V nové rubrice spojené se zahájením play off se vybraní hráči extraligových celků vyjádří k sedmi tématům týkajících se nejen přímo hokeje. V řadě případu se jednotlivé okruhy dotknou jiných sportovních odvětví či dokonce půjde o otázku zcela mimo prostředí vrcholového či výkonnostního sportu. Jako první svolil s netradičním rozhovorem Lukáš Mensator, brankář karlovarské Energie. Šestadvacetiletý člen širšího kádru reprezentace se podělil o své názory na některé hokejové věci, potraty a rovněž se zamyslel nad možností, že by rodiče museli platit pokutu, pokud by nenechali své dítě očkovat proti vybraným chorobám.
Lukáši, čas od času čeští fanoušci řeší, zda je správné odeslat hráče, kteří se na ledě utkali ve férové bitce, rovnou do kabin. V NHL se tyto případy řeší pětiminutovým trestem. Co byste říkal tomu, že by to stejně fungovalo i v českých soutěžích?
„Občas se zápas vyhrotí tak, že k těm pěstním soubojům není i víckrát během jednoho utkání daleko. Abych se přiznal, souhlasím s udělováním vyšších trestů. V kanadské juniorce jsem měl možnost na vlastní kůži zažít, že se to v zápasech docela často ´mydlilo´. Dokonce jsem byl i svědkem řady případů, kdy došlo k bitce ještě před vhozením buly, což vůbec neuznávám. Samozřejmě nemám do takových věcí moc co mluvit a nepatřím mezi konfliktní typy, takže bych se přikláněl určitě k vyššímu trestu. Na druhou stranu by se nemuselo nutně jednat o osobní trest do konce utkání. Doufám, že já osobně nikdy takový problém řešit nebudu. Kdybych se pral, nedopadlo by to dobře.“
V průběhu letošního ročníku Tipsport extraligy na čas zesílily hlasy, že by hráči měli založit vlastní asociaci, jež by pracovala na podobném principu jako v zámoří. V minulosti pokusy proběhly, ale ztroskotaly na neochotě členů platit příspěvky. Myslíte, že by taková organizace pomohla a vůle podílet se finančně na jejím chodu by byla v současnosti vyšší?
„Ty snahy u nás jsem pořádně nezažil, protože jsem působil v Kanadě, takže nemůžu moc porovnávat. Když jsem se v roce 2004 vracel z kanadské juniorky, nechci říct, že už to bylo v úpadku, ale v kabině se o tom už moc nemluvilo a příliš se do nějaké ´společné kasy´ nepřispívalo. Vím, že nějaká asociace byla zavedena a spousta kluků má ještě kontakt na člověka, který se o ni měl starat, jenže jsem slyšel už tehdy o problémech. Osobně si myslím, že by to bylo fajn, kdyby něco takového vzniklo, protože cítím potřebu, aby nás hráče někdo zastupoval. Abychom byli v podstatě pohromadě a šli si na nějaké úrovni za svým cílem.“
Během letní přestávky plnil stránky novin příběh oddílu HC Lev, u něhož se situace měnila i ze dne na den. Jak na vás tento projekt působil? Přijal byste nabídku, kdyby vás zástupci klubu oslovili, abyste chytal v jeho barvách Kontinentální hokejovou ligu?
„Samozřejmě se ke mně nějaké informace dostávaly, občas jsem si v denním tisku nebo na internetu přečetl brankářská jména, o nichž s souvislosti s tímhle týmem spekulovalo. Řekl bych však, že to celé bylo plné otazníků. Jeden den se vydalo stanovisko, následně se hned popřelo. Celé to vypadalo nejasně. Pro fanoušky by se určitě jednalo o zajímavou možnost vidět týmy KHL, ale nevím, jestli je to reálné. Mluvilo se i o Karlových Varech. Možná by chodilo i celkem dost lidí, ale považuji to za hudbu vzdálené budoucnosti především u nás ve Varech. Čistě hypoteticky jsem nabídku dokonce i obdržel, jenže já jsem doma, proto jsem se v podstatě vůbec nerozhodoval a podepsal jsem novou dvouletou smlouvu v Karlových Varech. Každý nemá to štěstí, že hraje tam, kde se narodil. Kde bydlí. A kde by chtěl zůstat i po kariéře.“
Nejen v hokeji ale i v dalších sportech se jednou za čas nahlas hovoří o možnosti vytvoření společné ligy se Slováky. Jaký je váš pohled na tuto eventualitu?
