(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Švédské hokejové hry mají bohatou tradici, umění na turnaji předváděla řada špičkových hráčů, hala Globen byla svědkem spousty velkých bitev. I některých novinek. Před dvanácti lety dvě takové na vlastní kůži poznali čeští reprezentanti. Zatímco systém řízení utkání se dvěma hlavními rozhodčími se záhy ujal a nyní je součástí mezinárodních i ligových zápasů, další inovace skončila dřív, než pořádně začala. Během duelu České republiky s Ruskem se v únoru 1999 mohli hokejisté střídat jen v průběhu hry, nikoli při přerušení. A byl z toho pořádný poprask!
Speciální komise Mezinárodní hokejové federace tehdy přišla s revolučním návrhem, který měl přispět rozvoji této hry. K její větší atraktivitě. Jenže zákaz střídání během přerušení přinesl rozpaky. Zástupci IIHF rozhodli, že se pokusnými králíky stanou Češi a Rusové na Švédských hrách, vzájemný duel vešel do dějin jako utkání, které nabízelo mnoho bizarních situací. Výsledek 5:4 pro náš výběr zapadl v prachu zapomnění, naštěstí i zmíněná úprava pravidel.
Mužstva mohla při přerušení střídat jen v situacích, kdy je čekalo oslabení,jinak se hráči točili na ledě výhradně během hry. Jednotlivé svazy dostaly informaci o testování nového pravidla měsíc před podnikem Euro Hockey Tour. Češi nesouhlasili, trojice ostatních účastníků prý ano. A tak zmíněný duel vešel do historie, přičemž zástupcům českého hokeje se to vůbec nelíbilo. "Do Švédska jsme přijeli s tím, že se bude hrát jako dřív. Tohle byla rána pod pás," nebral si servítky tehdejší prezident svazu Karel Gut.
Organizátoři turnaje ovšem úpravu akceptovali, odnesli to Češi a Rusové. "Byl to vyloženě neférový úder, my s tím nesouhlasili a nesouhlasíme, okamžitě jsme pohrozili, že se dál turnaje nezúčastníme," dodal Gut. Zavedení novinky probíhalo možná po delších diskusích na půdě IIHF, reprezentanti se o všem ale dozvěděli dvě hodiny před soubojem se sbornou. Okamžitě museli změnit plán, výkon obou soupeřů to samozřejmě ovlivnilo.
Za normálních okolností stráví hráč na ledě během jednoho střídání zhruba 40 vteřin. Pokud interval přežene, dochází k zahlcení organismu a tudíž k rostoucí únavě. Ta nejen že má vliv na výkonnost, ale může vést k nebezpečným zraněním. Při zápase se tedy stávalo, že k vhazování přijeli jen dva hokejisté každého týmu, ostatní čekali u střídaček. Jakmile padl kotouč na led, hbitě přeskakovali mantinel. Změna pravidla nabídla přesně opačný efekt, než pro jaký měla být určena.
"Jestli přišel někdo do hlediště nebo k televizi s půlhodinovým zpožděním, musel si myslet, že jsme se všichni zbláznili. Ze začátku to možná byla legrace, ale pak kadý rychle zjistil, že to je neuvěřitelně hloupá záležitost," řekl obránce Libor Procházka. Podobně tenkrát hovořil i Jan Čaloun. "Vznikly zbytečné zmatky, hrací doba se vůbec nezkrátila. Každý se ulejval a v duchu myslel hlavně na to, kdy vlastně střídat. Já si v duchu opakoval: Mám odjet, nebo nemám? Tohle byl opravdu skvělý nápad," poznamenal ironicky olympijský vítěz z Nagana.
Pravidlo nutilo ke změnám záměrů i trenéry. Změna střídání neumožnila kupříkladu nasazování speciálních přesilovkových formací, odborníky na vhazování, posílání obranných řad na elitní útoky soupeře. "Moc pozitivního jsem na tom všem neviděl. Poctivou kontrolu pravidla by nestihli ani čtyři rozhodčí, protože jakmile půjde v zápasech do tuhého, každý si najde cestu, jak ho obejít. Podle mého se jednalo o uspěchané rozhodnutí, jež nikdo nekonzultoval s lékaři. Jestliže necháme hrát lidi dvě minuty v jednom zátahu s požadavkem na maximální výkon, může dojít k tragédiím,"upozornil tehdejší kouč českého výběru Ivan Hlinka.
Kritické hlasy pršely ze všech stran, narychlo spíchnuté opatření hned druhý den z programu utkání zmizelo. "Možná šlo o takový nepovedený apríl," mávl rukou Karel Gut. Jak ukázal vývoj v dalších letech, s podobnou myšlenkou dosud nikdo nepřišel. Hokejisté nemohou vystřídat po zakázaném uvolnění, jakmile je tým vyloučen, musí se vhazovat v obranném pásmu postiženého celku. Ale jinak mohou hokejisté přeskakovat mantinel, jak se jim zlíbí. Samozřejmě za dodržení patřičného pravidla o pěti hráčích v poli.
V roce 1999 se mluvilo o tom, že třetiny mohou být zkráceny na 15 minut, že se bude hrát jen se čtyřmi hokejisty na každé straně (nyní platí v prodlouženích), nebo že by mohlo dojít ke zvětšení rozměrů branek. Kouzlo hokeje je ale mimo jiné v tom, že za víc než stoletou existenci této krásné hry nedošla pravidla nijak zásadních úprav. A pokud ano, stalo se tak po dlouhých diskusích, po testování v juniorských soutěžích, s jasným prověřeným záměrem.
Kupříkladu zrušení postavení mimo hru na červené čáře přispělo plynulosti zápasů, krátký interval pro vhazování zase k jejich většímu spádu a rychlosti. Možnost střídat jen během hry si nedokázali představit tehdejší reprezentanti, stejně tak to vidí ti současní. "Nevím, jestli by to bylo rozumné řešení,"říká obránce Ondřej Němec. Sám částečně něco podobného zažívá poté, co jeho tým vyhodí na zakázané uvolnění.
"Máte toho plné zuby, ale na střídačku nesmíte. Člověk pak bojuje o to, aby dostal kotouč tvrdě ze třetiny a mohl vystřídat. Ovšem kdybychom takhle měli hrát po celém kluzišti, bylo by to strašně náročné. Neslyšel jsem, že něco podobného na Švédských hrách bylo, těžko o tom spekulovat. Musela by se nejspíš uzpůsobit taktika, protože by to byl fakt velký zásah do zaběhnutých zvyklostí," uzavírá zadák ruského Čerepovce.
