Hokejistka roku Vanišová: Nakopli mě i ti, co mi házeli klacky pod nohy

Foto: Karel Švec, cslh.cz

Když je zrovna na ledě, můžete se vsadit, že o ní soupeřky vědí. Průbojná útočnice Tereza Vanišová už několik let patří mezi nejlepší české hráčky, letos se potřetí v řadě dostala do elitní trojice Hokejistky roku a poprvé anketu vyhrála. Za výkony v prvním roce na univerzitě i v reprezentaci se sluší říct, že zaslouženě. „Když člověk získá takovou cenu, je to pro něj obrovský úspěch a říká si, co všechno tomu předcházelo a čím si musel projít,“ přiznává strakonická odchovankyně v rozhovoru pro hokej.cz.

Pohledná blondýnka z jižních Čech hrála až do 19 let v domácích chlapeckých soutěžích, po maturitě se vydala do zámoří. První rok absolvovala na akademii Hockey Training Institute poblíž Toronta, díky svým výkonům (91 bodů ve 34 zápasech) a na druhý pokus splněným testům získala angažmá na University of Maine.

Nováčkovská sezona v NCAA se jí individuálně povedla na výbornou – ve 28 utkáních nasbírala 28 bodů za 16 gólů a 12 asistencí. V soutěži byla jednou ze sedmi českých hráček, což pro náš hokej znamená dosavadní maximum.

Americká půda jako by Vanišové opravdu svědčila. Formu si přenesla i na mistrovství světa v Plymouthu, kde se díky pěti gólům stala po boku Kendall Coyneové nejlepší střelkyní turnaje. Něco podobného se žádné české hokejistce ještě nikdy nepovedlo.

Všechna čísla by ale vyměnila za týmové úspěchy, a to jak v klubu, tak v reprezentaci.

Ani zklamání z výsledků nic nezměnilo na jejím ocenění pro nejlepší českou hokejistku sezony. Do elitní trojky se dostala po boku kolegyně z útoku Anety Lédlové a brankářky Kláry Peslarové, tradiční anketu Vanišová ovládla se ziskem 139 bodů před Lédlovou (121) a Peslarovou (87).

Co pro vás ocenění znamená?
Asi pro každého je obrovská čest dostat takovou cenu, a pro mě taky. Předchozí dva roky mi to uteklo o pár hlasů, letos jsem to konečně vyhrála (směje se). Jsem za to ráda.

Myslíte, že jste si to zasloužila o něco víc než v předešlých sezonách?
Nemyslím si, že bych je měla špatné. Teďka se mi celkem podařil první rok na univerzitě a mistrovství, bohužel se ale nepovedlo nic týmově. V reprezentaci jsme celou sezonu nic nevyhrály a v Americe se nám taky jako týmu nedařilo. Takže to bylo spíš individuální.

Nebyla jste nervózní z toho, co na galavečeru řeknete, až zazní vaše jméno? Nebo co si na vás připraví moderátoři?
Jo, určitě jsem byla nervózní. Ale pak už to ze mě spadlo. Mně ani nevadí, když se se mnou někdo baví, ale spíš jsem nervózní z toho, když mám mluvit sama. To je pro mě horší.

Seděla jste v první řadě po boku Jakuba Voráčka, Davida Pastrňáka a dalších českých hvězd... Prohodila jste s někým pár slov?
Co si pamatuju, tak mi gratuloval Radko Gudas, ten seděl kousek ode mě. To bylo asi všechno. Sice hrajeme stejný sport, ale mužský a ženský hokej jsou přece jenom dva rozdílné světy.

Neznáte se osobně s Janem Kovářem? Začínal v Písku, kde jste také hrávala.
Dřív hrával v Písku s bráchou, tak nevím, jestli si na něj vzpomněl. Jinak ale myslím, že mě nezná. Já jsem tam byla až pár let po něm.

