ohlíží se.

Následně znovu naskočil do kolotoče zápasů juniorské ligy, kde jej mrzí, že tým nepostoupí do play off. „Čeká nás posledních šest zápasů základní části, pak až skoro do konce dubna play out,“ prozrazuje autor dvou gólů a tři asistencí ve 45 kláních, který v Jaroslavli navštívil pomník letecké tragédie tamního Lokomotivu.

Aktuální ročník pomalu ale jistě spěje k závěru, proto se nabízí prostor pro určité bilancování. Michael Dvořák připouští, že začátky v novém projektu byly těžké a chvílemi si vyčítal, že zvolil tuto variantu. „Pendloval jsem mezi obranou a útokem, při nabitém mančaftu to bylo občas těžké psychicky,“ vybavuje si. „Pak někteří kluci odešli a od poloviny sezony jsem dostal prostor ukázat se, což mi zřejmě zajistilo místo v Utkání hvězd. Ze začátku jsme ale občas pochyboval, jestli jsem udělal dobře, nakonec to však vnímám jako dobrou volbu,“ uzavírá.

Zahraničí Mládež