Brácha mi možná bude trochu závidět, směje se obránce Zbyněk Michálek

22. květen 2006 07:48 | Václav Jáchim

(RIGA, od našeho zpravodaje) Před mistrovstvím světa to byl málo známý obránce, během dvou týdnů se na lotyšském šampionátu vypracoval v pilíř zadních řad národního týmu. Obránce Zbyněk Michálek zažil povedenou premiéru na velkém mezinárodním turnaji. Coby člen elitní pětky nastupoval s Tomášem Kaberlem. Hrál dobře, spolehlivě. Nechyboval, navíc uplatnil přehled v herních činnostech. Byl jedním z těch, kteří měli největší podíl na zisku stříbrných medailí.

Za normálních okolností je druhé místo na mistrovství světa pro každého úspěchem. Jenže systém play off vede k velkému finále, kdy se raduje jen vítěz. "Pocity po zápase jsou smíšené, protože jsme opravdu chtěli vyhrát zlato. Byli jsme po čtvrtfinále a semifinále nabuzení, dařilo se nám. Proti Švédsku už ale nikoli," litoval.

Přesto ví, že mužstvo odvedlo dobrou práci. A že mu výsledek dojde s určitým časovým odstupem. "Je to obrovský uspěch, oceníme to v příštích dnech, až prvotní zklamání ustoupí. Přijedu domů s medailí, ukážu ji rodině a kamarádům. To bude nádhera. V Lotyšsku jsem zažil jeden z vrcholů mé kariéry. Moje první mistrovství světa, a hned stříbro," liboval si.

Michálkovo tažení sledoval zprostředkovaně ze Spojených států bratr Milan, útočník San Jose. "Brácha mi možná trošku závidí. Na druhou stranu to ale mohu udělat taky, protože Milan se dostal na rozdíl ode mě do Stanley Cupu. Doufám, že bude mít v budoucnu šanci on i já na podobný úspěch. Bylo by hezké, kdybychom si zahráli a třeba i vybojovali zlato někdy společně," přál si.

Sladké vítězství bylo ve hře už nyní, ovšem soupeř měl od první třetiny navrchí. "I za stavu 0:2 z našeho pohledu se mohlo klidně něco stát. Stačil jeden gól a my se mohli dostat do zápasu," upozornil. Jenže to, co se povedlo v duelu s Rusy i Finy, tentokrát nefungovalo.

"Švédové byli celý zápas lepší, k ničemu nás nepustili. Myslím si, že nám chybělo i víc sil. Nestíhali jsme bruslit a dohrávali jsme vůlí. Turnaj byl dlouhý, ani zápasy proti Norům či Slovincům neznamenaly nic jednoduchého. V závěru šampionátu se to pak projevilo," konstatoval.

Michálek bude mít na klání v Rize spousty zážitků. "Nejvíc budu vzpomínat na tu partu, co jsme měli v týmu. Nevím, jestli to bylo vidět na ledě, ale my jsme se semkli - jeden bojoval za druhého. Nepoložili jsme se za nepříznivého stavu, ani před turnajem, kdy nás všichni odsuzovali, že tady nemáme šanci na úspěch," pokračoval.

Menší očekávání veřejnosti hokejisty zdravě nabudilo. "Chtěli jsme předvádět svoji hru a všem lidem ukázat, že na to máme a že nás nemohou odsuzovat předem. Je to pro nás zadostiučinění," upozornil. Největší dřina čekala hokejisty v play off. "Proti Rusku každý říkal, že jsou nejlepší na turnaji. Prý nemáme šanci. Pak z toho ale bylo naše veliké vítězství. A v semifinále s Finy taktéž."

Hokejové mety Zbyňka Michálka se týkají především zámoří, ovšem start v národním týmu pro něho znamenal strašně moc. "Doufám, že budu mít šanci zahrát si Stanley Cup. Letos to dopadlo tak, že jsem hrál mistrovství světa. Mám z toho velkou radost. O šampionátu jsem snil od malička, říkal si, kéž bych tam někdy mohl hrát a získat medaili," líčí.

Finálový zápas byl jeho posledním v nejlepší sezoně dosavadní kariéry. Nyní nastává prostor k odpočinku a oslavám. Zisk medaile Michálek oslaví s nejbližšími doma. "Zatím jsme nic neplánovali, brácha přiletí teď v týdnu domů. Uvidíme, co vymyslíme. Ale s kamarády už se něco chystá na pátek," uzavřel.

Články reprezentace Reprezentace ČR