Tereza Vanišová dorazila na galavečer Zlatá hokejka s přítelem a tatínkem

Tereza Vanišová dorazila na galavečer Zlatá hokejka s přítelem a tatínkem | Foto: Karel Švec, cslh.cz

Donutila vás trofej ohlédnout se zpátky za vším, co vás v hokeji potkalo?
Určitě. Když člověk získá takovou cenu, je to pro něj obrovský úspěch a říká si, co všechno tomu předcházelo a čím si musel projít. Samozřejmě jsem taky zavzpomínala, jak to všechno postupem času šlo.

Které vzpomínky jsou silnější než ostatní?
Největší úspěchy. Maďarsko, kde jsme s osmnáctkou získaly bronz. Nebo když jsme s áčkem vyhrály první divizi.

Co na té cestě považujete za nejdůležitější, že jste se dostala tak daleko?
Nejdůležitější je samozřejmě opora v rodině. Když vás někdo každý den podporuje v tom, co děláte. Taky jsem si říkala, že mě nakoply i momenty, kdy mi to někteří lidi nepřáli. Házeli mi klacky pod nohy a nechtěli, abych hrála v klučičích týmech. Snažila jsem se přes to dostat, být lepší a ukázat jim, že na to mám.

„Spousta trenérů podle mě považuje ženský hokej za nehokej. To je velký problém. Všichni na to koukají jinak, že hokej není pro holky.“

Myslíte, že tohle je dneska stále ještě velký problém?
Myslím, že jo. Spousta trenérů podle mě považuje ženský hokej za... (přemýšlí) nehokej. To je velký problém. Všichni na to koukají jinak, že hokej není pro holky. Pak je malá pravděpodobnost, že se holka udrží v dobrém klučičím týmu a zahraje si. Je to fakt těžké, bohužel se na to takhle ještě pořád kouká.

Vy jste byla tak průbojná, že jste to zvládla?
Těžko říct. Ale myslím, že u mě byla hodně důležitá ta podpora rodičů. Když někde nebyly podmínky ideální, hledali jsme jiné možnosti a pomáhali mi dostat se jinam. Bez nich bych vůbec nebyla tam, kde jsem.

Máte za sebou přechod do zámoří. Jak moc pro vás byly po hokejové i životní stránce poslední dva roky těžké?
Těžké to určitě bylo. Člověk se musí úplně přeorientovat na jiné věci, jiný hokej, jiný život. Všechno s tím souvisí. Jste daleko od rodiny, od všech kamarádů a známých. Když tam přijdete, nikoho tam nemáte. To je asi nejtěžší. Co se týká hokeje, byla to pro mě hodně velká změna. S klukama to byl úplně jiný hokej, musela jsem si zvykat, že teď už hraju jenom holčičí hokej. Snad už jsem si zvykla.

Hraní proti klukům vám chybí, že?
No, chybí... (směje se). Nejradši bych si hned zahrála. Klidně zase ligu staršího dorostu, na pár zápasů bych si šla zahrát. Je to úplně o něčem jiném. Bavil mě ten větší adrenalin, že si člověk musel dávat pozor, hrálo se tělem...

Vanišová s pukem za první hattrick v NCAA – 12. listopadu 2016 proti Boston University

Vanišová s pukem za první hattrick v NCAA – 12. listopadu 2016 proti Boston University | Foto: goblackbears.com

Teď jste na University of Maine, kde vám určitě pomáhá, že vedle sebe máte Vendulu Přibylovou. Z vás dvou jste vlastně vy ta zkušenější.
Díky tomu roku v Kanadě jsem už víc věděla, jak se bavit v angličtině. Naučila jsem se používat i normální výrazy, ne jenom to, co nás tady učí na školách. Myslím, že Vendy to zvládla dobře. První měsíce byly takové rozkoukávací, ale pak se rozmluvila. Doufám, že jsem jí v tom aspoň trošku pomohla, když přišla rovnou na univerzitu.

Od nové sezony vás doplní Anička Zíková, že?
Ano, teď tam budeme tři Češky. Budeme spolu dokonce i bydlet.

