Jaromír Kverka vzpomíná na bardy Tlačila s Musilem, v Karlových Varech naplno žije hokejem
Během aktivní kariéry válel především za pražskou Spartu a za Karlovy Vary. V obou městech zanechal Jaromír Kverka kus života, kluby také mimo jiné symbolizují jeho přerod z Pražana na hrdého obyvatele známých lázní. Někdejší výborný útočník se z metropole přesunul na západ Čech, kde se usadil a kde nadále dýchá hokejem. "Jsem asistentem u juniorky, trenérem individuálních činností i skautem. Skoro veškerý čas trávím na ledě nebo při cestách za jinými hokejovými zápasy, ale v žádném případě si nestěžuju. Strašně mě to baví," konstatuje zapáleně.
Když vypráví o své nové práci, je plný odhodlání a zaujetí. "Během aktivní kariéry člověk nemyslí na to, že bude jednou trenérem. V mém případě se to takhle vyvinulo a já jsem fakt šťastný. Mohu zůstat u toho, čemu jsem se roky věnoval, je to pro mě ideální varianta," konstatuje. Během loňského ročníku na čas zaskočil také u prvního týmu Energie, když byl odvolán Josef Paleček, jinak se jeho činnost týká hlavně mládeže a pozorování soupeřů.
"Skautem jsem už zhruba pět let, v Karlových Varech jsme s tím začali jako jedni z prvních. Za trenérů Venery a Palečka jsem jezdil sledovat extraligové soupeře, vždycky tak jednou za tři čtyři kola. Hlavně ale pozoruju hráče, kterými bychom mohli doplnit naše mládežnické týmy. Samozřejmě to není jednoduché, platí určité regule, člověk nemůže brát hokejisty bezmyšlenkovitě. Chvíli jsem se v tom učil orientovat," vypráví.
Poslední dobou přidal ještě jednu věc, která není moc obvyklá. Jako trenér individuálních činností rozvíjí u hokejistů jednotlivé dovednosti. "Hrával jsem dlouho extraligu, snad tedy do toho mohu trochu mluvit. Mou specializací jsou hlavně tréninky střelby, domluvili jsme se s trenérem Stavjaňou, že je budu realizovat i u prvního týmu. Generální manažer Miroslav Vaněk vyšel vstříc, dá mi k dispozici ledy, mohu si tedy brát vždy dva útočníky, s nimiž budeme na střelbě pracovat," vykládá.
Během aktivní kariéry dával branky jako na běžícím pásu. Fanoušci Sparty si jistě pamatují některé originální oslavy gólů, které Kverka předváděl třeba s Jiřím Zelenkou. V Holešovicích prožil současný karlovarský kouč dva sportovní vrcholy. "Byly to mistrovské tituly v letech 1990 a 1993. Při tom prvním mi bylo osmnáct, nikdy na to nezapomenu," vzpomíná.
Tehdejší junior Kverka nastupoval ve formaci s bardy Janem Tlačilem a Evženem Musilem. "Oběma bylo přes třicet. Honza Tlačil extra pracovitý hráč, Evžen Musil extra velký bavič. Mohl bych o společných příhodách i spolupráci na ledě napsat knihu," reaguje. Kverka měl tehdy výborně narýsovanou budoucnost, hovořilo se o tom, že by mohl být draftován do NHL. Jenže na mistrovství světa dvacetiletých 1991 se zranil a pozornost skautů se zaměřila jinam.
Po letech to Kverku možná malinko mrzí. "Zranění přišlo ve třetím nebo čtvrtém utkání proti Švédsku. Víte, já nikdy nesnil o NHL. Chtěl jsem hrát hokej doma, to byla moje motivace. Samozřejmě, NHL by mě lákala. Roli fakt asi hrálo to zranění. Po jednom ze soubojů mi praskla šlacha v raměni, doktoři nevěděli, co se přesně stalo. Ještě dneska v tom místě občas ucítím bolest," připomíná.
