Dostal šanci a táhne Oceláře. Jsem jen část týmu, ví Hamerlík

Foto: Marian Ježowicz, hcocelari.cz

V sezoně zatím moc prostoru nedostal, slovenský gólman Peter Hamerlík letos spíše kryje záda Šimonu Hrubcovi. Při nemoci třinecké jedničky ale dostal důvěru, tu zatím má i po návratu Hrubce na lavičku Ocelářů. Není divu, Hamerlík vychytal druhé vítězství v řadě a opět byl hlavní hvězdou třineckého týmu. Po zásluze tak dostal cenu pro nejlepšího hráče v duelu proti Chomutovu, který Oceláři ovládli 3:1.

Vyrovnaný duel, zápas s Piráty nebyl jednoduchý, že?
Nezačali jsme dobře. V první třetině jsme nestíhali, neměli jsme pohyb, zaslouženě jsme proto prohrávali. O přestávce jsme si k tomu něco řekli, začátek druhé třetiny tak byl mnohem lepší. V poslední třetině jsme již hlídali výsledek a nikam se nehnali. I tak si ale myslím, že to byl dobrý hokej, novoroční sice asi ne, ale bylo se na co dívat.

Byly klíčovým momentem přesilovky?
Takhle se to i říká, že by přesilovky pět na tři měly rozhodovat zápasy. My tu svou proměnili, oni ne. Takže lze říct, že to byl jeden z klíčových momentů zápasu.

Jaký to pro gólmana byl zápas? V první třetině dost střel, pak ale jen šest.
Druhá třetina byla hodně těžká, oni snad patnáct minut neměli vůbec nic. To je pro brankáře vždy těžší. Určitě je ale lepší, když v první třetině máte nějaké zákroky, brankáře to pak dostane do tempa dříve. Byl to ale těžký zápas. Měli šance, tlačili se hodně do brány. Fyzicky i psychicky těžký duel.

Dvakrát jste stál tváří v tvář Vladimíru Růžičkovi, čekal jste jeho zakončení?
U prvního jsem čekal, že bude pálit mezi nohy. Možná proto jsem šel tak brzo dolů. Naštěstí jsem tam dal hokejku a on ji trefil. Při druhém už jsem to čekal, on šel do střely znovu. Všichni ale jsou šikovní hokejisté, stejně tak on, takže mohl udělat cokoliv. Podruhé už jsem to trochu čekal.

Po zákroku na Růžičku se navíc hodně rozjela atmosféra v hale.
Když se blížil konec, tak nás lidi začali povzbuzovat, což je samozřejmě super. Každému sportovci, který dělá jakýkoliv sport, se hraje lépe, když má za sebou publikum. Teda asi kromě golfu, no (smích). Chtěl bych fanouškům poděkovat, že při nás stáli při těch lepších i horších chvílích.

Byl to váš osmý zápas sezony, jak si užíváte pozici jedničky?
Takhle bych to nebral. Šimon chytá fantasticky, má takovou fazónu, že je snad nejlepším brankářem ligy. Já beru hokej jako kolektivní sport, moje role mi nikdy nevadila. Pokud chce tým pomýšlet na úspěch, tak každý jeho člen musí přijat svou pozici a plnit ji na sto procent. Teď jsem dostal šanci, já budu dělat vše pro to, aby mužstvo vyhrávalo.

V prosinci jste z devíti zápasů vyhráli osm. Rozdíly ale byly často jednobrankové, o čem to svědčí?
Jsou to těžké zápasy, myslím, že taková utkání nás posouvají dál. V Litvínově jsme například prohrávali 0:3, dokázali jsme to otočit. I teď to byl velmi těžký soupeř. Hrál organizovaně, dobře bruslil, měl dobrý pohyb. To je to, co nás jako tým posouvá vpřed. Jednou to potáhne první lajna, podruhé jiná. Mám radost z toho, že tým má chuť se neustále zlepšovat a vítězit. Někdy ten výkon není ideální, ale my najdeme cestu k vítězství. To je pro nás nejdůležitější.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC Oceláři Třinec