Třiatřicetiletý rodák z jedné z tradičních extraligových bašt přispěl k zneškodnění soka v duelu číslo tři dvěma přesnými zásahy. Poprvé se prosadil v polovině otevíracího dějství v prostoru před brankou během přesilové hry.

V jednatřicáté minutě pak přetavil v gól samostatný únik. „Perfektní práce odvedli v obou případech kluci,“ nenechával si Roman Vopat všechnu slávu. „Nejprve jsem v přesilovce zaparkoval před bránou, kam přiletěla dobrá střela Petra Punčocháře od modré. Já jsem puk jen tečoval mezi nohy gólmana,“ popisoval svou první trefu.

„Při druhém gólu zůstal ležet jeden ze slávistických obránců, takže soupeř hrál de facto ve čtyřech. Peter Jánský mě pěkně našel na útočné červené čáře, já už jsem s mojí technikou jen zavřel oči a vypálil. Gólman mi nechal trochu místa nad lapačkou a já ho naštěstí trefil,“ liboval si.

Někdejší hráč St. Louis, Los Angeles či Chicaga v tu chvíli zvyšoval na 4:2 z pohledu svého týmu. Ten krátce předtím inkasoval dvakrát v průběhu devětačtyřiceti vteřin. Zkušený útočník vrátil klid na domácí hokejky. „Mám v týmu jiné úkoly, než je střílení gólů. Jsem ale rád, že jsme vyhráli, nicméně ještě nic nekončí. Potřebuje vyhrát ještě jednou,“ upozorňoval hned po závěrečném hvizdu.

Svěřenci Jiřího Kučery s Jiřím Šlégrem se na jediné vítězství přiblížili vytouženému postupu, jenže i oni sami si uvědomují, že na oslavy není čas. „Půjdeme do čtvrtého zápasu, jako kdyby se jednalo o úvodní duel série,“ ujišťoval člen třetí formace. „Je třeba zopakovat stejný výkon. Hrát poctivě zezadu a tvrdě to celé odpracovat,“ zamýšlel se Roman Vopat nad cestou vedoucí do dalšího kola.

Využili jsme toho, že soupeř měl za sebou cestu z Prahy

Už po skončení druhého klání slibovalo pokračování sérii pořádné jiskření. Úvod zápasu tyto předpoklady naplnil a i nadále se celkem dost vylučovalo. Litvínovští z početních výhod těžili, když se po Kůrkově faulu na Pilaře, za který dostal hostující hráč trest na pět minut a do konce utkání, prosadili ve hře pěti proti třem a následně v klasické přesilovce.

„Soupeř přijel z Prahy a jízda autobusem se přece jen trochu projeví na každém,“ přemítal bývalý člen sestavy helsinského IFK i Jokeritu nebo německého Essenu. „Řekli jsme si, že na ně musíme vlétnout a hrát jako ve druhém utkání na Slavii. Povedlo se a vytěžili jsme z toho docela dost,“ potěšilo muže se zkušenostmi ze švédské nejvyšší soutěže.

Možnost dlouhé výhody jednoho muže v poli si domácí vlastními fauly zkrátili, v jednu chvíli dokonce hráli v oslabení tří proti čtyřem. „Rozhodčí nastavili docela choulostivý trend. Všechny háčky a hokejky na soupeři, pokud nebruslíte, se pískají,“ hledal Roman Vopat důvody vyloučení. „Myslím, že je to docela těžké, protože v play off by se měl hrát tvrdý hokej, který by měl trochu víc plynout. Častěji by se mělo pískat spíš v základní části,“ doplnil ještě.

Nicméně určitá nedisciplinovanost stála Severočechy dost sil, přestože v oslabení inkasovali až v 55. minutě. Prostřední část hry ovšem zadělala na drama, když hosté snížili z 0:3 na 2:3. „Trochu jsme polevili a dovolili Slavii, aby se vrátila do utkání,“ lamentoval Roman Vopat. „Naštěstí nás znovu podržel Jarda Hübl a přidali jsme rychle čtvrtý gól,“ vrátil se na optimistickou linii. „Dokázali jsme zareagovat i na další snížení,“ kvitoval ještě změnu skóre ze 4:3 na 5:3.

Ještě před třetím zásahem Slavie však domácí působili dosti pasivně a často se dostávali před svou brankou zbytečně do úzkých. „Střely od červené branku zase tolik neohrozí,“ pousmál se Roman Vopat. „Čekali jsme nápor, jelikož prohrávali o dva góly a něco museli vymyslet. My jsme však odvedli perfektní práci směrem dozadu, makali jsme celých šedesát minut,“ uzavřel radostně.