Tři Češky v jednom zámořském týmu, to už bude hodně speciální. Jak se na to v klubu tváří?
Oni jsou celkem v pohodě. Ale někdy je to těžké. Mezi sebou se bavíme česky, je pro nás divné se spolu bavit anglicky. Zároveň je ale blbé bavit se česky před nimi, protože neví, co zrovna řešíme. Tak se snažíme mluvit i anglicky a myslím, že bychom měly i víc. Být jimi, taky by mi asi trochu vadilo, kdyby se o nás někdo bavil jiným jazykem.

„Teď začnu studovat fyzioterapii. Už jsem byla rozhodnutá delší dobu, třeba od druháku na střední jsem věděla, že nechci dělat nic jiného.“

Nekoukají se na cizince někdy skrz prsty? V zámoří je konkurence v ženském hokeji neporovnatelně větší než u nás.
Nene. My tam máme jednu Švédku, jednu Rakušanku, teď přijde Norka a možná Maďarka. Chtějí tam dostat celkem dost Evropanů, evropský hokej se jim asi začal líbit. Takhle se na to vůbec nekoukají, neřeší to.

Letos jste měly mladý tým. Myslíte, že byste příští rok mohly mít lepší výsledky?
Měly jsme hodně freshmanů, okolo deseti, takže jsme teprve sbíraly zkušenosti. Jsme v téhle lize poprvé, snad se to bude zlepšovat. Teď ani nevím, kolik nových hráček přijde, možná pět nebo šest.

Vy jste nasbírala průměrně bod na zápas, což je na nováčka úžasná bilance. S osobními výkony jste spokojená?
(váhá) Jo, tak jsem spokojená, ale vždycky to může být lepší. Já ty body zase tolik neřeším. Spíš jsem byla nespokojená s týmovým výsledkem. Přece jenom hokej není individuální sport a i když se mi bodově dařilo, k ničemu to nevedlo. Je zklamání, že jsme takhle dopadly.

Váš tým vyhrál jen deset zápasů. Měl tedy jiné ambice?
Naše skupina je strašně vyrovnaná. My jsme třeba porazily nejlepší týmy ve skupině a s nejhoršími jsme naopak prohrály. Je to o tom, jak se zápas vyvine a povede. Jsou tam lepší a horší týmy, ale myslím, že každý se může zvednout a patřit mezi nejlepší. Ale musíte podávat pořád stejné výkony, a to my jsme letos nepodávaly. Bylo to strašně nevyrovnané, jeden zápas si celý tým věřil a druhý jsme třeba podcenily soupeře. Líp se nám hrálo proti těm silnějším.

Foto: goblackbears.com

Co se týče studia, první rok jste měla všeobecný a teď se budete specializovat?
Ano, měla jsem všeobecný, takže jsem se zatím nespecializovala na nic. Teď začnu studovat fyzioterapii. Už jsem byla rozhodnutá delší dobu, třeba od druháku na střední jsem věděla, že nechci dělat nic jiného. Směřovala jsem k tomu. Maturovala jsem z biologie, už i teď se ty obecnější předměty směřovaly víc k fyzioterapii.

Máte stejně konkrétní i představu, co byste chtěla dělat po škole?
Takhle, představu mám, ale nevím, jak moc je to reálné. Buď působit u nějakého týmu jako fyzioterapeut, nebo si třeba otevřít vlastní ordinaci. Bavily by mě i masáže, mít saunu, vířivku a specializovat se na regeneraci.

„Zatím myslím, že hokej není moc perspektivní věc.“

Do jaké míry sázíte na hokejovou perspektivu?
No... Nevím, to je těžké. Třeba se to za pár let ještě nějak vyvine a půjde si hokejem i vydělat. Ale zatím myslím, že to není moc perspektivní věc.

Doporučila byste vaši cestu i dalším? Dostudovat doma střední školu a pak se vydat do Ameriky?
Nemůžu říct, že já jsem to udělala nejlíp a udělejte to takhle všichni. To ne. Ale myslím, že to byl dobrý krok, odejít po maturitě na rok, zkusit si, jaké to tam je, a mezitím si najít univerzitu a naučit se líp anglicky. Jsem spokojená, jak jsem to udělala. Myslím, že pro holky je nejlepší zůstat co nejdéle s klukama. Asi tak, jak jsem to udělala já. Dokud jsem mohla, tak jsem klučičí hokej hrála, pak už to nešlo, tak jsem odešla. Myslím, že pro holky je to nejlepší hokej a může je dostat nejvýš. Ženský už není tak kvalitní.

