S národním týmem se chystá na své šesté mistrovství světa, ovšem teprve podruhé se k mužstvu připojil dřív než po vypadnutí v některém z kol Stanleyova poháru. Útočník Tomáš Plekanec (na snímku) s Montrealem nepostoupil do play off, a tak neváhal, vyslyšel lákání trenéra Hadamczika a hlásil se na srazu už před třetím dvojzápasem Euro Hockey Challenge se Slovenskem, proti němuž nastoupí jen v domácím střetnutí. „Vždycky jsem říkal, že rád přijedu reprezentovat, když bude šance, budu zdravý a Montreal mi to povolí, což pro letošek platí, takže mě těší, že můžu být zase v národním týmu,“ raduje se devětadvacetiletý forvard, který s určitou nadsázkou hovoří o propouštěcím procesu z organizace Canadiens. „V Montrealu momentálně panuje bezvládí, protože se hledá nový generální manažer,“ směje se. „Všechno proběhlo bez problémů,“ dodává už vážně.
Od roku 2006 vynechal Tomáš Plekanec pouze předloňský zlatý šampionát v Německu. Tehdy totiž prošel s klubem až do konferenčního finále, kde Montreal nestačil na Philadelphii. Ovšem jen v roce 2007 přijel na sraz reprezentace v pozici hráče, jehož tým v zámoří nevybojoval vstupenku do play off.
Nyní se stejná situace po pěti letech opakuje, což zkušený útočník i přes zpackanou klubovou sezonu kvituje. „Stoprocentně je lepší být s týmem už před šampionátem. Člověk lépe zapadne do party, protože je u toho, když se tvoří,“ líčí. „Další výhodou je víc času na přechod z užšího kluziště na širší,“ doplňuje ještě.
Jedním dechem pak rodák z Kladna hovoří o tom, že chce mezi parťáky z národního týmu zapomenout na trápení v Montrealu. „Těším se, že si spravím chuť, protože s Montrealem jsme moc nevyhrávali. Doufám, že s reprezentací budeme jen vyhrávat a uděláme nějaký úspěch jako loni,“ přeje si.
A kde hledat příčiny toho, že Canadiens se páté účasti v bitvách o Stanleyův pohár bez přerušení nedočkali? Tomáš Plekanec o tom dlouze přemýšlí a slova volí velmi rozvážně. „Spoustu klíčových hráčů trápila dlouhodobá zranění, což se dost projevilo,“ jmenuje jeden z důvodů.
„Nefungovalo hodně věcí od herní disciplíny po disciplínu týmu i jednotlivců. Tohle nám chybělo a nebyl nikdo, kdo by tyhle věci napravil. Právě za tím vidím největší příčinu toho, že jsme nepostoupili do play off, přestože papírově jsme na to tým měli,“ ohlíží se dále.
Odpovědnosti se nezříkám, ale jako hvězda se nevnímám. Potřeba bude každý hráč
Jaké bude mít třetí nejhorší pozice ze všech třiceti týmů následky lze podle autora 17 gólů a 35 asistencí zatím jen těžko předvídat. „Prvním krokem bude jmenování nového generálního manažera, od toho se budou odvíjet ostatní věci a případné další změny včetně kádru,“ reaguje Tomáš Plekanec.
Ten patří v aktuálním kádru k nejzkušenějším borcům na mezinárodní scéně a zároveň je se šestnácti přesnými zásahy po Petru Průchovi druhým nejlepším střelcem současného výběru Aloise Hadamczika. „Vůbec to nevnímám tak, že bych měl být největší hvězda,“ odmítá skromně dlouholetá opora Canadiens.
„Na ledě bude pokaždé dvacet kluků, kteří musí všichni hrát výborně, abychom dosáhli na nějaký úspěch. Je úplně jedno, kdo je označovaný za hvězdu a kdo ne,“ vypráví dále majitel stříbra a bronzu z mistrovství světa 2006 respektive 2011.
Přestože jeho pozice se přece jen změnila, on sám nehodlá předvádět jinou hru než v minulosti. „Snažím se hrát pořád stejně. Nějaká moje role vyplyne ze složení týmu a systému, jaký zvolíme,“ přibližuje. „Budu jedním z pětadvaceti hráčů a k úspěchu bude potřeba každý z nich, zodpovědnosti se ale samozřejmě nezříkám,“ upozorňuje.
A rovněž příliš neřeší některé omluvenky borců z nejprestižnější soutěže světa či pro českou reprezentaci nepříznivý vývoj sérii Stanleyova poháru. „Na počtu hráčů z NHL nezáleží, výborné výkony předvádí i kluci v jiných soutěžích. Všichni, kdo tu jsou, si pozvánku zaslouží,“ hlásí důrazně. „Navíc mistrovství světa v Německu jasně ukázalo, že i bez výraznějšího počtu posil z NHL se dá vyhrát zlato,“ pomáhá si poměrně čerstvým příkladem.
Syn zatím spí výborně, ale nerad bych to zakřiknul
Loňský kalendářní rok přinesl Tomáši Plekancovi řadu zlomových okamžiků v osobním životě, které však mohou ovlivnit i výkony na ledě. V létě se oženil se zpěvačkou Lucií Vondráčkovou, začátkem prosince se šťastnému páru narodil syn Matyáš.
Často lze zaslechnout, že sportovci-otcové mají těžší podmínky pro vlastní kariéru, ale 71. hráč draftu 2001 bere vše, jak to přichází. „Hokej je pořád moje práce a zábava. Na druhou stranu člověk musí znovu najít nějakou tu rutinu, kterou měl před narozením dítěte,“ srovnává život před potomkem a po jeho příchodu na svět.
„Do té doby se všechno točilo kolem hokeje, člověk pravidelně spal. Spousta věcí teď nejde, proto je potřeba přizpůsobit se situaci,“ uvědomuje si. „Myslím, že jsme to zvládli v pohodě, navíc malý spí výborně, ale nerad bych to zakřiknul,“ usmívá se pyšný tatínek.
Ten se podle vlastních slov zapojuje do péče o syna, jak jen to jde, aby své choti pomohl a ulevil. „Jakmile nejsme na tripu, snažím se manželce co nejvíc pomáhat, aby to měla jednodušší,“ říká Tomáš Plekanec, jehož nyní čeká delší odloučení od rodiny.
„Malý se dostává do období, kdy začíná pomalu reagovat a dělat každý týden nové věci. Během šampionátu nebudu přímo u toho, ale pak budeme mít celé léto, abychom si to vynahradili a užili,“ konstatuje smířeně.
Prvorozený potomek přišel na svět před více než čtyřmi měsíci, Tomáš Plekanec však oslavu synova narození s českými kamarády teprve chystá. I když chystá. Pravomoc převelel na nového spoluhráče z Montrealu. „Hlavním mužem přes oslavy je Tomáš Kaberle, tak jsem hned říkal, že to nechám u nás doma na něm a spojíme to i s jeho synem,“ uzavírá připomínkou březnové radostné události v rodině kladenského kamaráda, jenž do Montrealu přišel z Caroliny.
