Jašek chce znovu šokovat Vancouver: Nemohu se dočkat, až to vypukne!
Foto: Facebook Utica Comets
Na jaře zazářil v barvách farmy Vancouveru natolik, že si Lukáš Jašek vysloužil u Canucks smlouvu. Teď se bývalý hráč Ocelářů či Bílých Tygrů potí na reprezentačním kempu v Přerově. "Jsem za to moc rád. Věřím, že mi to před novou sezonou hodně pomůže," pochvaluje si talentovaný útočník.
Jašek přijel do Přerova plný odhodlání, stále v něm hoří plamen, který zažehlo neuvěřitelné jaro. "S Libercem jsme vypadli z play off, na mě se pak usmálo štěstí. Dostal jsem šanci, trenéři na farmě mi věřili. A mně to šlo," líčí nadšeně.
Teď má před sebou další metu, po podpisu smlouvy s Canucks dychtí prorazit do NHL. "Bude to těžké, to moc dobře vím. Záleží, jak mi vyjde kemp," povídá racionálně. Za několik dní bezpochyby zúročí i dřinu, kterou v rozpáleném Přerově právě podstupují potenciální naděje národního týmu.
Poprvé pod Říhou. Co čeká reprezentanty v Přerově?
Přivítal jste, že vám reprezentační kemp poněkud zpestří přípravu?
Určitě, přesně tak. Celou dobu jsem trénoval sám, tohle je příjemné vybočení. Navíc reprezentovat Českou republiku, to je pro mě nejvíc. Moc jsem se těšil.
Jaké to je být na ledě s legendami jako Petr Nedvěd nebo Robert Reichel?
Skvělé! Petra Nedvěda jsem sledoval od malička, je to pro mě velká ikona. Robert Reichel to samé. Pro nás hráče jsou velkou inspirací i motivací.
Z hlediska tréninků bylo tohle léto úplně jiné než předchozí. Je velký nezvyk makat individuálně?
Změna to je, ale na led jsem chodil s jinými hráči. Chystal jsem se ve Frýdku-Místku, kde trénují také Ondra Palát, Radek Faksa a Roman Polák. Máme takovou čtverku. Partu kluků, kteří budou hrát v zámoří. Zažil jsem to vlastně poprvé, vím, že musím být pořádně připravený. Po příletu do Vancouveru začneme fyzickými testy, hned poté startuje kemp.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Na konci minulé sezony jste si vybojoval smlouvu s Canucks. Jste pořád plný euforie, že se to povedlo?
No jasně. Těším se strašně moc. Vancouver je krásné město, skvělé prostředí. A také vynikající organizace. Nemohu se dočkat.
Na jaře jste bleskově přešel na farmu Vancouveru a tam prožil neskutečnou parádu. V šesti zápasech AHL jste nasbíral sedm bodů. Čekal jste něco takového?
To ne. Myslel jsem, že v Liberci budeme hrát dlouhé play off. Ale bohužel, ve čtvrtfinále jsme vypadli s Hradcem. Nešlo předpokládat, že brzy poletím do Ameriky a ještě si tam zahraju farmářskou ligu.
Ale zamotalo se to hezky, co říkáte?
To jo (usměje se). S Libercem jsme vypadli, mě pak potkalo takové osobní štěstí. Narychlo jsem odešel a měsíc na konci sezony strávil v zámoří. Nakonec z toho byla smlouva v NHL.
Čím to, že vám to v týmu Utica Comets tak sedlo?
Byl jsem uvolněnej. Jel jsem tam s klidnou hlavou. V pohodě. I když – na jednu stranu jsem byl i trošku nervóznější. Říkal jsem si: přiletíš tam, v týmu jsou celou dobu kluci, kteří bojují o smlouvu, a kluk z Evropy jim najednou vezme místo. Ale všichni mě vzali suprově.
Lauko: Sbírat puky mi nevadí, sedím mezi bažanty
Během krátké doby jste si musel zvyknout na užší kluziště a výrazně jiný hokej...
...a to jsem předtím nebyl pět dní na ledě. Vůbec! Přiletěl jsem a hned šel hrát zápas. Dal jsem v něm gól, na dva další přihrál. Nedokážu přesně říci, proč mi to tak šlo. Možná štěstí, nevím. Každopádně se to odrazilo na výkonech v dalších zápasech. Trenéři mi důvěřovali, hrál jsem v elitních formacích. Dá se říci, že to pak běželo samo.
Zástupci Canucks vás od draftu sledovali, ale na farmě jste je určitě překvapil. Pochvalná vyjádření, která na vaši adresu z klubu zazněla, se četla dobře, že?
To ano. Byl jsem rád, ale nemohl jsem usnout na vavřínech. Bylo mi jasné, že musím jet dál. A dřít.
Skoro to ve vašem případě vypadá, že AHL je o něco snazší než Tipsport extraliga?
Dá se říci, že jo. Farmářská soutěž je taková ulítaná. Moc se tam ani nedbá na defenzivu, hraje se hodně přímočarý hokej. Pokud tam přijde nějaký kluk, který je šikovnější, tak si myslím, že vynikne.
Pomohl vám v tomto směru poslední rok, kdy vás v Liberci koučoval Filip Pešán?
Jednoznačně. Pan Pešán mi věřil. Byla doba, kdy jsem neměl takovou výkonnost, jak jsem třeba předpokládal. Měl jsem výkyvy, takové vlny. Nahoru a dolů. Trenér mě ale nechával v sestavě, v elitních formacích. V Liberci navíc hodně dbají na individuální rozvoj hráče, to mi také pomohlo.
Foto: iihf.com
Jak jste si v zámoří zvykal po osobní stránce?
S angličtinou problém nebyl. Rozumím a mluvím. Utica je malinké město, asi jako Třinec. Což mi docela vyhovovalo. Na druhou stranu tam ale pořádně nic není. Když měl člověk volné odpoledne, nebylo v podstatě kam zajít. Dny se někdy táhly.
Nevadily vám dlouhé cesty autobusem k utkáním venku?
Štreky to byly velké, to určitě. Z Třince do Liberce to není zrovna blízko, ale tam se jezdí déle. Ovšem já toho zase tolik nezažil. Po příletu to bylo jen osm utkání základní části. Nejdelší trip jsem měl pět hodin.
Nebyla s ohledem na vaše výkony možnost, že byste i stihl premiéru v NHL. Vancouver sezonu dohrával z povinnosti, play off se Canucks netýkalo.
To už bych chtěl asi moc (směje se). Po pravdě, byl jsem moc rád, že mohu hrát za Uticu. Já totiž původně myslel, že tam možná budu jenom trénovat.
Jak vidíte šance na uplatnění v prvním týmu?
Je to těžké. Ale to všude. Nějaká šance bývá vždycky. Záleží, jak se mi povede kemp. Jestli budu dávat góly a sbírat nahrávky, jak zahraju. Není podstatné, jaký byl konec minulé sezony. Rozhodovat bude aktuální forma. Motivaci mám ohromnou, fakt se už nemůžu dočkat, až tam budu a všechno vypukne.
Pozvánka byla překvapení, říká o nominaci Sedláček
Share on Facebook
