Přiznává, že už nepočítal s tím, že by jeho kariéra pokračovala. Přesto brankář Dušan Salfický (na snímku) znovu podstupuje letní dril, aby se co nejlépe připravil na pardubickou obhajobu mistrovského titulu. „Proklamoval jsem, že jde o mojí poslední sezonu, protože jsem měl nabídky zdaleka a nechtěl už jsem nikam jezdit. Smířil jsem se s tím, že končím,“ vzpomíná čtyřicetiletý muž s maskou. Jenže situace se radikálně změnila, když Pardubice oslovily Dušana Salfického s tím, aby v mužstvu pokračoval i nadále. „Téhle variantě jsem dával mizivé procento, ale když ta možnost přišla, neváhal jsem ale ani vteřinu a zatím o rok si kariéru prodloužím,“ usmívá se ostřílený harcovník.
Ve slovech Dušana Salfického lze vyčíst náznak, že by ani ročník 2012/2013 nemusel být jeho poslední v roli aktivního hokejisty. „Už jednou jsem říkal, že skončím a nerad bych něco podobného opakoval dvakrát nebo třikrát s tím, že bych neskončil. Nechávám to otevřené a uvidíme, co bude za rok,“ znovu mu hraje na rtech spokojený úsměv.
„V tuhle chvíli si nedovedu představit, že bych někam dojížděl. Rozhodně bych nešel dělat dvojku někam jinam než do Pardubic,“ nastiňuje jasnou představu. „Až opravdu skončím, chtěl bych v klubu pracovat s mladými brankáři a nerad bych se odchodem jinam o tuhle možnost připravil,“ vysvětluje svůj pohled.
Právě trenérskou kariéru nosil někdejší reprezentant v hlavě jako jasnou eventualitu po závěrečném duelu sezony, kdy byl přesvědčený, že už chytat nebude. „Nikdy jsem netrénoval, tak jsem nevěděl, co přesně čekat, ale začal jsem si zjišťovat podrobnosti a docela mě to chytlo,“ líčí.
Myšlenky na rozvoj talentovaných brankářů zatím musel Dušan Salfický odložit, nicméně se k nim hodlá vrátit, jak jen to bude možné. „Teď trénujeme dvakrát denně, takže bych to nestíhal, ale jak začne sezona, chtěl bych pomáhat Jardovi Landsmanovi, který má v klubu na starost všechny brankáře,“ přibližuje.
Nebylo těžké na přípravu přepnout, nejsem typ, co by jen ležel na kanapi
Dvojnásobný mistr světa se tedy musel psychicky srovnat s tím, že místo volnějšího programu se znovu potí, aby vyladil formu na sezonu. „Nebylo pro mě těžké v hlavě přepnout. Spřádal jsem sice plány jiným směrem, ale nejsem typ, co by jen ležel na kanapi,“ culí se. „Tím, že jsem tuhle šanci už nečekal, mě to vlastně nakoplo,“ doplňuje.
Dril na suchu snáší velezkušený brankář podle vlastních slov zatím bez výraznějších problémů. „Přece jen mám natrénováno o několik let víc než ostatní kluci,“ směje se dobře naladěný gólman. „Já se cítím v pohodě, snad jsou spokojení i trenéři,“ doufá následně.
Jedním dechem pak potvrzuje, že vzhledem k plánům, které bezprostředně po skončení sezony měl, vnímá letní přípravu přece jen trochu jinak. „Je pravda, že to už trochu beru i z pohledu trenéra,“ přitakává.
„S Jardou Landsmanem řadu věcí v tréninku brankářů konzultujeme, navíc i trenéři Hynek s Lubinou jsou super. Zapojují mě jako pomocníka třeba tak, že dělám rozcvičku,“ prozrazuje. „Mám tak šanci nakouknout do trenéřiny víc, což mě víc připraví na přechod, až opravdu skončím s hraním,“ kvituje.
Haška obdivuji, nedovedu si představit, že bych v jeho věku ještě chytal
Dušan Salfický se podpisem nové roční smlouvy zařadil mezi hokejisty, kteří i po čtyřicítce působí na vysoké úrovni. Brankáři jsou specifická pozice, přesto i zde se podobně jako v poli objevuje dlouhověkost.
V současnosti řada fanoušků čeká, jak dopadne snaha Dominika Haška vrátit se do NHL. Legendární gólman je „jen“ o sedm let starší než momentální dvojka Pardubic. „Sleduji to a vůbec si nedovedu představit, v jakém stavu budu v sedmačtyřiceti já,“ reaguje ostřílený matador. „Kdybych se cítil jako teď, uměl bych si představit, že bych ještě chytal, ale osobně jsem uvažoval o kariéře tak maximálně do dvaačtyřiceti,“ vypráví dále.
„Přece jen Dominik si tělo trochu pošetřil, když několik sezon vynechal, což by asi nikdo jiný nedokázal tak jako on. Navíc cítím dluh vůči rodině, díky angažmá v Pardubicích se můžu věnovat svým dvěma synům, tak uvidíme, jaký bude vývoj,“ pokračuje.
„Dominikovi ale přeji, aby návrat zvládl. Obdivuji ho, že se znovu moří, aby se připravil. Věk sice člověk nezastaví, ale jak říkal Jarda Jágr, on jediný je schopný se vrátit ve výborné formě. Navíc je takový, že by nestrkal hlavu do oprátky, kdyby nebyl přesvědčený, že to zvládne,“ završuje přemítání.
Během letní přestávky pak zbývá i trocha času na ohlédnutí za uplynulou sezonou. „Obrovské překvapení. Příběh se šťastným koncem,“ shrnuje ji Dušan Salfický do několika slov. „Začínal jsem v Ústí, kde jsme se jeden čas bavili o ukončení smlouvy a já uvažoval o konci kariéry, ale měli jsme rozdílné představy, tak jsem nakonec šel do Litoměřic,“ vrací se do prvních týdnů mistrovské soutěže.
„Pak mě Dan Tvrzník pustil nejprve na čtrnáct dní do Karlových Varů, i když to mohl stopnout. Nakonec z toho byly víc než tři měsíce a já pak šel ještě do Pardubic, o kterých jsem věděl od začátku sezony. Zbyněk Kusý mi říkal, že budu psaný jako trojka, když budu v Čechách. Nakonec jsem byl dvojka a mám titul,“ libuje si.
Následně však přiznává, že k velké radosti mu výrazně pomohly průtahy jednání s Ústeckými Lvy. „Řekli mi, že si může hledat jiné angažmá, ale já už nechtěl jít ven na hokejový důchod. Řekl jsem si, že raději skončím úplně a budu se věnovat rodině. Kdybychom se dohodli na rozvázání smlouvy rychle, titul bych neměl,“ uzavírá Dušan Salfický.
