22. 2. - 09:00
Film Děti Nagana, který je ode dneška v kinech, je poctou úspěchům českých hokejistů a vzdává hold legendám, které se postaraly o obrovské překvapení na ZOH v Naganu. Předává poselství o tom, že dětské sny mají mnoho podob a děti je třeba podporovat. Zároveň otevírá aktuální téma dětí a sportu, protože s podporou pohybu dětí je potřeba začít u rodiny. A to je také jedno z klíčových poselství celého filmu Děti Nagana.
15. 9. - 11:28
Koupí předplatného a sledování hokeje online podpoříte kluby! Děkujeme, že jste s námi!
4. 2. - 11:32
4. únor je Světovým dnem rakoviny!
Zapoj se s hokejem i Ty! Více zde.
26. 11. - 11:57
Hokejová historie zábavnou formou, to je kniha Hrdinové, která právě vychází! Křest knihy ve sportovním areálu NA FRANTIŠKU bude spojen s parádní hokejovou akcí. Přijď se určitě podívat!
U závodního oválu, kam za chvíli vyjede rychlobruslařka Martina Sáblíková, se schází hráči národního týmu. Ondřej Němec s Tomášem Kundrátkem vytahují vlajky a spouští pokřik: „Ole, ole, ole, ole...“
„Když jsem to uslyšela, říkala jsem si: Ježišmarijá! Nechtěla jsem je zklamat,“ vyprávěla po závodě na pět kilometrů Martina Sáblíková. „Už ráno mi říkali, že jdou fandit. A ptali se: Ty nejsi ráda? Říkala jsem: Jo, jsem... ale jsem hrozně nervozní!“
Dorazil skoro celý tým vedený kapitánem Martinem Eratem. Hokejisti pro Sáblíkovou znamenají hodně nejen z toho důvodu, že ji s nimi spojuje stejné sportovní náčiní na nohou. Hokej ji totiž taky motivoval k tomu, aby teď v Pchjongčchangu získala už šestou olympijskou medaili.
„Když jsem tehdy viděla, jak s hokejisty všichni slaví, a jak si to užívají, byla to pro mě prvotní motivace. I když tehdy jsem ještě nevěděla, ve kterém sportu budu vůbec závodit.“
„Hokej sleduji odmalička. Nejvíc si pamatuju Nagano. Byl to první impulz, kdy jsem si říkala, že bych takové zlato taky chtěla mít,“ vzpomínala pro hokej.cz na dobu, kdy si jako desetiletá pomalu určovala životní dráhu.
„Když jsem tehdy viděla, jak s hokejisty všichni slaví, a jak si to užívají, byla to pro mě prvotní motivace. I když tehdy jsem ještě nevěděla, ve kterém sportu budu vůbec závodit,“ vyprávěla Sáblíková, která v té době teprve pomalu začínala bruslit.
Hokej pak dokonce sama zkoušela v zimě na rybníku. „Ale když jsem ho zkoušela hrát naposledy, dali mi kanady a hokejovou výstroj a puk mi pořád ujížděl,“ smála se.
Foto: Pavel Lebeda, Český olympijský tým
Nože na nohou si nakonec nechala, ale dala se na rychlobruslení. Na hokej však vůbec nezanevřela. „Hrozně moc ho sleduju a když tady kluky z nároďáku vidím, jak mě podporují, nabíjí mě to,“ říkala dojatě v útrobách olympijského stadionu potom, co ji kotel složený z hráčů českého týmu dohnal po protrápené sezoně k senzačnímu stříbru.
„Hokejisti jsou všichni hrozně sympatičtí. Potkáte je třeba u jídla a je to úplně něco jiného, než když je člověk v televizi vidí hrát hokej,“ promluvila o výborných vztazích mezi olympioniky.
Hráčům nároďáku teď Sáblíková hodlá podporu náležitě vrátit při jejich zápase s Kanadou: „Když mi ráno oznamovali, že se na mě přijdou podívat, tak jsem jim odpověděla: Víte co? V sobotu tam zase čekejte vy mě!“
