Další medaile pro tuhle skvělou partu. Všichni jsme hrozně šťastní, hlásí Jiří Novotný

Hokejisté potvrdili, že byli schopni netušených možností. Tisíckrát škoda, že v sobotu neměli svůj den proti Slovákům. Porazit Švédy i Finy v jejich prostředí, před napěchovanými tribunami, to už něco znamená. Zatímco ve Stockholmu šlo o postup mezi elitní čtyřku, tentokrát v Helsinkiách už o medaili. "Zápas to byl samozřejmě těžký. V sobotu jsme cítili nepopsatelný smutek, protože jsme věřili, že bychom mohli hrát finále," konstatuje Novotný.

Jenže člověk nemůže jen pořád vítězit. V dnešní vyrovnané konkurenci se každý úspěch vykupuje potem a dřinou, ani to ale stačit nemusí. "Nepostoupili jsme, takový je hokej. Kdyby nám někdo řekl, že nám po utkání s velice silnými Finy bude na krku viset placka, byli bychom šťastní. A my šťastní jsme!" pálí jasně.

Reprezentanti si na turnaji prošli těžším obdobím, museli překonat určitá úskalí. V základní skupině nehráli podle představ, třeba proti Dánsku nebo Norsku jejich hokejový stroj občas drhnul. "Týmy na mistrovství se vyrovnávají, pro medaile si nejedou čtyři výběry, ale třeba sedm nebo osm. Rozhoduje, kdo má momentálně lepší formu. Ale i štěstí. Nehraje se na čtyři vítězné zápasy jako v play off, je to o jednom utkání, v němž se může stát cokoli. Je skvělé, že jsme to nakonec urvali. Bronz? To je pro nás opravdu hodně," potvrzuje.

Duely o třetí příčku reprezentaci docela vycházejí. Od roku 1992 jich hrála osm, nezvládla jen dva - v letech 1995 a 2003. Čím to? Určitě nejsme splachovací," komentuje v nadsázce skutečnost, že vyhraje ten, kdo lépe překoná zklamání z vyřazení v semifinále. "Smutek po utkání se Slovenskem byl veliký. Ale přijely nám manželky, pomohla nám podpora rodin. Otrkali jsme se. Jasně, byli jsme zklamaní, ovšem podle mého se nedá popsat, jak se cítili Finové. Byli doma, loni vyhráli, chtěli doma obhájit," připomíná.

Češi začali velmi aktivně. Jestliže proti Slovákům se museli nutit takříkajíc do plných, neboť soupeř měl dobře organizovanou obranu, Finové chtěli hrát hokej. A to Čechům vyhovovalo. "Šli jsme do zápasu se stejnými pocity jako oni, někdy to bývá o štěstí. Dali jsme první gól, což bylo hodně důležité, a nakonec jsme to dotáhli do vítězného konce," kvituje.

Novotný pomohl ohromnou obětavostí. Jak dal druhý český gól, to bylo úžasné. Najel před finskou klec, vypálil. Vehanen vyrazil, útočník Astany ovšem nerezignoval, znovu zabojoval, po objetí klece vystřelil bekhendem a puk Finovi doslova procpal do u bližší tyče za čáru. V závěru pak doloval kotouče pro změnu ve vlastním obranném pásmu, nabruslil kilometry, makal do roztrhání těla. Jestli někdo z Čechů odvedl na šampionátu maximum, byl to určitě Jiří Novotný!

Díky těmhle bojovníkům má český hokej třetí medaili za poslední tři roky. Jako to, že je národní tým aktuálně pořád tak úspěšný? "Určitě tím, že jezdím já... Né, dělám si legraci, to nepiš," předvádí svůj typický humor. "Už od šampionátu v Německu se vytvořilo silné jádro, které jezdí dál. Čáslava, Krajíček, Jirka Novotný, ten nemůže chybět. Taky Němec, Kašpar. Když pak může přijet a pomoci někdo z NHL, je to super," vykládá.

Ještě víc podobných úspěchů pro tuhle partu, chtělo by se říci. "Když se dáme dohromady, tak to funguje. Jsme na sebe zvyklí. Kluci tvrdí, že je pro ně nároďák odreagováním. Někdy bývá sezona náročná, ale hokejový život není zase tak dlouhý, aby člověk mohl odříkat mistrovství světa. Nikdo neví, jak to dlouho vydrží. Zatím se vozí placky, takže dobrý," hlásí spokojeně. Je jasné, že teď si Jiří užije oslavy. "Budou brutální," šklebí se na oko. "Jdu do ledničky a dám si pivo. To můžu, ne?" zazubí se závěrem.