Legendy pokřtily knihu o Motoru. Na historii nezapomínáme, vzkazuje Turek
Foto: hcmotor.cz
Zástupci Motoru přivítali knihu "Českobudějovické zlato, stříbro, bronz" před domácím duelem s Benátkami nad Jizerou, slavnostní křest zajímavé publikace proběhl ve čtvrtek na půdě Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Kromě autora Ladislava Lhoty se ho ujaly také klubové legendy v čele s Jaroslavem Pouzarem a Romanem Turkem.
Na příjemné slavnosti nechyběli další bývalí hráči jako Václav Mařík, František Joun, František Čech, Zdeněk Kaucký nebo Petr Míšek. Fanoušci Motoru dostávají další unikátní publikaci, která mapuje klubovou historii s důrazem na nejúspěšnější sezony jeho devadesátileté historie.
Knihu, jejímž nakladatelem je společnost eSports.cz, bude možné později zakoupit společně v exkluzivním balení s historickými artefakty klubu. Zájemci ji mohou už teď získat v knihkupectví Dobrovský, v českobudějovickém nákupním centru IGY, k dostání je také na sekretariátu klubu. Publikaci lze zakoupit také v internetovém obchodu marken.cz.
Českobudějovický Motor si devadesátiny připomněl retro utkáním v dresech s mistrovské sezony 1950-51, před Vánoci bude slavnostně zahájena výstava v Jihočeském muzeu, na níž návštěvníci uvidí trofeje, poháry, dobovou výstroj, předměty zapůjčené hráči a spoustu dalších relikvií.
Klubovým legendám udělala nová publikace radost, prezident klubu a někdejší skvělý brankář Roman Turek při slavnostním křtu potvrdil, že už publikaci zběžně pročetl.
Máte podobné knížky o hokejové historii rád?
Mám. Knížku jsem prolistoval, na první pohled je jasné, že se člověk dozví o klubu spoustu důležitých a zajímavých věcí. Myslím, že to je velmi důležité. V knize zaznívají vzpomínky, je tam popsána historie klubu. Já se díky tomu dostal k informacím, o nichž jsem třeba ani nevěděl.
Českobudějovický klub letos slaví 90. narozeniny, podobná knížka s oslavami ladí, že?
Určitě. je dobré si uvědomit, že hokej v Budějovicích má ohromnou tradici. Že se tu nehraje jen nějakých dvacet nebo třicet let. Například moje generace o dávnější minulosti moc nevěděla. Hodně to změnily knížky podobné té nové. Zájem o náš klub stoupl, je veliký. Každý se má možnost dozvědět, jaké byla historie. Z vlastní zkušenosti vím, že hráči smíš vnímají současnost. Přehled jsme měli, to ano. Ovšem podobnější informace jsme dostali díky podobným publikacím.
Vedení Motoru dělá hodně akcí pro bývalé hráče, připomíná úspěchy a mezníky. Považujete to za důležité?
Rozhodně! Jsem rád, že na to slyším chválu. Protože tohle ke klubu patří. Měl jsme možnost hrát venku, k bývalým hráčům a legendám tam mají obrovskou úctu. My se snažíme o něco podobného a řekl bych, že se nám to daří. Když oslovíme kohokoli ze zástupců starší generace, strašně rádi přijedou a setkají se s bývalými spoluhráči. Pro ně to je důkaz uznání.
Foto: Martin Kurfiřt, hcmotor.cz
Máte za ně pak osobně radost?
Přesně tak. Chystáme předvánoční posezení, hráče samozřejmě zveme, pokud mají kulatiny. Bereme to jako výraz poděkování i vyjádření toho, že nezapomínáme.
Jako začínající gólman jste vyrůstal ve Strakonicích. Kdy jste poprvé začal víc vnímat českobudějovický hokej?
Když jsem chytal v žácích, jezdili jsme s tátou na domácí zápasy Motoru. Byl jsem kluk.
Kdo byl tenkrát vaším idolem?
To už přesně neřeknu. Hlavně se mi líbila atmosféra v hale, protože ve Strakonicích byl tehdy ještě otevřený zimák. Pak člověk přijel do Budějic, všude spousta lidí.... Nádhera, hodně mě to chytlo. Pamatuju si na jeden vypjatý zápas se Spartou, za kterou chytal Holeček. Nevím, kdo to byl, ale někdo z hráčů Motoru dal ke konci vítězný gól a hala pak šílela. Pro malého kluka to byly úžasné zážitky.
Mladí hráči dnes sní o NHL, jak jste to měl vy? Byl pro vás první metou právě Motor?
No, můj první sen se týkal toho, abych hrál za chlapy ve Strakonicích. Chodili jsme se na ně koukat. Tehdy jsme jako malí nepřemýšleli, kam bychom se s hokejem mohli dostat. Pak najednou přišlo, že o mě mají zájem Budějovice. To byla parádní zpráva, zrovna jsem se rozhodoval, kam jít na školu. Tohle odstartovalo moji kariéru, ze Strakonic jsem se dostal do dorostu v Českých Budějovicích. Sny člověk měl, naše generace chtěla hrát za áčko. Pak byla na řadě reprezentace.
Věděl jste něco o NHL?
Věděli jsme, že existuje. Už tam byli někteří naši hráči. Člověk mohl něco slyšet na Hlasu Americky, ale informací samozřejmě bylo minimum. Sledovali jsme to na dálku. Jenže doba byla jiná. Určitě jsme v sobě neměli, že odmala chceme hrát NHL.
Stal jste se jednou z legend nejen českobudějovického hokeje, nyní jste prezidentem klubu, který bohužel chybí mezi tuzemskou elitou. Věříte, že to letos s návratem vyjde?
Věříme v to každou sezonu! Pořád. Po sportovní stránce to vůbec není jednoduché, Musejí se sejít všechny podstatné věci i detaily. Loni se nám to nepovedlo, teď je tu start nové sezony a začíná se znovu. Tím je to těžší, náš cíl je ale pokaždé jasný. Děláme maximum, pořád to řešíme. Jak změnit trenérský tým, jak obměnit kádr, co udělat lépe, abychom se nedopustili chyb... Snažíme se poučit, věříme, že to jednou dopadne.
Když pak na první domácí zápas proti Benátkám nad Jizerou přijde víc než šest tisíc fanoušků, to všem z klubu dodá pořádnou energii, co říkáte?
Přesně tak! Strašně nám to pomáhá. Doufáme, že s pomocí fanoušků se nám postup povede. Je úžasné, jak lidé žijí hokejem. I když se nedaří, tak přijdou a povzbudí. Jsou ohromnou součástí našeho týmu.
Share on Facebook
