Já a šampionát? Splněný sen, nemohl jsem tomu uvěřit, přiznává Doudera
(MOSKVA, od našeho zpravodaje) Do přípravy národního týmu nastoupil 22. března, teď je po necelých dvou měsících stále v činné službě a hraje své první mistrovství světa. Milan Doudera prošel všemi nástrahami nominačního boje, ustál veškeré škrty v kádru a vybojoval si splnění dětského snu. Třinecký zadák je na elitní akci zelenáčem, nicméně mezi mantinely si počíná velmi sympaticky. "Jsem strašně rád, že mi trenéři dali důvěru. Kdykoli mě pošlou do hry, udělám maximum, abych to zvládl co nejlépe," přísahá.
Původně neměl přehnaná očekávání, určitou šanci uviděl až minulý týden. "Týden před mistrovstvím světa jsem trénoval ve čtvrté lajně, tak jsem si říkal, že bych mohl být osmý bek. Ale pak jsem si někde přečetl, že trenéři zapíší jen sedm obránců. To asi neklapne, napadlo mě. No a v Rusku mi trenéři oznámili, že tím sedmým bekem budu já. Nemohl jsem tomu uvěřit," popisuje odchovanec kladenského hokeje, jenž v juniorech nestihl start na MS osmnáctek ani dvacítek.
Bylo pro vás velkým překvapením, že jste se hned v úvodu šampionátu dostal na soupisku českého týmu? A že také nastupujete do utkání?
"Abych pravdu řekl, vůbec jsem nečekal, že bych se mohl na šampionát dostat. Pak mi trošku nahrálo do karet, že nedorazili obránci z NHL: Šance malinko stoupla. Nakonec se to povedlo. Dostal jsem se na soupisku, což je pro mě obrovský úspěch."
Kdy jste si začal říkat, že by to se startem na turnaji mohlo vyjít?
"Pořád jsem počítal s tím, že nepojedu. Přece jen tady bylo víc zkušených hráčů, já šel týden od týdne. Jsem v mužstvu od začátku, pak to vyústilo v rozhodnutí, že v mužstvu budu i pro mistrovství."
Byl jste před prvním duelem na turnaji nervózní?
"Nebyl. V přípravě jsem až na jeden odehrál všechny zápasy, po takové době člověk nemůže být nervózní. Něco podobného by jenom uškodilo. Snažil jsem hrát v pohodě, mít čistou hlavu. A všechno si hlavně užít."
Zatímco vy hrajete na dospělém mistrovství světa, bratr Lukáš startoval na osmnáctkách v Grand Forks. Předpokládám, že jste neustále v kontaktu.
"Samozřejmě jsme se o tom bavili. Já bráchovi gratuloval k nominaci na šampionát, on mi pak napsal: je řada na tobě. Trošku jsem se mu vysmál. Pak jsme spolu mluvili a dávali si za pravdu. Jsme oba rádi, brácha mi to samozřejmě přeje."
Lukáš je také hráčem Třince, jste také jeho rádcem?
"Hodně spolu držíme, bydlíme pohromadě. Když je potřeba, bráchovi poradím i se o něj starám v osobním životě. Navzájem se tak trošku hlídáme, hecujeme se. Snažíme se pořád zlepšovat, třeba zůstaneme po tréninku na ledě a přidáváme si."
Rodiče z vás musejí mít radost.
"Samozřejmě jsou za to rádi. Mají na nás nejvyšší nároky, ale snažíme se, co nejvíc to jde."
Nemusíte se štípnout, aby vám došlo, co se povedlo? Třeba před dvěma lety byste v nominaci na turnaj určitě nevěřil, že?
"Určitě. Kdyby mi to někdo řekl dřív, zasmál bych se. Teď jsem strašně rád. Je to pro mě splněný dětský sen."
Napadá vás, co k tomu nejvíc napomohlo?
"Především přestup z Kladna do Třince. Zázemí u Ocelářů je o několik levlů výš, i hráči jsou na jiné úrovni. Když chce člověk hrát na špici, musí pořádně pracovat. V Třinci jsou optimální podmínky a já za to klubu děkuju. Sám na sobě makám, je vidět, že to přináší uspět. V národním týmu se chci udržet co nejdéle."
Kariéru jste měl narýsovanou už v juniorech, ale během sezony 2010-11 vás při angažmá v zámořském týmu Niagara Ice Dogs zabrzdily zdravotní potíže. Co se přesně přihodilo?
"Bohužel přišlo zranění ramena. Vynechal jsem základní část a naskočil pak až na play off. Jsem rád, že už je to za mnou. Musím zaklepat. Tehdy mi šlo o draft, přišlo to v klíčové sezoně. Uškodilo mi to. Ale řekl bych, že i bez draftu se dá jít nahoru. Já se o to pokouším postupně, po krůčkách."
V tomto ohledu vám může pomoci mistrovství světa. Šilháte po NHL, případně třeba po Kontinentální lize?
"Pomoci mi to určitě může, šampionát - to je sledovaná akce. Uvidíme, v reprezentaci jsem rád za každé střídání, kdy mě tam trenéři pustí. Případné kontakty a zájem teď v hlavě vůbec nemám. Je důležité uhrát kvalitní výsledek. Co by mohlo být poté, to se bude řešit až po sezoně."
Jaký je pro vás zatím nejsilnější dojem ze šampionátu?
"Jednak atmosféra, která tady panuje. Jednak hymna po vítězném zápase. Člověk se na to každý rok kouká v televizi a vůbec si nepřipustí, že by na tom ledě jednou mohl stát také."
Share on Facebook
