Kalusovi pomohla jednak výborná sezona v kanadském juniorském týmu Regina Pats, kde před rokem v 60 utkáních nasbíral 58 bodů. Jednak uspěl díky stylu hry, který je pro NHL jako dělaný. Účastník šampionátu osmnáctiletých 2005 v Plzni a mistrovství světa 2006 v Kanadě je odolný, skvěle bruslí, rve se o každý puk. Umí výborně do těla, což bývá na užších kluzištích ohromná výhoda. Jeho počínání už před letošním MS v Moskvě sledoval i reprezentační kouč Alois Hadamczik.

Bývalý útočník Vítkovic má za sebou první ročník v dospělém hokeji. Hodnotí ho pozitivně, splnil si totiž velký sen. "Hrál jsem NHL, z čehož mám samozřejmě radost. Pozvánka do prvního týmu Bruins by možná přišla dřív, kdybych neměl některá zranění. Ale nestěžuju si. Na podzim bych se ale rád popral o větší prostor v NHL. Pojedu na třetí kemp, mým cílem je, abych zůstal nahoře hned od startu soutěže," vzkazuje.

Vedení Bostonu vás do prvního mužstva zavolalo až po Novém roce. Nečekal jste, že to přijde přece jenom dřív?
"Abych pravdu řekl, tak čekal. Určitě! Šancí mi mohli dát víc, ale jsem rád aspoň za těch devět utkání. Během sezony jsem měl určité problémy, hlavně tedy s vazy v koleně. Zhruba měsíc a půl jsem pořádně nehrál, což bylo pochopitelně nepříjemné. Teď s odstupem času musím uznat, že jsem celkem spokojený. NHL jsem si zkusil, příští rok bude na čem stavět."

Pro zranění jste také nemohl jet na mistrovství světa dvacetiletých. Je to tak?
"Ano. Navíc mě nechtěl uvolnit klub. Bojoval jsem o NHL, tehdy jsem byl hodně blízko. Následovalo však zranění, které mi cestu do nároďáku definitivně zavřelo. Nedalo se nic dělat."

Většinu sezony jste strávil na farmě v Providence. Byla Amerian Hockey League jiná než kanadská juniorská Western Hockey League, kde jste hrál během ročníku 2005-06?
"Rychlostně ani ne, v juniorce mladí kluci létají jako blázni. Ale na farmách působí řada zkušených hráčů, kteří mají přehled. Vnášejí do hokeje víc chytrosti. Osobně jsem neměl s adaptací žádné problémy. Po roce v Regině jsem byl na tamní hokej i prostředí zvyklý. Navíc umím hrát do těla, líbí se mi důrazný styl. Takže to bylo v klidu. Trenér mě trošku dusil, až tolik mě zpočátku nehrál. Ale postupně se to zlepšilo."

Jak se vám vydařil loňský kemp Bruins. Tým jste opustil jako jeden z posledních.
"Máte pravdu. Bojoval jsem dlouho, leč marně. Kemp byl slušný, aspoň já měl ze všeho dobrý pocit. Dlouho se přitom nevědělo, co se mnou bude. Jestli se vrátím do juniorů, anebo zda mám jít na farmu. Bylo mi devatenáct let, AHL mohou hrát starší kluci. Jenže jsem Evropan, platí pro mě malinko jiná pravidla než pro domácí hokejisty. Takže jsem na farmu mohl a nakonec tam také zamířil."

Jaké je Providence město?
"Takové klasicky americké. Spíš menší. Není to tam špatné."

Měl jste s sebou během sezony přítelkyni?
"Celou dobu ne. Přijela asi třikrát, dorazil také táta. Ale jinak jsem bydlel sám. Na farmě je zvykem, že apartmá mají pro sebe třeba dva nebo tři hráči dohromady. Ale já přijel z kempu do Providencel jako poslední a kluci z týmu už si bydlení předtím rozdělili. David Krejčí se dohodl s Lotyšem Karsumsem, já zůstal volný. Abych se přiznal, nijak mi to nevadilo. Mám rád svůj klid a pohodlí."

Vybavíte si okolnosti vašeho povolání do prvního týmu Bostonu? Bylo to narychlo a nečekaně, jak se v takových situacích stává?
"Jasně. Jednou večer kolem desáté hodiny jsem se od spoluhráče dozvěděl, že mám druhý den letět na zápas Bruins. Generální manažer mě nemohl sehnat, volal tedy jinému klukovi od nás z farmy. Hned jsem se sbalil a ráno vyrazil za mužstvem. Moc jsem toho nenaspal. Přepadla mě nervozita. Člověk si najednou uvědomí, že se blíží okamžik, na který se těšil od malička. Je to tady - první zápas v NHL! Na jednu stranu jsem se těšil, na druhou cítil určité napětí. Tím si asi projde každý mladý hráč. Odletěl jsem do Bostonu, přidal se k ostatním a šel s nimi hrát proti New York Rangers. Poté následovala cesta do Pittsburghu."

Nervozita z vás asi rychle spadla, když jste bleskově ve slavné lize nasázel čtyři góly. Málem jste překonal rekord Jana Čalouna, jenž se ze čtyř prvních střel v NHL trefil čtyřikrát.
"No jo, to je fakt. Měl jsem štěstí, padalo mi to tam. Dostal jsem se do šancí a proměnil. Samozřejmě z toho mám radost. Celkem jsem nastoupil devětkrát a konečně si mohl NHL vyzkoušet. Čekal jsem, že ta šance přijde dřív, poněvadž Bostonu se předtím moc nedařilo a vedení dělalo změny v týmu. Hlavní bylo, že mě vůbec povolali."

Jak vás přijali zkušení hráči jako třeba Zdeno Chára?
"Bezvadně, žádný problém. Zdenko je perfektní kluk, to samé Petr Tenkrát. Jsme velmi dobří kamarádi, s Petrem jsme chodili na obědy. Na večeře. Během pobytu v Providence jsem zase držel pohromadě s Davidem Krejčím. Je fajn, když máte v klubu krajana. Člověk si může pokecat česky, zasměje se."

Půjdete do příští sezony s tím, že chcete sehrát v NHL mnohem víc utkání?
"Moc bych si to přál. Čeká mě třetí kemp v životě, snad tedy konečně udělám hned tým a zůstanu nahoře. Když se to nepovede, tak se o to poperu na farmě. Ale spíš si v hlavě opakuju, že hlavně musím přesvědčit směrem k NHL. Začal jsem hodně mladý, dostal šanci. Teď je na mě, abych první rok potvrdil a odrazil se dopředu."

Trénujete na novou sezonu s bývalými vítkovickými spoluhráči?
"Kdepak. Makám sám, tedy ještě s jedním kamarádem, který také hraje hokej. Individuální příprava mi vyhovuje. Brzy přijede do Ostravy můj největší kamarád Tomáš Pospíšil. Podepsal Atlantu, vlastně rok jsme se neviděli. Takže možná potrénujeme, ale hlavně si pořádně popovídáme."

Pilujete fyzičku i s bratrancem Michalem Papadopulosem, fotbalistou německého Leverkusenu?
"Jen výjimečně. Michal teď neměl čas. Byl s jednadvacítkou na Evropě, předtím pobýval v Německu. Ovšem také s ním se uvidím. Jsme bratranci, máme k sobě blízko.Během sezony není čas, abychom se potkali osobně. Takže to teď musíme napravit."