V záplavě zámořských posil v letošním ročníku O2 extraligy jeho jméno možná poněkud zapadlo, finský obránce Esa Lehikoinen však od svého příchodu podává v Mladé Boleslavi stabilní výkony a připsal si už dvě asistence. Třiadvacetiletý rodák ze sedmdesátitisícového Joensuu ve východní části země tisíce jezer si angažmá mezi tuzemskou elitou pochvaluje. „V Raumě jsem nedostával tolik prostoru na ledě, proto jsem zvolil odchod a vybral si Českou republiku, protože jsem o ní slyšel samé dobré zprávy a každý chce hrát co nejvíc,“ zmiňuje v rozhovoru pro hokej.cz poslední působiště v SM-Liize.
Tam se potkal mimo jiné i s českým útočníkem Jakubem Petružálkem, jenž přišel do týmu během letní přestávky z organizace Caroliny. „Ptal jsem se ho na pár věcí stejně jako českého agenta Tomáše Krejčího, který mi pomáhal s přestupem,“ přibližuje Esa Lehikoinen.
„Jakub mi říkal, že ve zdejší soutěži hraje hodně technických hokejistů a že se tu nechodí tolik do těla jako ve finské lize,“ prozrazuje informace, které před příjezdem obdržel. „Bavil jsem se i s kamarády, kteří hrají inline hokej,“ doplňuje ještě.
Nový člen mladoboleslavské defenzivy má na kontě prozatím devět startů, během nichž si stihl vytvořit vlastní názor na českou nejvyšší soutěž. „Působí tu řada starších hráčů, kteří ale patří k nejlepším ve svých týmech. Hraje se tu chytře a hodně s pukem, což nebývá ve Finsku běžné,“ srovnává O2 extraligu a SM-Liigu.
„Nedochází tu k tolika srážkám, takže se třeba tolik nebruslí jako u nás doma, kde se často nahazuje puk a dost se létá po ledě,“ přidává další podrobnosti. Přestože jeho rodný jazyk není češtině vůbec podobný, při zápasech ani trénincích problémy s komunikací nepociťuje.
„Hodně kluků z týmu mluví anglicky, takže mi vždycky někdo překládá. Anebo se dívám, co dělají ostatní,“ usmívá se Esa Lehikoinen. Následně přiznává, že do tajů jedné ze slovanských řečí proniká jen velmi pomalu.
„Umím pár slovíček, protože se jedná o docela těžký jazyk. Zabralo by hodně času, abych se ho naučil opravdu dobře,“ culí se muž, který si libuje, že Mladá Boleslav má jen něco kolem padesáti tisíc obyvatel. „Líbí se mi tu. Je to pěkné město, které není moc velké, což mám rád,“ reaguje.
Zatím v sídle automobilky Škoda pobývá sám, což se podle jeho vlastních slov třikrát až čtyřikrát za sezonu změní. „Na týden nebo dva by vždycky měla dorazit přítelkyně,“ líčí jeden ze dvou vyslanců severského hokeje v O2 extralize.
„Když budeme mít nějaké delší volno, mohl bych jet na otočku do Finska i já, ale zápasů máme docela hodně, tak uvidíme, jestli to vůbec vyjde,“ přemítá. Jinak se snaží za pomoci spoluhráčů poznávat nové prostředí. „Nejvíc času trávím s Markem Schwarzem, který bydlí nedaleko,“ svěřuje se.
„V začátcích mi pomohl zařídit docela dost věcí, za což jsem mu vděčný,“ děkuje na dálku jedničce brankoviště Bruslařského klubu. Esa Lehikoinen už stihl ochutnat i české pivo, přestože upozorňuje, že zlatavému moku jako takovému příliš neholduje.
„Občas si dám jedno k večeři po zápase. Není to však pravidelně. Záleží, jak se cítím,“ uvádí. Během necelého měsíce si v České republice zvykl natolik, že by se nebránil případnému prodloužení angažmá i po skočení sezony. „Dokázal bych si to představit, ale vše se bude odvíjet od poptávky po mých službách,“ uzavírá finský bek.