Kdyby měl dnešní rozum, možná by pro kariéru směrem k NHL udělal něco jinak. "Po titulu v devadesátém roce za mnou přišli, jestli bych nechtěl odejít do kanadské juniorky. Nyní je to normální, tehdy tam ale nikdo z našich kluků nehrál. Byla úplně jiná doba. S odstupem času si myslím, že to byl určitý zlom. Odejít do zámoří, možná bych v draftu uspěl a dostal se do ligy. Ale o tom teď nemá cenu uvažovat. Je mi osmatřicet, tenkrát mi bylo o dvacet méně. Nemohl jsem vědět, co bude," mávne rukou.
Dál hrál hokej mezi extraligovými mantinely, v březnu 1996 se dostal i do reprezentace. Kverka sehrál tři mezistátní utkání v Německu, dal v nich tři góly. Bylo to za trenéra Bukače, když řada stálých reprezentantů ještě plnila povinnosti v klubech. Další šance v národním týmu se mu pak už nenaskytla, ale mezi elitou se držel až do sezony 2002-03. "To už bylo v Karlových Varech, kam jsem přešel ze Sparty a stal se tam svého času služebně nejstarším členem týmu," dodává.
Energie tehdy budovala tým k pozdějším úspěchům, proces to nebyl lehký ani krátký. "Vyměnilo se snad milión lidí, díky tomu teď ale znám milión lidí po celé republice," usmívá se Kverka. V kádru Západočechů válel pět let. "Bohužel jsme se nedostali do play off, ty nejlepší roky přišly až pak. Mám radost, že Energie poté vyhrála titul a byla druhá. Předcházel tomu určitý proces, jenž prostě musel proběhnout. Přijít do extraligy a hned vyhrávat, to mohl jen Vsetín, který si koupil nejlepší hráče," říká.
Závěr kariéry prožil ve Velké Británii a ve Švédsku. "Na Ostrovech jsem hrál za Basingstoke Bison. Už jsem půl roku neměl brusle na nohách, pak mi zavolal Martin Filip a povídal, abych přijel. Šel jsem do toho. Byla to honička, výpadek jsem cítil. Zůstal jsem tam tři měsíce a získal další zkušenosti. Na baráku jsem bydlel s Kanaďany, člověk oprášil angličtinu, měl jsem možnost poznat spoustu zajímavých věcí," kvituje.
Ve Švédsku hrál třetí ligu za Asplöven. "U polárního kruhu mě to ale moc nebavilo. Pořád tma, zima, navíc soutěž mnohem horší, než na co jsem byl zvyklý z domova. Poměrně rychle jsem to zabalil. A posléze se dal na trenéřinu," doplňuje. S bývalými spoluhráči je pořád v kontaktu. "Třeba ve Spartě byla v 90. letech parta, která je pořád u hokeje. Vídám se s Vaškem Burdou, Martinem Maškarincem, občas s Lubošem Pázlerem. V klubech jako trenéři působí Vláďa Petrovka, Jirka Kročák, Pavel Geffert," vypočítává.
Sám je zapálený pro práci v Karlových Varech, mezi svěřenci najdete mimo jiného jeho syna - Jaromíra Kverku juniora. Také hraje v útoku, letoš na jaře patřil do širšího kádru reprezentační osmnáctky. "Trénuju ho dva roky a vím, co říkali o spojení syna s otcem v jednom týmu jiní. Není to snadné, ale já jsem moc rád, že mám kluka pod kontrolou. Jsem na něj příšný, chci, aby hrál co nejlépe. Mrzelo mě, že se nedostal na šampionát osmnáctek. Trenéři vzali hráče z Kanady, kteří pak patřili k nejhorším. Ale nevadí, pracujeme dál. Doufám, že se syn v českém hokeji prosadí," zmiňuje Kverka starší.
Mezi jeho koně patří také nadaný Martin Frk, jehož v draftu zámořských CHL ze třetí pozice získal Halifax. "Je to jeden z netalentovanějších hokejistů u nás. Pokukuje po Kanadě, ovšem já bych byl hodně rád, kdyby Martin zůstal. Kdybychom dokázali ve Varech dotáhnout jeho cestu mezi nejlepší. Nebude to jednoduché, ale věřím v úspěch," říká. Je vidět, že Kverka má hokej pod kůží. Obětuje mu veškerý čas, na jiné koníčky nemá vlastně pomyšlení. "Když chci vypnout, zajdu na golf. Ten mě baví. Ale hokej víc," uzavírá.
Share on Facebook
