Po skončení předminulé sezony opustil karlovarskou Energii, což rozjelo kolotoč změn, jimiž si během následujících měsíců prošel. Brankář Lukáš Sáblík (na snímku) se na ledě připravoval se znojemskými Orly, v listopadu odešel do slovenského Zvolena, aby se na konci přestupového okna v závěru ledna vrátil zpět do lázeňského města na břehu řeky Teplé. „Něco takového jsem zažil poprvé v kariéře a doufám, že i naposledy,“ ohlíží se čerstvě šestatřicetiletý muž s maskou. „Už několik let jsem v podstatě pořád sbalený, protože z Ústí i Karlových Varů jsem často jezdil domů na Vysočinu, ale tohle už byl extrém. Nesoustředil jsem se na hokej, jen jsem přemýšlel, kam zase půjdu,“ vybavuje si. Situaci ještě o něco zhoršoval fakt, že všude s ním putovala rodina. „Přítelkyně a pětiletá dcera to celé absolvovaly se mnou, což nebylo zrovna příjemné,“ doplňuje ještě.
Není divu, že jej po skončení sezony přepadaly chmurné myšlenky. „Stěhování jsem měl opravdu dost. Během toho roku mě napadlo, že je asi opravdu lepší vyhořet, než se stěhovat. Měl jsem všeho plné zuby a říkal jsem si, jestli nenastal čas vrátit se do Jihlavy,“ zmiňuje Lukáš Sáblík rodné město. „Ale nedohodli jsme se a pár dní na to se ozvaly Budějovice,“ přibližuje.
S Mountfieldem ostřílený harcovník společnou řeč našel, proto se už několik měsíců připravuje na jihu Čech. „Doufám, že příští sezona se bude podobat těm předešlým a ne tě poslední. Hlavním cílem je zůstat na jednom místě a uklidnit život rodiny,“ hlásí. Na eskapádách předešlého ročníku však nachází i pozitiva. „Už se tolik nenervuju a nepozastavuju nad banalitami,“ popisuje vnitřní změnu.
Jenže s cestováním se může gólman, jenž prošel i Zlínem, Mostem či Kadaní potkat také v nadcházející sezoně Tipsport extraligy. Jakub Kovář totiž své konkurenty do branky příliš nepouští, herní praxi by pak mohl Lukáš Sáblík sbírat jinde. „Však jsem taky od kamarádů slyšel, že si moc nezachytám,“ reaguje s úsměvem.
„Oponoval jsem jim, že v podobné situaci jsem odcházel před lety do Karlových Varů a první dva tři roky jsem se do branky dostával,“ pokračuje. „Teď ale počítám s rolí dvojky a neřeším, jestli naskočím do jednoho nebo dvaceti utkání. Musím být připravený neustále, kdyby se něco přihodilo. Ale nechci nic přivolávat,“ dodává ještě.
O situaci, kdy by dlouho nechytal, nová akvizice Jihočechů podle vlastních slov v současnosti nepřemýšlí. „Během přípravy se chci dostat hlavně do pohody, čas na řešení podobných věcí ještě přijde,“ konstatuje brankář, který odchytal úvodní přípravný duel Mountfieldu s Astanou. „Zažil jsem to i ve Varech, takže bych neměl problém jezdit se rozchytat někam, kde by to mělo přínos pro mě i ten prvoligový tým,“ ubezpečuje.
Pokud budeme s Čechovem hrát, snad to proběhne v klidu
Svěřence Petera Draisaitla čeká v přípravě na ledě poměrně dost cestování. Už druhý srpnový týden vyráží na turnaj do Jekatěrinburgu, následovat budou bitvy v rámci European Trophy. „Dost se nacestujeme, ale zápasy jsou příjemnější než trénink,“ culí se Lukáš Sáblík.
Klání ve čtvrtém největším ruském městě na břehu řeky Iseť by se měli zúčastnit rovněž rváči z Čechova. „Kluci v kabině se bavili o tom, že Čechov možná hrát nebude. Prý to mají od kluků, kteří se s Jekatěrinburgem připravovali tady na jihu,“ prozrazuje. „Kdyby na zápas s nimi přece jen došlo, snad nebudou v přípravě tolik bláznit a všechno proběhne v klidu,“ přeje si zkušený strážce brankoviště. „Vždyť jim hrozí i sankce od vedení KHL,“ upozorňuje.
Lukáš Sáblík se těší rovněž na souboje předních evropských celků během letní European Trophy, v níž se Mountfield střetne s Luleou, Kärpätem Oulu, Hamburkem, Eisbären Berlín či Salcburkem. „Myslím, že ty zápasy budou mít vyšší úroveň než běžné přáteláky proti českým týmům, ve kterých de facto o nic nejde. Tady bude ve hře prestiž, což dodá duelům náboj,“ míní novic, jenž loňské souboje nezažil.
Na aktuální soupisce Jihočechů figuruje čtveřice gólmanů, mezi nimiž je Lukáš Sáblík suverénně nejstarší. Jakub Kovář je o dvanáct let mladší, Pavel Kantor s Ondřejem Bláhou se narodili ještě o tři respektive čtyři roky později. „Člověku to pár let ubere,“ přitakává. „Beru to jako motivaci ukázat, že na mladé kluky fyzicky i hokejově pořád stačím,“ připojuje ještě.
Všem se pak pečlivě věnuje Roman Turek, jenž před dvěma roky ukončil aktivní kariéru a letos se stal součástí realizačního týmu jako trenér brankářů. „Romana jsem zažil ještě na ledě jako soupeře, navíc jeho jméno má v českém hokeji obrovský zvuk. I proto jsem se do Budějovic těšil. Jsem rád, že ho poznám blíž,“ kvituje Lukáš Sáblík závěrem.
