Na poslední utkání ročníku 2010/11 Viktor Ujčík (na snímku) určitě nebude vzpomínat v dobrém. Klíčový hráč Vítkovic strávil na ledě třinecké Werk Areny pouhých dvacet minut, v závěru první třetiny inkasoval po konfliktu s útočníkem soupeře Davidem Květoněm od rozhodčích osobní trest na deset minut za nesportovní chování, který byl následně přeměněn na trest ve hře. Pro ostříleného veterána proto utkání předčasně skončilo, Vítkovice následně padly 1:5 a podruhé v řadě tak ve finálové sérii neuspěly. "Jsem ohromně zklamaný, tohle mužstvo ale dokázalo strašně moc," prohlásil po utkání sympatický útočník.
Hokejisté Vítkovic se svým soupeřem v úterním pátém utkání finálové série dlouho držely krok, na úvodní trefu kanonýra Martina Růžičky ihned odpověděl zadák Ctirad Ovčačík. V závěru první části se pak Oceláři opět ujali vedení, když přesně zacílil David Květoň. S hvizdem první sirény následoval konflikt třineckého střelce s vítkovickým lídrem Viktorem Ujčíkem, který následně od rozhodčích obdržel trest ve hře, utkání pro něj tak předčasně skončilo.
Důvodem potrestání měl být úder hlavou na útočníka Ocelářů. "Těžko se mi nyní mé pocity popisují. Myslel jsem si, že úder hlavou je něco jiného, než co jsem udělal já. Vyříkávali jsme si nějaké věci, Květoň tam na mě začal hejkat, tak jsem se k němu postavil a odstrčil ho plexisklo na plexisklo," popsal inkriminovaný moment ze závěru první dvacetimutovky osmatřicetiletý útočník, který v minulosti rovněž oblékal dres Sparty, Slavie či Jihlavy.
Cítím velké zklamání, tohle mužstvo ale dokázalo hrozně moc
Za vzniklý konflikt Ujčík nejprve obdržel osobní trest na deset minut. "Už za to jsem se divil. Vždyť to bylo po hře a jen jsme si něco vyříkávali. Přece je to hokej a ne balet. Ale rozhodčí mi říkal: ne, máš deset za nesportovní chování. Já jsem ptal, za co to bylo, přišlo mi to vzájemné. On mi to ale zopakoval, tak jsem řekl budiž a odjel pryč," vysvětlil hráč Vítkovic. "Následně jsem to oznámil trenérům. Uklidňovali mě, že to zvládneme a v závěru jim pomohu," dodal.
Když se však Viktor Ujčík vrátil po první přestávce na ledovou plochu, nestačil se divit. Místo na trestnou lavici totiž putoval rovnou do sprch. " "Přijdu na led a najednou se to během přestávky přerodilo na úder hlavou a pět plus do konce a trest do dalšího zápasu," podivoval se zkušený matador. "V pauze ale nic neprobíhalo. Já se sbalil s tím, že mám tu desítku. Šel jsem si vzít suché ribano, abych tam nenastydl, ale pak jsem přišel z kabiny a všechno bylo jinak," dodal.
Verdikt slovenských rozhodčích Vladimíra Balušky a Petera Országha Ujčíka logicky zaskočil. "Nevěřil jsem tomu. Ale když jsem viděl, jak to sdělují trenérovi, bylo mi jasné, že se ten nejhorší sen stává realitou," prohodil smutně sympatický střelec. Pocity po zápase pochopitelně neměl nejlepší. "Teď cítím zklamání, ale až se zítra proberu, tak už to budu brát tak, že tohle mužstvo dokázalo strašně moc. Jsem za to opravdu rád, i když člověk chce vždycky víc a to ho žene dopředu," potvrdil Viktor Ujčík.
Nebýt Marka Malíka, na led bych nešel
Po skončení duelu propulka v ochouzech beznadějně zaplněné Werk Areny nefalšovaná euforie, se svými fanoušky se však zdravili i hostující hráči. Vyloučený Ujčík mezi nimi však chyběl, na led ho dovedl až obránce Marek Malík. "Radost a pocit z toho našeho stříbra je super. Ale kdyby pro mě nepřišel, tak bych v sobě nenašel sílu tam přijít," přiznal člen elitní vítkovické formace. "Dostal jsem pět minut a do konce, takže jsem pak už nemohl pro tým vůbec nic udělat," mrzelo Ujčíka.
Zůstává otázkou, jak by zápas dopadl, kdyby v něm mohl šikovný křídelník pokračovat. "Bylo to 2:1 a mohlo se s tím pořád ještě dát něco udělat, ale já jsem to zřejmě nezvládl tak, jak bych měl," kál se bývalý hráč Třince či finského Oulu. "Nejhorší na tom je, že podle mého vnitřního pocitu nešlo o nic takového, za co bych si ten trest zasloužil. Kdybych někoho udeřil hlavou, tak to cítí. A já tu hlavičku umím dát. Ale tohle rozhodně nebyl ten případ," zopakoval zklamaně.
"Já schválně držel ruce dole, jen jsme se přetlačovali a vše bylo na verbální úrovni. Takových momentů je v každém utkání spousta," pokračoval osmatřicetiletý hokejista. "Beru to jako u fotbalistů. Nemají helmy na hlavě, trkne dopředu a je to, ale takhle? Za to dostat pět plus do konce? Navíc v takovém zápase. Neviděl jsem, jak to třeba vypadalo v televizi, ale z mého pohledu to bylo hodně přísné rozhodnutí," pokrčil rameny muž, který v play off nasbíral jedenáct kanadských bodů.
Sice máme stříbro, ale pro nás je to malé vítězství
Zbytek zápasu pak Ujčík strávil v kabině. "Když kluci přišli o druhé přestávce, zalezl jsem si bokem, protože jsem je nechtěl rozptylovat, aby se mohli soustředit," vysvětil. Nejlépe mu rozhodně nebylo. "Asi si to dokáže každý představit, když má člověk nějaký sen a nakonec se to podobně zhatí," dodal. Vítkovice tak ztratily druhé finále v řadě, v minulé sezoně totiž v boji o mistrovský titul nestačily na suverénní Pardubice v čele s Dominikem Haškem.
Ujčíkovo čekání na další extraligový titul stále trvá, dočká se jeden z nejstarších hráčů tuzemské nejvyšší soutěže v následujícím ročníku? "Pevně v to věřím. Včetně trenérů jsme opravdový tým, to není nějaká fráze. Věřím, že máme velkou šanci udělat za rok opět nějaký velký úspěch," prohlásil bojovně Viktor Ujčík, který naposledy slavil triumf s Duklou Jihlava. Tehdy se psal rok 1991 a pohotovému bruslaři bylo pouhých devatenáct let.
"V tuto chvíli se cítím hodně prázdný, ale nechci dělat žádné ukvapené závěry. Popřemýšlím si o tom a třeba to bude další motivace do toho letního tréninku. Chtěl bych zase dokázat, že Vítkovice patří nahoru a zkusit dosáhnout na co nejlepší výsledek v další sezoně," vyslovil své přání. Vítkovice sice po úterní porážce padly, depresi však rozhodně nepropadaly. Po utkání byl v jejich kabině slyšet velký řev. "My jsme sice prohráli zápas a celou sérii, ale neprohráli jsme sezonu. Pro nás je to stříbro malým vítězstvím," uzavřel Ujčík.
