(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) V hale Globen prožil svoje první mistrovství světa, na jaře 1995 vstřelil Otakar Vejvoda dva důležité góly, které posunuly národní tým do semifinále. Nejprve zaznamenal jedinou branku v duelu se Švédskem, pak skóroval i ve čtvrtfinále proti Rusku. Tahle trefa potvrdila vedoucí branku Jiřího Kučery a znamenala postup. "To vítězství pomohlo celé generaci. Bylo nás v týmu víc mladých, kdybychom vypadli, možná by pak leccos vypadalo jinak," říká.
Někdejší pravé křídlo elitní kladenské formace s Pavlem Paterou a Martinem Procházkou už dávno vyrcholový hokej nehraje. Mistr světa z Vídně se usadil ve Stockholmu, kde založil rodinu, s partnerkou mají syna Alexandera. Vyhlášený bruslař a šikula malinko sešel z očí, ale jemu to nevadí. Loni se po delší době připomněl na letní exhibici při příležitosti 60. narozenin kanonýra Milana Nového, Vejvoda nechybí ani na zápasech mistrovství světa.
"Viděl jsem jich zatím šest," říká s tím, že samozřejmě nebude v hledišti chybět při čtvrteční čtvrtfinálové bitvě se Švédskem. Výkony svých nástupců bedlivě sleduje. "Doufejme, že to bude lepší. Pro kluky, kteří vypadli ze Stanley Cupů nebo vyhráli tituly, to bude jako sedmý zápas série. Rozhodující utkání o všechno," říká.
Přiznává, že na český tým se dívá z celkového pohledu. "Vychutnávám si to jako fanoušek. Byl jsem rád, že tady je Petr Nedvěd, který je ve čtyřiceti letech nováček a dal dva důležité góly. Nejvíc se znám s Tomášem Plekancem a Petrem Tenkrátem, kteří také hrávali za Kladno. Tomáš je fantastický kapitán, který jde příkladem," připomíná.
Na zápasy chodí také Otův syn Alexander, sám začínající hokejista. "Na čtvrtfinále bude mít jednou švédskou a jednu českou vlaječku. Normálně by asi fandil domácím, ale kvůli mně je rozpolcený. U mě je to jasný, komu budu fandit. Myslím, že i kluk bude víc přát Česku," hlásí. Když vypráví o důležité bitvě, stojí před halou Globen, kde hrával s reprezentací i AIK Stockholm. Od té doby už uteklo hodně vody, ale Ota se nezměnil.
Je v pohodě, o hokeji vypráví zajímavě. Svůj sport pořád miluje. Jelikož žije ve Švédsku, má dostatek informací o místním národním týmu. Čechy nečeká s Tre Kronor nic jednoduchého. "Kluci budou hrát i proti vyprodanému Globenu, v prvním zápase se jim nepovedlo zamknout Švédy v jejich třetině. Tohle by ve čtvrtfinále potřebovali. A kdyby ukradli energii z publika, hráče by to podpořilo," uvažuje.
Domácí borci vyhlašují jasné věty o ataku na zlaté medaile, podle všeho si moc nepřipouštějí, že by jejich cesta měla skončit hned v prvním kole play off. "Zápas proti nám hráli dobře, jak sami v televizi říkali, měli sebevědomí. Doufejme, že se naši kluci podívají na nějaká videa. Švédsko má nejlepšího defenzivního obránce na světě, ale Karlsson má defenzivní problémy. Mladý bek Brodin neměl hrát, zranil se ovšem Ericsson. Když Rusové zvýšili rychlost, Švédové dělali chyby. Tím by je chtělo nalomit," pokračuje.
Bilance jasně hovoří proti českému národnímu týmu. Švédové vyhráli všechna důležitá utkání na velkých turnajích poslední doby, s výjimkou semifinále MS 2010. "Myslím, že jestli se něčeho bojí, jsou to naše rychlé protiútoky. Tohle mají s Českem spojené. Obávají se ztrát puku na modré čáře, aby tam nebyla dlouhá přihrávka a aby Češi nešli třeba ve dvou na jednoho. Určitě si dají pozor, jinak si na nás věří. Také myslím, že dost bude záležet na prvním gólu."
Svěřenci trenéra Martse vyhráli první vzájemný duel 4:1 a byli hodně nahoře, k zemi je pak ovšem srazili Rusové. Porážka 3:7 byla hodně tvrdá. "Domácí dostali facku. Ten zápas začali dobře, ale otočilo se to sérií faulů a potyček. Švédové se víc soustředili na ruského beka, který simuloval, přestali se soustředit na hokej. Dostali gól v oslabení, pak Malkin ukázal, že je nejlepší na světě," vrací se k zajímavému střetnutí.
Je jisté, že ve čtvrtek bude hala Globen konečně pumpovat energií. Šampionát je zatím hodně chladný a celkem nudný, fanoušky moc nebaví. Některé zápasy měly kulisu pomalu jako česká druhá liga. Otakar Vejvoda má ovšem na mamutí arénu krásné vzpomínky. "Tady jsem dával první gól na mistrovství světa, měl jsem to tu vždycky rád. Když teď vidím kluky pár metrů od sebe, chtěl bych tam být s nimi," líčí zasněně.
Doby, kdy na ledě kouzlil s Paterou a Procházkou, jsou pryč. Dokonce i malý Alexander dlouho nevěděl, jaký byl jeho tatínek kdysi pašák. V zápase ho viděl až loni při kladenské exhibici. "Ve škole našel nějaké záběry na youtube, když dělali s počítačem," směje se. Sám je u hokeje stále, i když v jiné roli. Účastník dvou šampionátů a Světového poháru 1996 se dal na trenéřinu. "Studuju a musím říci, že mě to baví. Je to lepší, než jsem čekal. Pro trenérskou kariéru mě to hodně obohatilo," uzavírá.
