Na začátku roku oslavil sedmadvacáté narozeniny, v polovině prázdnin však musel udělat nelehké rozhodnutí. Útočník Milan Hluchý (na snímku) oznámil vedení Kladna, že kvůli přetrvávajícím potížím s kolenem končí s hokejem. „Nechtěl jsem riskovat, že bych byl nepoužitelný. Trápil bych sebe i lidi kolem,“ vysvětluje své rozhodnutí. „Kladno by mě muselo z Varů koupit nebo vyměnit za jiného hráče a to bych klubu nemohl udělat, když bych nehrál,“ doplňuje a naznačuje, že poprvé mu myšlenka na ukončení aktivní činnosti bleskla hlavou v úvodu minulého ročníku Tipsport extraligy. „Zranil jsem se a říkal si, že to už není možné,“ vybavuje si. „Ale chtěl jsem to Kladnu vrátit, tak jsem makal a trénoval, abych ještě na led naskočil,“ přibližuje.
Nicméně zlom začal nastávat po vypadnutí Rytířů z předkola Česká pojišťovna play off. „Po sezoně jsem nemohl ani pořádně chodit,“ smutní Milan Hluchý. „Nicméně jsem chtěl zkusit ještě letní přípravu, jenže to nešlo. Šel jsem se proběhnout do lesa a po půl hodině jsem nemohl dojít domů, jak se mi svíralo koleno,“ popisuje.
Co přesně důležitý kloub na dolní končetině trápilo, bývalý hráč kanadského juniorského celku Belleville Bulls podle vlastních ani pořádně neví. „Dostával jsem injekce, chodil na rehabilitace, ale každý doktor mi říkal něco jiného. Přesnou diagnózu jsem nikdy neslyšel,“ krčí rameny.
Rozmýšlel se dlouho, přece jen hokeji věnoval velkou část svého života. „S myšlenkou skončit jsem si pohrával delší čas a všem kolem jsem naznačoval, že to tak může dopadnout. Jakmile jsem měl jasno, zavolal jsem do Kladna i do Varů, aby oba kluby věděly, jak se věcí mají,“ líčí.
„Pan Bartoš i pan Látal mi popřáli hodně štěstí, proběhlo to v klidu. Pan Bartoš mi dokonce říkal, že se možná potkáme na jiné úrovni,“ poodhaluje následně obsah rozhovorů. Jedním dechem pak hovoří o svých pocitech. „Nemá smysl se v sedmadvaceti užírat, že týmy jsou na ledě a já ne. Oprostil jsem se od toho. Musím začít pracovat a vydělávat,“ konstatuje smířeně.
Udělal jsem si rekvalifikační kurz masérství a uvažuju o studiu fyzioterapie
A jaké oblasti se hodlá do budoucna věnovat? „Během zranění jsem byl denně v kontaktu s doktory, fyzioterapeuty i léčiteli a nasákl jsem tím, co dělají. Zjistil jsem, že každý má jiný názor a celé hodiny by se dalo mluvit o tom, jak je v těle všechno propojené. Zaujalo mě to a začal jsem se o to zajímat víc,“ odpovídá Milan Hluchý.
„Teď se soustředím na masérství a fyzioterapii,“ pokračuje dále. „Udělal jsem si rekvalifikační kurz na masérství, což v lázeňském městě beru jako dobrý směr,“ naznačuje, že se usadil v Karlových Varech. „Chtěl bych se věnovat i fyzioterapii, ale k té člověk v současnosti potřebuje minimálně bakalářský titul z vysoké školy,“ upozorňuje na jedno z úskalí.
„Díval jsem se na internet a bohužel žádná škola nenabízí tenhle obor dálkově, takže to vyřazuje lidi v mém věku, což je podle mě škoda. Na prezenční studium bych musel dojíždět do Plzně nebo do Prahy, což se s prací moc skloubit nedá. Nerad bych vyhodil peníze za jeden semestr, a pak zjistil, že časově nejsem schopný to zvládnout,“ zdůvodňuje svůj postoj.
Na led chodit nebudu, aby mi to nebylo líto. Raději si zaboxuju
Nyní už bývalý forvard se může ohlédnout za kariérou, během níž považuje za zásadní hned několik okamžiků. „Už jsem to jednou říkal,“ vyhrkne. „Skvělé bylo třetí místo na mistrovství světa hráčů do dvaceti let,“ připomíná turnaj na pomezí let 2004 a 2005 v amerických městě Grand Forks a Thief River Falls.
„Určitě budu vzpomínat na postup do extraligy s Ústím,“ vrací se do jara 2007. „A samozřejmě na titul i stříbro ve Varech,“ připojuje ještě. Na závěr pak zmiňuje jeden speciální počin. „Synovi budu vyprávět, že poslední extraligový gól jsem dal po nahrávce Pavla Patery. V hokeji toho dokázal hodně, navíc je skvělý i lidsky podobně jako Venca Skuhravý, kterého mám taky rád,“ jmenuje dva bývalé spoluhráče. Další už však z rukávu sypat nechce. „Nerad bych na někoho zapomněl a tím pádem třeba i urazil,“ uvádí.
Čerstvý novomanžel, který se nedávno oženil na zámku v Bečově, pak odmítá, že by hokej hrál na amatérské úrovni. „Na led chodit nebudu, aby mi to nebylo líto,“ culí se. „Raději si půjdu zaboxovat, zahrát golf nebo na ryby,“ plánuje. „Zkrátka si to užít bez vrcholové úrovně. Když něco pokazím, bude to vadit jen mně,“ směje se.
Pokud jde o rybaření, má Milan Hluchý jasné sny a plány. „S tátou jsme chytli sumce, který měl 137 centimetrů, ale ti dvou metroví se nám vyhýbají. Takže velký sen je aspoň dvoumetrový sumec,“ hlásí muž, jenž si považuje i skoro metrové štiky z Orlíku nebo metr a půl dlouhého jesetera. Za dalšími úlovky by rád vyrazil také do zahraničí. „Máme vymyšlené Norsko a řeku Ebro, ale nejprve si na to musím vydělat,“ uzavírá autor 36 gólů a 26 asistencí ve 258 extraligových zápasech.
