Dva brněnské tituly? Neskutečná věc, ale už je to historie, hlásí Zachrla

Foto: Vít Novák, hc-kometa.cz

Fenomén hokejové sezony 2017/18? Jednoznačně brněnská Kometa. Kromě obhajoby titulu seniorů se na republikové výsluní poprvé dostali také její junioři pod vedením Jana Zachrly. „Beru to jako zadostiučinění a výzvu pro další práci s dalšími hráči,“ shrnuje trenér a už vyhlíží další ročník v nové juniorské extralize.

Fanshop

Jak teď – už s odstupem času – na mistrovskou sezonu vzpomínáte?
Ze vzpomínek se žít nedá, to je jedna věc. Ale druhá věc: Jenom mi to potvrdilo, že pokud kluci chtějí pracovat, mají nějaké cíle a ambice, jdou si za nimi a podřídí jim svoje ego, tak jsou schopni něčeho dosáhnout. Neříkám, že bych na sezonu vzpomínal v nějaké euforii, ale spíš vzpomínám na cestu, která k tomu cíli vedla. Beru to jako zadostiučinění a výzvu pro další práci s dalšími hráči.

Přišel v sezoně nějaký okamžik, kdy jste začal věřit, že byste to mohli dotáhnout až k titulu?
My jsme si nejdřív vůbec nedávali za cíl vyhrát titul. Řada hráčů byla ve vyšších kategoriích, ať už v našem áčku, v Třebíči nebo v Přerově. Dávali jsme si postupné cíle až do závěrečné fáze, kdy nás posílili hráči jako Havránek, Horký, Kratochvíl, Mikyska nebo Dostál. Tím naše síla narostla a potom z toho byl výsledek, jaký byl.

„Z hráčů obrovsky sálalo odhodlání a sebedůvěra. Byli jsme neskutečně silní v kramflecích, že nás málokdo porazí.“

Jak těžké vůbec bylo správně složit sestavu ve chvíli, kdy vám přišli hráči z Třebíče?
Bylo to docela těžké. Tam bylo víc momentů. Jeden byl ten, že ti hráči samozřejmě chtěli něco vyhrát, to bylo obrovské plus. Druhá věc, že chtěli všechno podřídit týmu. Absolutně potlačili svoje ambice jako jednotlivců a dávali veškeré schopnosti ve prospěch týmu. A samozřejmě bylo potřeba dostat je do herního systému a pravidel, která fungovala v týmu během celého roku. Jak hráli víc zápasů, tak se ta jejich herní dovednost projevovala čím dál víc, a to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme vyhráli titul.

Sedalo si to v prvních zápasech? Potřebovali se sehrát s vaším týmem a zvyknout si zase na juniorský hokej?
Určitě. Poprvé ti hráči nastoupili v nadstavbě ve třetím kole v Budějovicích a tam to první třetinu bylo hodně syrové. Celý zápas byl z naší strany ne úplně optimální. Ale kvalita hráčů se projevila. Dostál v bráně, Havránek dal gól, Horký taky. V tom zápase si to ještě sedalo. Pak jsme se v trénincích zaměřili na samotnou herní stránku a s každým zápasem už byli lepší a lepší.

Foto: Vít Novák, hc-kometa.cz

Vyvrcholilo to v play off. Když mám říct svůj dojem, přišlo mi, že už jste skoro neporazitelní. Od těch zkušených hráčů to byla paráda. Souhlasíte?
Souhlasím. Tam byly situace, kdy jsme třeba ve druhém finále doma prohrávali s Libercem, ale z hráčů obrovsky sálalo odhodlání a sebedůvěra. Byli jsme neskutečně silní v kramflecích, že nás málokdo porazí. To nám hrozně pomohlo. Do zápasů jsme šli s odhodláním a každý soupeř, který proti nám nastoupil, prostě viděl, že to s námi bude mít obrovsky těžké.

Váš finálový soupeř z Liberce měl mužstvo složené podobně, viďte?
Ano, tam jsme byli nastejno, oni využili hráče z dospělé soutěže v Benátkách. To jim samozřejmě pomohlo. Do toho měli výborného brankáře. Semkli se, hráli výborně do obrany, do toho byli nebezpeční v útoku, kde měli velkou kvalitu. Zápasy play off se ale vyhrávají v obraně. Pokud jste schopen odehrát zápas bez chyby a nějaký gól dáte, tak můžete v play off dojít až na vrchol.

„Nebylo to o nějakých osobních válkách nebo hledání, kdo je lepší a kdo není lepší, ale opravdu to bylo o té spolupráci a o týmu.“

Jak to u vás vůbec nesli ti hráči, kteří vzhledem k posilám přišli ve vrcholící sezoně o místo v sestavě?
Na jednu stranu mně bylo těch kluků líto, protože přece jenom celou sezonu pracovali a dotáhli tým v dlouhodobé části na luxusní pozice. Ale když kluci z Třebíče přišli, tak jsme si se všemi hráči dali mítink, s Lubošem Oslizlem jsme se s nimi bavili individuálně. Na rovinu jsme jim řekli, jaké úkoly v týmu mají, že někdo bude od toho, aby hrál oslabení, jiný zase přesilovky... Hráči s tím byli seznámeni, svých rolí se zhostili parádně a tým šlapal. Mohli jsme točit sestavu. Bylo to o tom, abychom nejen hráli dobře na ledě, ale aby i širší kádr podporoval ty hráče, kteří hráli. Klukům to slouží ke cti a vrátilo se jim to tou radostí, že jsou mistry republiky.

