Hubáčkovy šmudly: Za 18 let kariéry jsem nedal takový gól, teď hned dva
Foto: Jan Jedlička, hcdynamo.cz
Někdy to přijít muselo. V Pardubicích se po neúspěšném začátku sezony událo několik změn, a to jak ve vedení, tak v hráčském kádru. Každý čekal na onen odrazový můstek. A ten přišel v utkání s Chomutovem. Východočeši vybojovali v prodloužení po jedenáctigólové přestřelce dva body, navíc proti dosud neporaženému soupeři. Pomohla nová taktika, ale i štěstí, které stálo zejména u Petra Hubáčka, jenž byl autorem dvou branek. V prvním případě se puk do brány Chomutova odrazil od brusle bránícího hráče, ve druhém od jeho hokejky.
„Za 18 let kariéry jsem nedal podobný gól a teď hned dva. Ušmudlané, náhodné, ale pocit je z toho stejně dobrý,“ smál se po zápase Petr Hubáček.
Jak cenné je to pro vás vítězství?
Hodně. V naší situaci, kdy jsme v pěti zápasech nevybojovali ani jeden bod, opravdu hodně. Prohrávali jsme 3:1, ale dokázali jsme vybojovat dva body, což nám rozhodně zvedlo sebevědomí a ten pocit, že už nemáme v tabulce nulu, je rozhodně mnohem příjemnější. Člověk už na to pohlíží mnohem pozitivněji, je to velice dobrý odrazový můstek do dalších zápasů.
Jak velký rozdíl byl mezi první a druhou třetinou?
Změnili jsme taktiku, dostali jsme jiné pokyny od trenérského týmu. V první třetině jsme si řekli, že budeme hrát spíš zataženě, aby se Chomutov nedostával do přečíslení. To jsme, myslím si, plnili, ale místy až moc. O pauze jsme si tedy řekli, že se musíme více vysunout, aktivněji napadat rozehrávku a lépe bruslit. Dali jsme gól v přesilovce, pak nám tam spadly dva šťastné góly a dokázali jsme utkání strhnout na svou stranu. Bylo to vyrovnané až do konce a za dva body jsme rozhodně rádi.
Dvakrát jste neudrželi jednogólové vedení, na druhou stranu jste dokázali utkání otočit ze skóre 2:0 a 3:1.
Já to vidím spíše pozitivně. Na každém zápase se dají najít pozitiva i negativa, ale berme to kladně. Prohrávali jsme venku 3:1 s vědomím, že ještě nemáme ani bod, přesto nás to nepoložilo a byli jsme odhodlaní jít dál. Důležitou roli sehrálo také štěstí, které se k nám zejména ve druhé třetině přiklonilo, ale my jsme mu šli tím zvýšeným úsilím naproti.
V závěru bylo vidět, že už hrajete na jistý bod. Je to tak?
Ano, je. Ale myslím si, že stejné to bylo i u Chomutova. Byli jsme si vědomi toho, že je lepší jeden jistý bod, než riskovat a po nějaké chybě nemít vůbec nic.
Podařilo se vám někdy vstřelit v jednom zápase dvě takové „šmudly“?
Ne, nikdy. Po druhé třetině jsem seděl v kabině a listoval jsem v paměti, zda jsem vůbec někdy za 18 let mé kariéry vstřelil podobný gól a abych se přiznal, nevzpomněl jsem si na žádný. Jsem typem hráče, který potřebuje hodně šancí na gól, takže jsem rád, že tam občas spadne takový usmolený, náhodný gól. Koneckonců, pocit je z něj stejně dobrý. (směje se)
Jak se těšíte na páteční duel s brněnskou Kometou?
Dívám se na to tak, že máme dva body po šesti kolech, takže ostatní věci jdou stranou. Na jednu stranu si to nepřipouštím, přeci jen jsem byl pět let v kuse úplně odstřižený od českého hokeje, na druhou stranu si říkám, že nějaké vzpomínky by mohly přijít v momentě, kdy uvidím ten dres, ve kterém jsem hrával jako kluk. Bezprostředně po zápase na to ale nemám vůbec myšlenky. Těším se hlavně na čokoládu, kterou mám připravenou v autobuse.
Share on Facebook
