O deset minut mladší z obou šikovných útočníků pak naznačuje, že při konečném výběru figurovaly ve hře tři oddíly. „Pan Kysela hodně stál o to, abychom zůstali v Ústí, ale my jsme zvolili posun v naší kariéře směrem dopředu,“ nezastírá Roman Pšurný, že návrat do nejvyšší soutěže představoval při rozhodování velké lákadlo.

„Budějovice měly veliký zájem, ozvaly se hned po sezoně. Jednání byla konkrétní a korektní, navíc jsme vnímali, že v týmu došlo k velkým změnám,“ pokračuje čtyřiadvacetiletý forvard. „Buduje se tu nový kádr, v němž dostanou větší prostor mladší hráči. Cítili jsme, že bychom mohli získat významnější roli, když budeme od začátku u toho,“ doplňuje ještě.

O eventuálním návratu do Zlína, kde oba ofenzivní hráči udělali první extraligové krůčku, prý neuvažovali. „Sice jsme byli stále hráči Zlína, takže se kluby musely dohodnout, aby vše mohlo proběhnout, ale možnost jít do Zlína ve hře nebyla,“ uvádí Roman Pšurný.

Spolu s dvojčetem Michalem si tak zvyká na nové prostředí, k čemuž podle něj dokonale poslouží letní příprava. „Ty tréninky jsou všude vesměs stejné, jde o to poznat prostředí a nové spoluhráče. Zvyknout si a vybudovat si nějakou pozici v týmu,“ rekapituluje uplynulé měsíce.

Během nich si na jihu Čech mimo jiné našel zázemí, aby měl klid a mohl se v sezoně soustředit pouze na hokej. „Od prvního týdne přípravy bydlíme v jedné vesničce za Budějovicemi. Je nás víc spoluhráčů v ulici, takže si pomáháme, když je potřeba. Jezdíme třeba společně na tréninky,“ prozrazuje.

V rodinném domku přebývá se svým bratrem, ovšem vzájemné rozdělení úkolů prý zatím nefunguje úplně podle představ Romana Pšurného. „Uzavřeli jsme nepsanou dohodu, že já se postarám o organizační věci a brácha bude takový pracující pěšáček, protože mu to jde lépe,“ usmívá se.

Francouzské hole jsem po jediném dni odložil, abych se necítil jako mrzák

„Musím ho ale pokárat, protože to nějak zanedbává,“ vypráví následně s cukajícími koutky. „Trochu hřeší na přítelkyni, která tu momentálně je a bere to za něj. Jsem ale zvědavý, jak to bude vypadat, až odjede,“ směje se.

Jinak Roman Pšurný momentálně příliš důvodů k radosti nemá, jelikož se nemůže plně věnovat přípravě na ledě. „Z jednoho souboje u mantinelu jsem si odnesl natažené vazy v kotníku,“ popisuje smolný okamžik, který jej vyřadil z tréninku.

„Jeden den jsem používal francouzské hole, ale hned jsem je odložil, abych se necítil jako mrzák. Už pomalu zkouším nohu zatěžovat, ale ještě nemůžu makat na sto procent. Od příštího týdne už bych však chtěl zase naplno naskočit do přípravy,“ plánuje.

Z jeho slov jasně vyplývá, že nehodlá zameškat ani hodinu navíc, než bude nezbytně nutné. Dobře si totiž uvědomuje, že právě v nejbližších dnech a týdnech se bude formovat složení základní sestavy pro extraligovou sezonu. A bratři Pšurní by se jistě nebránili, kdyby znovu nastupovali bok po boku jako v Ústí nad Labem. „Záleží na trenérech, jak si útoky poskládají, a taky na našich výkonech,“ nechce předbíhat Roman Pšurný.

Zklamání z prvoligového finále odezní nejspíš až s prvními zápasy nové sezony

Zatím mu tak zbývá čas na ohlédnutí se za sezonou, již mladý útočník hodnotí rozporuplně. „Z osobního hlediska byla povedená, i když určité rezervy by se našly. Přece jen nás trochu přibrzdila zranění kolem Vánoc a následné potíže Milana Mikulíka,“ vybavuje si.

„Z týmového pohledu je to zklamání. Fakt, že jsme prohráli o gól v sedmém finále, mě bude mrzet ještě dlouho,“ posmutní. „Na Chomutov jsme měli, podle mého nevyhrál lepší. Nerad bych ale mluvil o štěstí, protože to by zavánělo alibismem. Když si vybavím průběh baráže, mrzí to o to víc,“ souká ze sebe.

Z jeho hlasu lze poznat, že trpké pocity stále nevyprchaly úplně, což ostatně přiznává i samotný Roman Pšurný. „Pořád to ve mně je,“ reaguje. „Asi vše odezní, až začneme hrát. Teď je to ve mně hodně zakořeněné a stále přemýšlím, co jsem v tom sedmém finále mohl udělat lépe. Měl jsem asi dvě situace, které jsme mohl vyřešit lépe. Pak by všechno mohlo být jinak,“ lituje i s dostupem.

Skutečnost, že nastupoval v jednom útoku se svým bratrem Michal, se odrazila i na bodových kontech obou mladíků. Roman nastřádal v základní části a play off 45 kanadských bodů za 20 gólů a 25 asistencí, Michal byl jen o bod horší, když skóroval sedmnáctkrát a přidal sedmadvacet asistencí. „Bráchu jsem si nedobíral,“ vyhrkne o maličko úspěšnější Roman.

„Od určité doby jsme se naučili statistiky nesledovat. Akorát to zbytečně rozptyluje a svazuje. Navíc ono to i odpovídá tomu, že jsme spolu hráli v jedné formaci. Je logické, že si jeden připíše asistenci, když dá druhý gól,“ uzavírá Roman Pšurný.