Leoš Čermák nestačí počítat operace, zraněné oko stále nemá v pořádku
Nejhorší už je za ním, ale vyhráno ještě nemá. Liberecký útočník Leoš Čermák, jenž na konci března v utkání extraligového play off utrpěl vážné zranění oka, stále není zdravotně v pořádku. Navíc se zotavuje po operaci ramena a zatím netuší, kdy bude moci začít s přípravou na novou sezonu. „Pořád pendluji po doktorech, je to úmorné,“ říká otráveně.
Poté, co ho do pravého oka nešťastně hokejkou zasáhl pardubický útočník Petr Koukal, strávil více jak měsíc v nemocnici. Ukázalo se, že mu následkem zranění odumřely v oku odtokové kanálky a že mu tedy z oka neodtéká tekutina. Tím se mu zvýšil vnitrooční tlak. „Nemohl jsem chodit. Jen jsem ležel na kapačkách a čekal, co bude,“ popisuje.
Lékaři si dlouho nevěděli rady. Nakonec měla všechny problémy vyřešit operace. Jenže ani po ní se oko příliš nelepšilo, na řadu přišel další zákrok. Ani ten ale nepomohl. „Doktoři mi udělali umělý odtok, jenže ten zarůstá s tím, jak se zraněné oko samo hojí. Teď vymýšlejí, jak to vyřešit,“ vysvětluje Čermák. V nejbližších dnech ho čeká další operace.
Na postižené oko vidí, ale mlhavě. A vzhledem k přetrvávajícímu vysokému vnitroočnímu tlaku nemůže dělat žádné rychlé pohyby. „Mám kapky a beru prášky, ale to moc nepomáhá. Jakmile se prudce pohnu, zatmí se mi před očima nebo se mi zatočí hlava. Doufám, že po další operaci už bude všechno v pořádku.“
Už teď Čermák ví, že i když se podaří vyřešit všechny potíže a on se vrátí do normálního života, bude mí trvalé následky. „Mám poškozenou čočku, zkřivila se mi. Takže budu muset nosit brýle.“
Kromě oka marodí také s levým ramenem, s nímž byl nedávno rovněž na operaci. „Jenže vzhledem k problémům s okem jsem zákrok podstoupil později, než jsem měl původně v plánu. Pořád s rukou nemohu hýbat, mám ji zafačovanou. Jsem ve skluzu. I kdybych měl v pořádku oko, stejně bych nemohl trénovat,“ mračí se.
Čermák prožívá náročné období na psychiku. Letní příprava je v plném proudu a on stále nemůže nic dělat. Ale na svět nezanevřel. „Nejhorší byly začátky, kdy jsem nevěděl, zda na oko ještě někdy vůbec uvidím. Ani teď to není nic příjemného, ale snažím se na to dívat pozitivně a věřím, že všechno bude zase jako dřív.“
Většinu času tráví doma v Třebíči, odkud podniká výpravy na oční do Prahy a do nemocnice v Olomouci, kde byl na operaci s ramenem. „Koukám na televizi nebo hraji Playstation. Ovladač v ruce naštěstí udržím,“ směje se. Oporou je mu rodina, přítelkyně a přátelé. „Sám se pořádně ani nenajím. Nemohu si nakrájet maso. Všichni se teď o mě musí starat.“
Když má cestu, občas se zastaví za spoluhráči v Liberci. Ti se nedávno vrátili ze soustředění ve Vysokých Tatrách. „Byly to galeje,“ shodli se všichni. Jak rád by se Čermák stál galejníkem. „Lepší se mučit v Tatrách, než sedět tři měsíce doma a nic nedělat,“ konstatuje.
Už se těší, až bude se spoluhráči moci začít trénovat. Kdy to bude mu nikdo přesně neřekne. „Pevně doufám, že začátkem července, až budou mít ostatní dovolenou, začnu trénovat sám a pak už na ledě pojedu naplno.“
Dopředu si uvědomuje, že než se vrátí do obvyklé formy, budu to nějaký čas trvat. „Vím, že návrat bude těžký. Loni jsem byl také po operaci, vynechal jsem část letní přípravy a dohnat fyzičku bylo náročné. Ale nejdůležitější je se uzdravit. Pak jde všechno. Budu tvrdě trénovat a snad se do toho dostanu.“
Než vyjede znovu na led, bude uvažovat nad lepší ochranou obličeje. „Asi teď budu mít větší strach. Uvidím, jak se budu na ledě cítit. Když se budu bát, třeba si pořídím nějaký delší kryt. Sice se říká, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky a snad se mi takhle nešťastné zranění už podruhé nemůže stát. Ale na to se nedá spoléhat,“ dodává Čermák.
Share on Facebook
