„Poslední tři zápasy jsem z důvodu zranění vynechal, takže jsem rád, že jsem mohl nastoupit zpět do tohoto kolotoče. Dnes bych měl proti Piottě nastoupit, moc se těším,“ hlásí šikovný útočník.
„Měl jsem natažená třísla nebo nějaký přitahovač. Nikdy jsem to neměl, takže jsem ani nevěděl, jak to vypadá. Myslel jsem si, že to bude v pohodě. V létě mi vždy třísla zabolí, ale za dva tři dny to je v pohodě. Teď jsem si udělal nějaký přitahovač k tomu, docela to bolí i teď. Cítím to. Snad to v zápase vydrží. Nechci čekat, chci to prokrvit a rozhýbat,“ pokračuje Petr Koukal.
Ve Švýcarsku panuje nádherné počasí. Venku svítí sluníčko, teploty na něm šplhají ke třicítce. To ale pardubičtí hráči příliš neřeší. Jsou tu kvůli práci. „Prostředí je v pohodě, i zimní stadion tu je pěkný. Kabinu máme sice vedle v tělocvičně, ale líbí se nám tu,“ vypráví v neděli sedmadvacetiletý forvard.
Cesta přes tisíc kilometrů sice zabrala spoustu času, ale nakonec vše proběhlo v pohodě. „Dívali jsme se na video a pak jsme asi deset hodin hráli poker, takže to docela uteklo,“ usmívá se. „Něco jsem prohrál, ale už je to lepší. Ono se to stále točí. Moc mě to baví, občas si zahrajeme.“
Poker je právě vítaným společníkem při osobním volnu. „Od začátku hraji s Honzou Kolářem z útoku, přidal se k nám Jirka Cetkovský a Honza Starý. Dobře hraje i Michal Klejna, stále to obměňujeme. Vždy se někdo přidá,“ tvrdí.
Petr Koukal je podle svých slov zatím v mírném finančním plusu, přestože během cesty autobusem toho mnoho nevydělal… „Snažím se být trpělivý. Když prohraji, tak to pak nesmím naházet, to je chyba. Když to všechno sečtu, tak jsem netratil,“ říká.
Volna ale hokejisté moc nemají. Ve Švýcarsku pilně trénují, navíc je čekají tři zápasy ve třech dnech. A navíc se vyrovnávají i s trochu pionýrskými podmínkami. I když Petr Koukal je spokojený.
„Jsem radši, že sídlíme v tělocvičně. Tam je kabina malinká, tady máme hodně místa. Oblékáme se v ní a brusle si nosíme v ruce, jdeme v pantoflích po chodníku. V tělocvičně je to super, můžeme se parádně rozcvičit, zahrát si třeba basketbal. Nesedíme v nějaké kabince v hale, tady jsem rád,“ vypráví.
„Věci si sušíme venku. Záleží na podmínkách, tady nejsou dveře do sprchy a když se vysprchujeme, tak tam je vlhkost asi devadesát tři procent a věci neuschnou. Venku svítí krásně sluníčko, je tu zhruba přes pětadvacet stupňů, takže paráda,“ dodává Petr Koukal.