„Domnívám se, že by to mohlo být zajímavé. Na druhou stranu třeba právě v extralize se zase často mluví o snížení počtu účastníků. Jsou to takové dva protipóly. Největším úskalím takového projektu by bylo cestování, které by se nejspíš muselo řešit i letecky. My bychom měli výhodu, že máme ve městě letiště, ale uvidíme, jaký bude vývoj. Nechme se překvapit, třeba si takovou soutěž ještě během kariéry vyzkouším. Jak už jsem říkal, bylo by to zajímavé. Docela by mě to i lákalo, protože by šlo o oživení. Bylo by to pestřejší. Jednalo by se o výborné srovnání, které by bylo podle mého atraktivní a sledovanost by mohla být ještě o chloupek vyšší. Tím však nechci tvrdit, že úroveň extraligy klesá a soutěž postrádá atraktivitu. Naopak si myslím, že její úroveň rok od roku roste.“
Ve světě existují státy, kde jsou potraty až na jasně vymezené podmínky považovány za nelegální. Tato problematika bývá velice ožehavá zejména v zemích, jejíž obyvatelé jsou silně věřící. Vy osobně byste se přiklonil na stranu těch, kteří chtějí nechat volbu na rodičích či matce, nebo těch, kteří chtějí interrupci postavit mimo zákon?
„Upřímně řečeno, možná nedokáži odpověď přesně říct, protože jsem o něčem podobném nikdy moc nepřemýšlel. Třeba moje mamka pracuje pětatřicet let v porodnictví, takže by určitě dokázala odpovědět lépe. Nějaké zkušenosti jsem od ní sem tam slyšel, ale ani to můj názor nijak neujasňuje. Jsem rád, že si vždycky po příjezdu do Litvínova můžu připomenout narození syna během zápasu play off. Rozhodovat o tom, jestli zakázat potraty nebo ne, je určitě velká otázka a velké dilema. Pokud bych si opravdu musel vybrat, spíš bych se stavěl proti potratům.“
V současnosti dokonce i Ústavní soud České republiky zkoumal, zda může stát pokutovat rodiče, kteří nenechají své dítě podstoupit povinně předepsaná očkování. Považujete za správné, aby rodiče v případě neabsolvování povinného očkování s dítětem platili?
„Synovi budou za měsíc dva roky, takže si tím zrovna s manželkou procházíme. Vím, že očkování probíhají, ale má to v režii především manželka, takže já nemám takový přehled, abych se přiznal. Považuji za správné, že je v současnosti zavedeno povinné očkování proti řadě nebezpečných chorob. Třeba proti meningokokovi je to podle mě jedině správně. Na druhou stranu to stojí dost peněz a ne každý si to může dovolit. Každopádně bych nerozdával pokuty, pokud někdo dítě nenechá očkovat.“
V Karlových Varech vrcholilo basketbalové mistrovství světa žen, na němž český výběr vybojoval stříbrné medaile. Reprezentace používala vaši šatnu. Vnímal jste díky tomu šampionát intenzivněji?
„Chodil jsem na všechny zápasy vyřazovacích bojů a musím se přiznat, že mě to strašně bavilo. Měl jsem možnost vidět třeba i NBA a ta hra má opravdu spád. Ve stejném roce jsem poprvé viděl i NHL a atraktivitou nelze srovnávat. Možná je to i tím, že jsem hokejem přesycený. V basketu se každých pět vteřin něco dělo, takže jsem si to užíval i v podání žen. Patřím ke klidnější fanouškům, emoce najevo moc nedávám, ale na čtvrtfinále s Austrálií jsme šli se synem oba oblečení v červeném. Měl jsem bundu i čepici s národním znakem. Hodně jsme to prožívali. Atmosféra v plné hale nás strhla, takže jsme byli hodně hlasití. Po šampionátu nás potěšily vzkazy od holek přímo v šatně. Na mém místě seděla Petra Kulichová, která si ho moc pochvalovala, i když tým neměl přístup úplně do všech částí. Jsem rád, že u nás ve Varech bude taky mužské mistrovství Evropy ve volejbale. Už teď se těším.“
