Po skončení posledního finále přišel mezi novináře s lahví šampaňského. Zářil štěstím, rozdával úsměvy na všechny strany. Na ten pocit čekal dlouhých sedmnáct sezon, až letos se konečně dočkal. Jeho osud připomíná příběh slavného kanadského obránce Raymonda Bourquea, který získal Stanley Cup až na závěr kariéry. Šestatřicetiletý útočník Luboš Rob (na snímku), dlouholetý hráč Českých Budějovic, se raduje ze zisku mistrovského titulu v dresu Sparty.
"Nečekal jsem to. Už jsem skoro nedoufal, že se toho někdy dožiju. Teď jsem maximálně šťastný. Když mě bude Sparta potřebovat, tak příští rok zas přijdu," řekl s úsměvem. Ještě začátkem ledna by si možná ani on sám neuměl představit, jak sladký konec pro něj bude mít letošní sezona.
Před koncem přestupového termínu ho povolala Sparta na hostování ze Vsetína. Zkušený veterán hrál letos nejvyšší soutěž už sedmnáctou sezonu. První finále kariéry prožíval jeden z nejstarších hokejistů extraligy hodně emotivně.
Do sparťanské kabiny zapadl bez problémů. Spoluhráči si ho oblíbili, všichni mu moc přáli zisk prvního mistrovského titulu. Nastupoval převážně ve čtvrté útočné řadě, v základní části si v 9 zápasech za Spartu připsal pět bodů (2+3). V play off pak přidal v patnácti duelech dva góly.
"Vydržel jsem hrát dlouho, abych se dostal ze Vsetína pro ten titul. Je to parádní. Asi jsem něco jako český Ray Bourque. Když jste mě novináři tak označili, tak si to vezmu," reagoval na srovnání s legendárním bekem Bostonu, který se dočkal Stanley Cupu až po přestupu do Colorada.
Také člen Klubu ligových kanonýrů a autor 230 branek v nejvyšší české soutěži spojil většinu hokejového života s jiným týmem, než se kterým se nakonec radoval z titulu. Dlouholetý hráč Českých Budějovic zvedl trofej nad hlavu v barvách pražské Sparty. Stejně jako další rodilý Jihočech Martin Štrba, který se radoval už loni.
"Je mi to moc líto, vždycky jsem chtěl vyhrát titul s Budějovicemi. Mám ho se Spartou, uvidíme, co bude dál," líčil dojatý útočník. Když před dvěma lety odcházel z jihu Čech jako nepotřebný hráč do prvoligového Jindřichova Hradce, ani možná sám nedoufal, že se ještě vrátí zpátky nahoru.
Nádherná sezona s výborným koncem
"Také to byly první myšlenky, které mě napadly po skončení finále. Když jsem odcházel z Českých Budějovic, tak jsem si myslel, že končím s hokejem. Je to pro mě obrovská náplast na to, co člověk prožil v hokeji dobrého i špatného," svěřoval se.
A jaké byly poslední vteřiny šestého rozhodujícího zápasu s Pardubicemi? "Proběhl mi hlavou celý hokejový život. Na nic jiného jsem nemyslel, než co jsem si všechno prožil. Trenéři to řekli ještě v kabině, že ty chvíle se neopakují a u mě se opravdu už asi nezopakují. Já jsem si finále maximálně užíval, jsem šťastný."
Chvíle v kabině s doutníky a šampaňským si uchová v paměti navždy. Poprvé je to vždycky něco neopakovatelného, zvláštního. Vedení klubu i trenérům pražské Sparty Výbornému s Jelínkem je obrovsky vděčný za šanci, kterou dostal.
"Dneska ještě budu mluvit s trenéry, už na ledě jsem jim poděkoval, že si mě vytáhli ze Vsetína. Svým způsobem jsem je asi něčím zaujal a douškem jsem přispěl do skvělé party, která získala titul. Děkuju trenérům a mužstvu, které je ve Spartě vynikající," vyprávěl upřímně.
Oslavy titulu si užil a ještě bude užívat. Radost neodezní za pár dní ani týdnů, v hlavě a srdci vydrží do konce života. "Těším se na to, že bude volno, dovolená, psychika si odpočine. Uchovám si pocit, že sezona byla nádherná, s výborným koncem. To se prostě penězi nedá zaplatit. Je to velké uspokojení."
Zatím nemá jasno, kde bude v příští sezoně hrát. Jisté je, že má chuť pokačovat a rozhodně nehodlá s hokejem končit. Před odchodem na hostování ve Spartě se ve Vsetíně ústně domluvil, že se na Lapač vrátí. Ale jak to nakonec bude, to se ještě uvidí. "Jestli to bude ve Vsetíně fungovat tak, jak má a budeme mít šanci hrát o play off, tak se rád vrátím. Byl jsem tam spokojený," uzavírá.