Zaslouží se asi vypíchnout brankáře Martina Holíka, který měl taky velký podíl na konečném úspěchu. Přestože si v play off za Lukášem Dostálem už vůbec nezachytal.
Nejenom Martin Holík, ale i Martin Šindelka jako třetí brankář, který v sezoně kryl Martinu Holíkovi záda. Ale Lukáš Dostál byl prostě jednička, tak to bylo nastavené. Víme, že je to gólman s obrovskou kvalitou, kterou si myslím že ještě v kariéře prokáže. Martin Holík taky kvalitu má. Svou roli přijal a vytvořili spolu parádní dvojici. Na tréninku se hecovali, štengrovali, radili se, jak to jeden nebo druhý v zápasech vidí. Nebylo to o nějakých osobních válkách nebo hledání, kdo je lepší a kdo není lepší, ale opravdu to bylo o té spolupráci a o týmu.

Pojďme už k přítomnosti. Jak vypadá aktuální kádr vaší nové juniorky v letní přípravě?
Tím, že je soutěž i s hráči ročníku 1999 na výjimku defakto tříapůlročníková, tak máme hráčů docela dost. Začali jsme trénovat zhruba v třiceti lidech, kádr jsme pak zeštíhlili a v tenhle moment máme nějakých dvacet pět hráčů. S tím, že nejlepší hráči téhle kategorie, jako jsou Mlčák nebo Kučeřík, trénují ve skupině s A-týmem. Je to ještě takové syrové.

Foto: Vít Novák, hc-kometa.cz

Dá se říct, že budete čekat, kteří hráči vám ze seniorských týmů v uvozovkách zbydou?
Já bych neřekl zbydou. Jsou tam samozřejmě hráči ročníku 2000, kteří do týmu ročníkově patří, ať to jsou Karel Plášek, Matěj Svoboda, Střondala, Gajarský, Kowalczyk... Ale to jsou hráči, které bude Libor Zábranský určitě tlačit, aby někde hráli první ligu. Takže s nimi moc nepočítáme. Do toho případně vypadnou někteří hráči ročníku 1999 z Třebíče. Zatím pracujeme s tím, co máme, a potom bude otázka, jak se bude kádr v jednotlivých týmech vyvíjet. Podle toho my nastoupíme do soutěže a budeme se snažit, abychom neříkám hráli na špici, ale abychom měli nějakou kvalitu a tu kvalitu předvedli na ledě.

Váš dosavadní asistent Lubomír Oslizlo se posunul na lavičku A-týmu, což je další bod k provázanosti s mládeží. I když ta byla asi i tak dostatečná.
To bylo i teď. Několik hráčů nastupovalo v Lize mistrů, nebo i v extralize. Provázanost byla velká a určitě je to dobře. Mladí hráči by měli dostávat šanci a určitě i další tu šanci dostanou. Musí svojí výkonností potvrdit určitou úroveň a když se jim to povede, tak jedině dobře.

Jak jste vůbec zvědavý na novou juniorskou extraligu?
Ročníkový rozestup je teď velký. Na výjimku hráči 1999, naproti tomu 2002, do toho s námi trénuje i jeden hráč 2003. Je tam velká diference v úrovni hráčů, co se týká silových složek. Uvidíme na samotném ledě a v zápasech, jak se s tím kluci porovnají a jak budou schopni těm starším konkurovat.

„Netroufnu si tvrdit, jestli nás ostatní berou jako vzor. Ale každopádně je to neskutečná věc, pokud se jeden rok vyhrají tituly v seniorské i juniorské kategorii. Určitě to dělá klubu ohromné renomé. Nevím, kdy se to zase někomu povede zopakovat.“

Věříte, že u vás ti nejmladší mají šanci získat pevné místo v sestavě?
Určitě dostanou šanci, aby prokázali svou kvalitu. Jde o to, aby byli odolní proti konkurenci. U nás v Česku je problém v tom, že jakmile se hráč z nějakého důvodu nedostane do sestavy, tak kolikrát už spekuluje, proč to tak je, proč to tak není, a už má zaječí úmysly. Je to potřeba vzít z jiného konce. Pokud se nedostane do sestavy, tak se zeptá, proč se tomu tak děje. Trenér mu vysvětlí, že je potřeba zapracovat na některých nedostatcích, které ho limitují. A pak se musí snažit, aby on získal ten zápasový dres místo jiných. Jedině pak je konkurence prospěšná.

Vidíte v dalších ročnících potenciál, aby mohly v nejbližších letech dosáhnout na stejný úspěch, jaký se vám s juniorkou povedl letos?
To je těžká otázka. Hráči v dalších ročnících určitě kvalitu mají, ale pak je tam tolik elementů, které můžou jejich hokejový vývoj ovlivnit. Ať jsou to rodiče, soupeři, zranění, škola, začnou bláznit s holkama... Spousta věcí. Kolikrát je v šestnácti nebo sedmnácti obrovský talent, a najednou si to ten kluk srovná v hlavě úplně jinak, než by bylo potřeba pro hokej. Takže teď je to těžké říct.

Nemáte ale po téhle fantastické sezoně pocit, že ke Kometě velká část republiky tak trochu vzhlíží?
Netroufnu si tvrdit, jestli nás ostatní berou jako vzor. Ale každopádně je to neskutečná věc, pokud se jeden rok vyhrají tituly v seniorské i juniorské kategorii. Určitě to dělá klubu ohromné renomé. Nevím, kdy se to zase někomu povede zopakovat. Prostě se musí sejít všechno najednou, je to mozaika, která se skládá dohromady. Máme z toho radost, ale už je to historie. Historie je hezká věc, ale člověk potřebuje hledět do přítomnosti a do budoucnosti. Aby takových okamžiků bylo víc.

Foto: Vít Novák, hc-kometa.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz