Minulou sezonu rozjel výborně, v týmu Lev Poprad se mu dařilo, jenže počátkem ledna pohoda zmizela. Václav Nedorost si zranil pravé rameno, musel na operaci, což znamenalo předčasný konec. "Kdyby se hrálo v KHL víc utkání, stihl bych se vrátit, ale Poprad nešel do play off, takže jsem už žádné zápasy nepřidal," konstatuje. Po půl roce je ale na první pohled plný síly, zdravě motivovaný a odhodlaný. Dvojnásobný juniorský mistr světa už myslí na příští ročník. "Budu hrát v ukrajinském Doněcku a přeju si jediné - zůstat zdravý!" upozorňuje.
Ví, o čem hovoří. Odchovanec jihočeského hokeje prodělal spoustu zdravotních potíží, jeho chorobopis je pořádně pestrý. "Teď jsem ale fit, rameno jsem vyléčil velmi rychle. Už od března trénuju a moc se těším, až zase začnu hrát. Ta přestávka byla hodně dlouhá," říká. Koncem tohoto týdne už bude na Ukrajině, jiné kluby KHL sice zahajují společné tréninky v polovině července, nováček z Donbassu ale svolává ovečky dřív.
"V neděli máme všichni společnou večeři s majitelem klubu, další týden to pak pro nás všechno začíná. Už se nemohu dočkat, až si zase zahraju, na druhou stranu je pro mě loučení hodně těžké. Máme dva kluky - čtyřletého Vašíka a osmiměsíčního Adama. Ten starší už hraje hokej za Bílé Tygry, přes léto jsme spolu sportovali. Jsem rodinný typ, takže odjezd není nic příjemného," připomíná.
Poslední hodiny byly pro někdejšího útočníka Colorada a Floridy dost hektické. Nedorost se loučil na dlouhé týdny, balil věci, ve čtvrtek odpoledne se také stal strýcem. "Akorát mi psal brácha David, že se mu narodil syn Nicolas," říká šťastně. S blízkými se teď nějakou dobu neuvidí, na jaře k tomu měl ovšem prostoru dost. "Sezonu jsem skončil v lednu, musím říci, že mi zápasy chyběly. Už aby to vypuklo," dodává.
Za sebou má "nekonečnou" letní přípravu, jíž si zpestřil výletem na velké sportovní akce. "S partou kamarádů každý rok někam jezdíme, letos jsme byli na tenisovém turnaji v Monte Carlu a pak na fotbalové El Clasiko v Barceloně. Viděli jsme třeba zápas Berdycha s Murrayem, bylo to fajn. A souboj Barcelony s Realem? Něco neskutečného. Jeli jsme s bráchou, Jirkou Hunkesem, celkem nás bylo šest. Všichni jsme přáli Barceloně - a zrovna vyhrál Real. Ale musím říci, že atmosféra neměla chybu. Nádhera," vzpomíná na víc než stotisícový kotel stadionu Nou Camp.
Navzdory tomu, že předchozí ročník ukončil vzhledem ke zranění dřív, měl poměrně brzy jasno o dalším angažmá. "Klub se přestěhoval z Popradu do Prahy, tam mě ale nechtěli. Naopak se ozval Doněck, který nabídl kvalitní podmínky, cítil jsem ze strany vedení i trenéra Šuplera zájem. Takže jsme se rychle domluvili." Jakmile uslyší dotaz, co o mužstvu vlastně ví, ihned vypálí: "Nic! Loni hráli ruskou vyšší ligu, někteří hráči nadále pokračují. Díval jsem se na internet, mělo by přijít tuším jedenáct zahraničních hokejistů."
S bývalým útočníkem Českých Budějovic či Liberce míří do týmu také Nedorostův krajan Karel Pilař, smlouvy uzavřeli Slováci Ján Laco, Jaroslav Obšut, Peter Podhradský, o finančních možnostech klubu svědčí i fakt, že do Doněcku jdou Švéd Fredrik Petersson nebo dvojice finských útočníků Tuppurainen - Kiiskinen. "Myslím, že sestavu budeme mít kvalitní. Řadu kluků znám, hlavně Karla Pilaře a Slováky. Budeme mít výborné gólmany Laca a Ersberga, to je důležité."
Sám si přeje, aby konečně prožil sezonu bez zranění, v pohodě a osobním klidu. "Před dvěma lety jsem šel do Novokuzněcku, kde to nebylo špatné. Ale když za sezonu vyhrajete deset utkání, není to nic příjemného. Loni jsem hrál za Poprad, kde to po roce skončilo, teď bych byl rád, kdybych se na čas usadil a pomohl Doněcku k úspěchu." Po víkendovém příletu do ukrajinského města pozná tamní podmínky, bydlení si ale bude hledat nejspíš později.
Hokejisty Donbassu čeká slušný zápřah, na své základně se však moc nezdrží. "Po 12. červenci letíme na soustředění do Tampere, pak bychom měli být snad dva dny doma, načež následuájí tři týdny ve slovenském Popradu. Do Doněcku se vrátíme až ve druhé polovině srpna, kdy doma hrajeme přípravný turnaj." Z nové štace nemá žádné obavy. "Doněck je velké město, klub má kvalitní zázemí. Jak jsem říkal, těším se, jsem připraven!" vzkazuje.
Fyzickou kondici piloval tradičními způsoby, přidal ale i jeden poněkud nezvyklý. "Pořídil jsem si rotoped, který je připojen na internet. V únoru a v březnu bylo venku špatné počasí, takže jsem sednul, vybral program a šlapal. Celkem jsem najezdil asi dva tisíce kilometrů. Je to oblíbená forma přípravy cyklistů, člověk si navolí trať - třeba z Tour de France. A může jet, případně i závodit s jinými lidmi. Takhle jsem si to na dálku dával třeba s Američany. Všechno to jsou nadšenci, kteří milují kolo," vypráví.
V červnu už začal s bruslením. "Jezdil jsem do Nymburka, na led jsme chodili s Tomášem Netíkem. Z Liberce jsem to měl 40 kilometrů, dvakrát týdně jsme makali na kondici, trénovali střelbu, chodili jsme také na tenis nebo do posilovny. Musím říci, že natrénováno mám. Nic mě nebolí, doufám, že jsem si už smůlu na zranění vybral. Loni mě potkalo ve špatnou dobu. Kdyby KHL hrála v základní části 65 zápasů, ještě bych nějaké stihl. Ale je jich jen něco přes 50, takže jsem měl po sezoně. Tu příští bych strašně rád odmakal celou," uzavírá.
