(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Zvláštní šampionát má za sebou Jakub Štěpánek. Gólman ruského Petrohradu přijel do Skandinávie jako česká jednička, jenže situace se posléze vyvinula tak, že odchytal méně zápasů než Jakub Kovář. Čtvrtfinále a větší část semifinále proseděl na střídačce. Leckterý maskovaný muž by to nesl nelibě, jenže bývalý brankář Vítkovic je týmový hráč. Makal, trénoval. A když na něj kouč Hadamczik ukázal, šel do boje. V zápase s Finy předvedl fantastický výkon, to on poslal Čechy na třetí příčku!
Štěpánek toho má za sebou na mezistátní scéně hodně, takhle vypjatou a důležitou bitvu však ještě neabsolvoval. "Můj nejdůležitější zápas v reprezentaci," hlásí jasně. "Bylo to hrozně těžké. Po druhém gólu nás Finové dostali pod tlak, začali jsme se trochu obávat o výsledek, lítalo mi to kolem tyčí. Ale konečně mi přálo i štěstí, které jsem v některých jiných utkáních dřív neměl. Nakonec je bronzová medaile super!" říká spokojeně.
Bylo až neuvěřitelné, v jaké pohodě Štěpánek nastoupil. Nedal znát problémy se zápasovou pauzou, působil suverénním a jistým dojmem. Hned předvedl tři výborné zákroky, které mu pak pomohly v dalším průběhu. "Necítil jsem se špatně, ty tři chycené puky byly plus. Chytal jsem v klidu, nestresoval se. Chtěl jsem do toho dát svoje všechno," přiznává.
Bojoval do posledních zbytků sil. První třetinu vyhráli Češi 3:1, jenže pak se Finové nadechli k nevídané ofenzivě. Štěpánek si neměl kdy odpočinout, dřel do úmoru. Na ledě nechal všechno. Doslova. "Kašlal jsem celý zápas a po siréně jsem se z té únavy i malinko pozvracel. Žádná sranda, byl jsem fakt úplně vyšťavený," konstatuje.
Bojoval se soupeřem i s nachlazením, zdravotně nebyl zcela v pohodě. "Po první třetině jsem si říkal: Vydrž ještě čtyřicet minut. Pak dvacet… Teď si říkám, že porazit Švédy i Finy na jejich ledě není žádná legrace. A my to dokázali během pár dnů. Odjížděli jsme sem s tím, že budeme rádi za každou medaili. Byli tady jiní favorité, kteří jedou domů s prázdnou," upozorňuje.
Finiš šampionátu byl pro Jakuba lehce atypický. V sobotu střídal Kováře proti Slovákům, pak chytal celý duel s Finy. Nakonec se dostal do pořádného zápasového tempa. "Start v semifinále mi pomohl, ale mohlo to být dvousečné. Kdyby mi tam se Slováky něco spadlo... Není snadné sedět dvě třetiny na řiti a pak předvést výkon. Gól jsem nedostal, což mi trošku pomohlo," popisuje.
Po výhře nad domácím výběrem může být Štěpánek spokojen dvojnásob. Na mistrovství světa stál v brance už ve Švýcarsku 2009 i loni v Bratislavě, ale tehdy se buď nedočkal medaile, nebo byl jedničkou Ondřej Pavelec. Své zásluhy nyní ovšem skromně odmítá. "Víte, já nejsem žádná hokejová hvězda. Snažím se držet při zemi. Dokážu se smířit s kteroukoli rolí v mančaftu. Nejsem zákeřný, Kuba Kovář chytal výborně, tak nebyl důvod něco měnit," reaguje.
Nic snadného to pro něj ovšem nebylo. "Mrzela mě odezva fanoušků, kteří mi vůbec nevěřili. Něco jsem zahlédl na internetu, nemile mě to překvapilo. Ale satisfakci teď necítím. Mám radost, že jsme lidem udělali trochu radost. Věřím, že v sobotu byli naštvaní a zklamaní, teď si ten bronz snad užijí trochu s námi," říká.
Kritikou se nenechal rozhodit. "Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem bojoval proti našim fanouškům nebo novinářům, tak to není. Hrál jsem za náš tým, za Česko. A chtěl vyhrát. Nic víc. A moc si té medaile vážím, protože turnaj pro mě nebyl ideální. Zápasy s Italy a Němci mi moc nedaly, to samé se Švédskem, moc často na mě nestříleli. V podstatě jsem tu jen přes dva týdny trénoval půl hodiny denně. Nic příjemného," rekapituluje.
Třetího místa si cení. "Bronz? Ten je pro mě jako zlatá medaile. Podívejte se, jaké týmy jsme nechali za sebou. Jde o velký úspěch. Být ve finále a dívat se na Rusy, jak slaví zlato a my leda koukáme do ledu, to je snad lepší vyhrát bronz. Někdy jsme tu měli namále, nebudeme si říkat, že jsme hráli suverénně jako loni. Škoda toho Slovenska. Ale ve výsledku je to stejné jako loni v Bratislavě," uzavírá.