Ani na univerzitě?
To ano, ale prostě myslím, že s klukama je to dobrá škola. Je to rychlejší, člověk si dává víc bacha, má hlavu víc nahoře. I na univerzitě je poznat, že některé holky hrály s klukama a některé ne. Když neumí hrát do těla, lehce se do nich strčí a podobně.

Foto: Karel Švec, cslh.cz

Reprezentaci jste nakousla sama hned na začátku. Neúspěchy tedy máte pořád hodně v hlavě?
Určitě. Hlavně je obrovská škoda, že jsme nevyhrály olympijskou kvalifikaci. Ta mě pořád mrzí nejvíc, byl to můj největší neúspěch. Na mistrovství světa se sice udržíme, ale i tak jsme tam měly udělat lepší výsledek.

Chybělo vám něco, co spojuje oba neúspěchy, nebo to osobně přičítáte maličkostem?
(přemýšlí) Nebudu říkat, že jsme mladý tým. Myslím, že už máme celkem zkušené holky a měly jsme to vyhrát. Na to bych se nevymlouvala. Nedávaly jsme góly, trochu nám chybělo i štěstí... A myslím, že když nikdo z nás zatím na olympiádě nebyl, tak jsme chtěly tak moc, že jsme to nezvládly.

Na mistrovství světa jste byla nejlepší střelkyní turnaje. Vaše hra šla pořád nahoru, zdálo se, že vám šampionát individuálně hodně sedl.
Hned ze začátku, co jsme do Detroitu přiletěly, jsem byla nemocná. Pak jsem se rozehrála. Musím říct, že od prvního zápasu jsem se cítila dobře. Nejdřív v lajně s Luckou Povovou a Luckou Manhartovou, pak když nás dali s Mrázkou (Kateřinou Mrázovou) a Lédlovkou (Anetou Lédlovou), tak nám to tam začalo padat. Myslím, že jsme si celkem sedly.

„Hlavně je obrovská škoda, že jsme nevyhrály olympijskou kvalifikaci.“

Bylo rozhodující, že s Anetou Lédlovou toho máte už dost odehráno a víte, co ta druhá udělá?
Samozřejmě už jsme spolu hrály a víme, jak ta druhá hraje. Určitě nám to pomohlo. A Mrázka nám tam taky seděla.

Může se vrátit vaše trojka s Vendulou Přibylovou? Nebo je to věc, ke které se neupínáte?
Na jednu stranu je škoda, že toho nemůžeme využít. Měly bychom být sehrané a víme o sobě. Ale jinak na to nemyslím, nepotřebuju hrát vyloženě s určitými lidmi.

Co vás teď čeká? Jaká bude vaše dovolená?
Jedu do Chorvatska asi na deset dní a pak na dalších deset do Itálie. Jinak teď budu trénovat individuálně suchou a připravovat se na novou sezonu.

Letos hrajete i inline hokej...
Ano, letos jsem začala hrát. Možná mě uvidíte na mistrovství Evropy v Boskovicích. Příští týden máme závěrečný kemp, tam se uzavře nominace, tak snad mi to vyjde.

Je to úplně poprvé, co hrajete?
Zkoušela jsem to, asi když mi bylo třináct, a tehdy mě to úplně nechytlo. Teď mě holky přemluvily (směje se). Úplně mě moc nebavil hokejbal, to se musím přiznat, ale inline je trochu o něčem jiném a docela mě chytl.

Jaká přání má Hokejistka roku do další sezony? Co byste chtěla dokázat?
Já bych si přála, abychom v Mainu hrály play off a třeba se dostaly i dál. Co se týká reprezentace, tak když nebude mistrovství světa, abychom zase daly tým dohromady, protože bude i nové vedení. Abychom se dobře připravily na další sezony a na další kvalifikaci. Prostě jít dál a hrát co nejlepší hokej.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz