Je obdivuhodné, co Jágr stále dokáže, tvrdí Jan Hrdina. Po kariéře se vrhnul na studium

08. březen 2012 09:53 | Václav Jáchim

Sedm sezon válel zámořskou NHL, zúčastnil se olympijských her v Salt Lake City a ve stejném roce i mistrovství světa. Jan Hrdina nasbíral spoustu hokejových úspěchů, nejpovedenější období patrně prožil vedle Jaromíra Jágra v Pittsburghu. Později zářil ve švédské elitserien, týmu HV´71 Jönköping pomohl v roce 2008 vybojovat mistrovský titul. Jenže několik měsíců poté se odchovanec hokeje v Hradci Králové ztratil fanouškům z očí. Výtečného centra zastavily zdravotní potíže, které byly tak závažné, že vzhledem k nim musel Hrdina ukončit kariéru. V pouhých dvaatřiceti letech...

Od té doby utekly víc než čtyři roky, někdejší reprezentační útočník už se milovanému hokeji věnuje v jiné pozici. "S hraním jsem musel přestat, protože to zdraví nedovolilo. Zlobily mě kyčle, i když je možné, že původ problémů vycházel i ze zad. Postoupil jsem operaci v americkém Vailu, zhruba rok poté následoval druhý zákrok. Snažil jsem se to překonat, pak se ovšem ukázalo, že to nepůjde," konstatuje.

Původně se zdálo, že by příčina mohla spočívat v tříslech, lékaři nejdřív nevěděli, o co přesně se jedná. Situaci měly napomoci operace, ale Jan Hrdina ani poté nebyl fit. Dneska může sportovat pro radost, do zátěže vrcholových hokejistů se však tehdy pustit nemohl. "Někteří jiní hráči dopadli hůř, končili v mladím věku, třeba i ve větších bolestech. Je jasné, že to pro mě nebylo jednoduché. Snažil jsem se léčit, trvalo to docela dlouho," popisuje.

Chci se zdokonalit v angličtině i získat vědomosti

Poslední zápas sehrál na podzim 2008, v dresu švédského Jönköpingu. Následně musel překonávat problémy, leč tělu nikdo neporučí. Hrdina musel vrcholový hokej opustit. Sympatický Východočech si prošel tvrdým vnitřním bojem. "Nepředstavoval jsem si, že to přijde tak brzy. Od té doby už ale uteklo hodně času, s manželkou máme dvě malé děti. Věnuju se jim, jsou tu i další povinnosti. Rozhodně se nenudím," usmívá se.

Každou druhou sobotu cestuje z Hradce Králové do Prahy, kde studuje New York University. "Jsem ve druhém ročníku, ještě minimálně rok mě čeká. Na studium jsem se dal proto, že se jednak chci zdokonalit v angličtině, jednak se chci vzdělat, získat vědomosti. Během kariéry na to nebyl čas. Studium probíhá spíš západním stylem, mým oborem je obchodní administrativa. Absolventi mohou nové znalosti využít v podnikání i v mnoha různých oborech. Jsem přesvědčen, že se mi to bude hodit," říká.

Studium bere Hrdina s maximální vážností. "Pedagogové po nás vyžadují různé eseje, času to zabere dost," potvrzuje. Z doby aktivní kariéry je zvyklý zatnout zuby. Když se do něčeho pustí, nepovolí. Ostatně i při hokeji býval zarputilý, jinak by se také neprobil do NHL. Už v juniorském věku doma v Hradci Králové naskočil do nejvyšší soutěže, po sezoně 1993-94 se vydal za Atlantik.

"Tehdy se do Kanady moc nechodilo, byl to vlastně krok do neznáma. Ale já určitě nelitoval. Hrál jsem WHL za Seattle, působil tam i kamarád Michal Divíšek. Hned první sezona se docela povedla." V 69 zápasech nasbíral Hrdina 100 bodů, což je vynikající vizitka. "Úžasný rok. Skvělý klub, fajn město, výborní lidé," vzpomíná. Úspěch ocenili i skauti Pittsburghu, kteří ho v červnu 1995 ze 128. pozice draftovali.

Dvě velká čtvrtfinále - dvě prohry s Ruskem

Nicméně cesta mezi zámořskou elitu chvilku trvala. Jan Hrdina zaslouží uznání za trpělivost, nevzdal se a bojoval. "Musel jsem, nebylo moc na výběr," říká s úsměvem. Kdo chce do NHL, potřebuje špičkovou výkonnost i kus štěstí. Jan strávil dva roky na farmách v nižších soutěžích IHL a AHL, od podzimu 1998 už válel za Pittsburgh. "Věřil jsem, že to vyjde, proto jsem neodešel. Ale bylo tam i štěstíčko, protože když je hráč delší dobu na farmě, zařadí si ho do určité škatulky. A z ní je pak těžké se dostat," upozorňuje.

U Penguins prožil patrně nejlepší období v NHL. "Vzpomínám s radostí na všechno, na každou sezonu, na každý tým. NHL je pro nejlepší z nejlepších, jsem šťastný, že se mi to povedlo a mohl jsem si tu ligu zahrát," tvrdí snad až příliš skromně. V Pittsburghu býval dvočním centrem Jaromíra Jágra. Zatímco legendární osmašedesátka stále bruslí po kluzištích NHL, Hrdina už vede jiný život. "Je obdivuhodné, co Jarda Jágr ve svém věku dokáže. K tomu se nedá nic jiného říci," reaguje.

Na spolupráci s českým velikánem nedá dopustit. "Jágr je jedním z nejlepších útočníků všech dob, hrát s ním bylo skvělé. Ale já si vážím i jiných spoluhráčů. Poznal jsem jich dost, když si to tak v hlavě promítám, byla to velká zkušenost a pro mě událost," připomíná. S Jágrem se poslední dobou nevídá. "V kontaktu nejsme, co si vybavuju, potkali jsme se na nějaké akci Jágr týmu tuším před třemi nebo čtyřmi lety. Ale to nevadí. Jardovi moc držím palce a doufám, že mu to s Philadelphií vyjde v play off co nejlépe."

Kromě NHL si Jan Hrdina cení také startů v reprezentaci. Všechno začalo v roce 1994 na mistrovství Evropy osmnáctek, odkud našlapaný český tým přivezl bronz. Naopak dvacítky se nepovedly. "Skončili jsme pátí, což je škoda, v týmu jsme měli skvělé hráče," zmiňuje. Zatímco Patrik Eliáš, Petr Sýkora, Radek Dvořák, Milan Hejduk a další vrstevníci stále válí NHL, Hrdina už nikoli. Neměl štěstí ani na velký mezistátní úspěch.

Přitom v sezoně 2001-02 dvakrát chyběl krůček. "Na olympiádě v Salt Lake City i na mistrovství světa ve Švédsku nás pokaždé ve čtvrtfinále zastavili Rusové. Je to smůla a docela paradox. To víte, že bych byl šťastný za medaili," přiznává. Mrzí ho obě akce, hlavně světový šampionát, kde Češi parádně zvládli boje ve skupinách. "Ani jednou jsme neprohráli, zvládli jsme Kanadu i Ameriku, jenže pak přišlo to nešťastné čtvrtfinále. Bohužel," smutní.

Ve Švédsku se mi líbilo všechno. Tým, lidé, město, hokej

Od té doby se v elitním výběru objevil naposledy v únoru 2007. Na kontě má 16 reprezentačních startů a čtyři góly. Zámořskou NHL hrával kromě Pittsburghu také za Phoenix, New Jersey a Columbus, kam zamířil po výluce v NHL, jíž strávil v Kladně. Posléze zahájil další kapitolu hokejového života, která byla velmi plodná a zajímavá. Hrdina se během tří sezon stal jednou z největších osobností švédského HV´71 Jönköping - tedy klubu z města, kde přišel o životní šanci získat úspěch na mistrovství světa.

Švédsko pro něj bylo zemí zaslíbenou. "Líbilo se mi tam všechno. Hrál jsem ve výborném týmu, který měl výkonnost. Byli tam skvělí lidé. Krásné město. V roce 2008 jsme získali titul, sezonu předtím jsme také došli daleko, navíc nás vedl dnešní kouč švédské reprezentace Per Marts, což je výborný trenér. Nedá se vypíchnout jedna věc, co mě tam nejvíc zaujala. Tohle angažmá bylo úžasné celkově."

Sám zanechal u jezera Husqvarna velký dojem. Když klub nedávno slavil 40. výročí od založení, byl mezi klubovými legendami pozván i český vyslanec. "Moc si toho vážím. Setkání proběhlo při příležitosti utkání pod otevřeným nebem, které se v Jönköpingu hrálo. Měl jsem radost, že v klubu nezapomněli. Potěšilo mě to," kvituje. Po skončení kariéry se Jan Hrdina trošku vzdálil hokejovému dění, nicméně poslední dobou už je zase zpátky. I díky tomu, že působí v hradeckém prvoligovém klubu.

"Jsem členem představenstva, když jsem začal, bylo pro mě vc podstatě všechno nové. Není to výkonná funkce, získávám ale díky tomu důležité zkušenosti. Není špatné vidět hokej zase z jiné stránky," konstatuje. Věnuje se také malým žáčkům, kteří podnikají první hokejové krůčky, hodně času spotřebuje pražská universita, navíc se Hrdina chystá i ke trenérskému studiu. "Přihlásil jsem se na licenci B, je možné, že se jednou budu trenéřině věnovat."

Zatím chce získat potřebné vzdělání. Hokejové i osobní. Pak si vybere, jakým směrem se vydá. "Rád bych zůstal u hokeje, ale v jaké pozici, to zatím netuším. Je fakt, že mě baví práce s nejmenšími, jestli bych měl trénovat, začnu u dětí." Sám má potomky dva, je však brzy ptát se na to, jestli také někdy budou sportovat. "Dceři jsou čtyři roky, synovi rok a půl. Holka dělala tenis, zkoušela i jiné věci, ale je ještě malá. Stejně tak syn. Uvidíme časem, co je bude bavit, čemu by se mohli věnovat," uzavírá.

Psali historii