Už během posledního světového šampionátu na Slovensku to v rakouském národním týmu dost vřelo. Mattias Tratting se poměrně ostře opřel do zabezpečení týmu. Když se k dalšímu rychlému pádu zpět do divize I vyjádřil svazový předseda Dieter Kalt, jenž postrádal na ledě opravdové lídry, ozval se Oliver Setzinger (na snímku) a nebral si servítky. Koncem června jej pak šéfové hokeje v zemi našich jižních sousedů vyřadili z kádru národního týmu. Osmadvacetiletý útočník švýcarského Lausanne podle vlastních slov dodnes nedostal oficiální vyjádření, že v reprezentaci skončil. „Necítím se jako nějaká oběť, byť jsem byl jako jediný potrestán. Nejvíc celá záležitost musí bolet svaz,“ reaguje v rozhovoru pro server laola1.at.
„Doteď mi nikdo neposlal oficiální dopis, v němž by mi vedení oznámilo, že mě vyřadili z reprezentace,“ pokračuje Oliver Setzinger. „Dozvěděl jsem se o tom od jednoho ze spoluhráčů, který si to přečetl v novinách,“ zmiňuje deník Kärntner Tageszeitung.
„Vůbec netuším, co se teď bude dít. Vždyť o tom, že bych se mohl vrátit, kdybych se omluvil, se píše jen v novinách. Mě osobně nikdo nekontaktoval,“ vypráví následně s tím, že svého jednání ani s odstupem téměř jednoho roku nelituje.
„Hrál jsem v národním týmu dvanáct let a situace se rok od roku zhoršovala. Lezlo mi na nervy, že si hráčů nikdo nevšímal a nevnímal, co říkají,“ přibližuje. „Logicky jsem se pak ozval po zápase, který byl pro náš hokej velmi důležitý, a oni mě za půl roku vyloučili z reprezentace,“ konstatuje následně.
„Nejsem žádný klaun pro přestávkový program, abych ze sebe dělal blbce tím, že se omluvím a na všechno se zapomene,“ dostává se postupně do ráže. „Nenechám sebou vláčet. Přestože poprvé jsem se vyjádřil ještě pod dojmem nepovedeného zápasu a později bych kritiku nejspíš formuloval jinak, řekl jsem jen pravdu, se kterou souhlasilo devadesát až pětadevadesát mých kolegů,“ upozorňuje.
Na druhou stranu účastník osmi světových šampionátů či olympijského turnaje v Salt Lake City nechce spálit mosty úplně. Osobu nového kouče Emmanuela Viveirose totiž vnímá jako možný prostředek k návratu. „Jeho názory a postoje se mi moc líbí, považuji jej za nejlepší volbu pro funkci trenéra. Sám ale nic nezmůže, potřebuje podporu shora,“ hlásí Oliver Setzinger.
A jedním dechem naznačuje, že by o návratu za určitých podmínek uvažoval, přestože je nespecifikuje úplně. „Pokud by za mnou zástupci svazu přišli osobně a někteří lidé by odešli, přemýšlel bych, že se vrátím,“ uvádí někdejší hráč Ilvesu Tampere, Lahti, Hämeenlinny, Langnau či Davosu.
Nikoho konkrétně nejmenuje, o poznání sdílnější je pak útočník se zkušenostmi ze zámořské ECHL, kde oblékal dres týmu Atlantic City Boardwalk Bullies, ohledně věcí, které mu vadily kolem reprezentace.
„O tom, co se na svazu dělo, by se dala napsat knížka, protože řadu věcí nikdo ani nezveřejnil,“ začíná pomalu. „Řada kroků postrádala smysl, šetřilo se na nesprávných místech. Pokud jde o zdraví hráčů, není možné k tomu přistupovat takto,“ nabírají jeho slova na intenzitě.
„Nedá se přece šetřit na pojištění,“ čertí se Oliver Setzinger. „U některých vyjádření nebo skutků se řady lidí chytala za hlavu a nechápala je. Ať šlo o jakoukoliv oblast, kritika byla všudypřítomná,“ předkládá podle svého názoru nezpochybnitelná fakta a připomíná rovněž slova Thomase Vaneka či Mattiase Trattniga.
Následně dlouholetý reprezentant našich jižních sousedů přemítá nad tím, proč se rakouskému hokeji nedaří v posledních letech delší dobu udržet v elitní světové společnosti. „Všechno začíná už prací s mládeží,“ míní a jako příklad dává Švýcarsko, kde působí téměř šest let.
„Už s třináctiletými kluky pracují profesionální trenéři, což dává mnoho možností pro jejich rozvoj. Naopak v Rakousku nejsou profesionálové často ani u sedmnáctiletých, což je důležité období. To mi připadá opravdu idiotské,“ pálí ostrými.
„Pořád se tvrdí, že ve Švýcarsku mají na vše víc peněz, ale tady se dělá mnohem víc. Kluby spolupracují se školami, třeba Kloten každý rok začlení do prvního týmu jednoho mladíka. Kolik takových dostane šanci v rakouských týmech EBEL,“ pokládá si Oliver Setzinger otázku a závěrem prozrazuje, že by kariéru rád ukončil v rodné vlasti.
„Synovi budou čtyři roky, moje smlouva platí ještě tři sezony. Byl bych rád, aby začal do školy chodit doma. Ideální by bylo, kdybych se mohl vrátit do Vídně,“ hovoří o městě, kde hokejově vyrůstal a později nastupoval i první tým tamních Capitals.
