Během letní přestávky vedl jednání o angažmá v nejprestižnější lize světa, aby nakonec zkušený kanadský kouč Marc Crawford (na snímku) zamířil do švýcarské National League, kde naváže u curyšských Lvů na práci svého krajana Boba Hartleyho. Ten povede v nadcházející sezoně Calgary s Romanem Červenkou, Jiřím Hudlerem a možná i Romanem Horákem v sestavě. „Asi čtyřikrát jsem se sešel s představiteli Montrealu, dvakrát jsem mluvil s lidmi z Washingtonu,“ prozrazuje Marc Crawford v rozhovoru pro deník Tages Anzeiger. „Během těchto rozhovorů jsem si stále víc uvědomoval, že chci trénovat. Práce televizního analytika byla fajn, ale musel jsem zpátky na střídačku,“ usmívá se.
Jedním dechem pak přidává ještě zajímavou příhodu spojenou s trénováním kanadského výběru na posledním Spenglerově poháru v Davosu. „Manželku Švýcarsko okouzlilo, tak se mě ptala, jestli bych si dovedl představit, že bych tu působil,“ přibližuje. „Odpověděl jsem jí, že se chci pokusit o návrat do NHL, ale když to nevyšlo a ozval se mi Edgar Salis, vzpomněl jsem si na náš rozhovor,“ culí se.
Následně Marc Crawford jednoznačně odmítá, že by bral štaci u Lions jako přestupní stanici zpět do NHL. „Nechci mluvit o podrobnostech mé smlouvy,“ reaguje na otázku, zda kontrakt obsahuje výstupní klauzuli v případě zájmu některého z týmů nejprestižnější soutěže světa. „Švýcarsko vnímám jako skvělou příležitost a těším se na to, co mě čeká. Srdcem jsem jen tady, na NHL nemyslím,“ ujišťuje.
Jednapadesátiletý rodák z Belleville v provincii Ontario se do země Helvetského kříže vrátil podruhé v krátké době, avšak nyní zůstane mnohem déle než pár dní. Zkušený odborník však vzpomíná na úplně první návštěvu federace tvořené šestadvaceti kantony.
„V roce 1994 jsem jako kouč Quebecu přiletěl ještě s generálním manažerem Pierrem Lacroixem do Fribourgu, kde jsme se setkali s Vjačeslavem Bykovem a Andrejem Chomutovem, jejichž právě jsem v NHL vlastnili. Tehdy u nás hrál Valerij Kamenskij, s nímž nastupovali v reprezentaci, ale oni dva do NHL nechtěli odejít, protože se tu výborně zabydleli,“ líčí. „Z té doby si pamatuju na vynikající sýr Gruyère,“ vybavuje si ještě.
Někdejší kouč Colorada, s nímž v roce 1996 vyhrál Stanleyův pohár, Vancouveru, Los Angeles a naposledy v sezoně 2010/2011 Dallasu, podle vlastních slov nelituje zmařené šance u Canadiens. „NHL je úžasná, ale já hodně dám i na charakter a kvalitu lidí,“ upozorňuje.
„Z toho pohledu jsem byl ohromen, jaké spolupracovníky jsem v Curychu našel,“ rozplývá se a jmenuje téměř všechny zaměstnance klubu. „Navíc mě láká výzva v podobě místní ligy, která je vedena velmi dobře. Jsem rád, že budu mít v týmu drtivou většinu švýcarských hráčů. Poznám jejich mentalitu a navíc oni už zažili kanadský styl, takže to pro ně nebude takový šok,“ kvituje angažmá svého kanadského předchůdce.
S Bobem Hartley máme podobné metody, ale každý jsme jiná osobnost
S integrací začal Marc Crawford velmi pečlivě hned po svém příletu během státního svátku, který ve Švýcarsku připadá na 1. srpna. „Zašel jsem s mým asistentem Robem Cooksonem ve Winkelu na náves, kde se konaly slavnosti,“ zmiňuje malou obec poblíž Curychu. „Na lístku tam rozdávali text švýcarské hymny, tak jsme podle něj zpívali, ale nevím, jestli jsme měli správnou výslovnost,“ směje se. „Na ohňostroj už jsme nečekali,“ dodává ještě.
O novém působišti se hodně dozvěděl od svého dlouholetého asistenta z Colorada, Jacques Cloutier se o Curychu vyjadřoval v tom nejlepším. „Říkal mi, že si to tu zamiluju a bude se mi hodit, že přede mnou s týmem pracoval Bob Hartley,“ prozrazuje někdejší levý křídelní útočník, který v NHL odehrál 176 zápasů za Vancouver.
A jak Marc Crawford svého předchůdce vnímá? „Známe se nějakých dvacet pětadvacet let. Trénoval farmu, když jsem vedl Quebec a později Colorado,“ ohlíží se. „Hodně ho respektuju a vím, že dokáže mančaft výborně připravit po fyzické stránce. V tom jsme si podobní, ale jinak jsme každý úplně jiná osobnost,“ srovnává.
Následně pak kanadský kouč popisuje sám sebe po lidské i odborné stránce. „Jsem hodně emotivní, neumím se přetvařovat,“ vypálí bez váhání. „Postupem času jsem se ale naučil, abych našel správnou rovnováhu. Připomínky se dají sdělit mnoha způsoby, nemusí se nutně jednat o tvrdou pěst, která na hráče udeří,“ pokračuje. „Navíc v současnosti je komunikace důležitá. Za nás platilo, že hráč nemá problém, když s ním trenér nemluví, teď chce každý co nejvíc informací. Kromě vytýkání chyb je důležité sdělovat i pozitiva hry jednotlivce,“ hlásí.
„Na ledě mám rád inteligentní hráče, kteří dělají správná rozhodnutí. Z hokejistů jezdících bezmyšlenkovitě po ledě mě bolí hlava, proto budeme pracovat zejména na tom, jaká rozhodnutí jsou správná,“ plánuje. „K silnému charakteru patří konstantní výkonnost na vysoké úrovni, základní návyky a profesionální přístup. Když jsem se díval na zápasy Curychu v play off, zaujalo mě, jak velký charakter má a jak je chytrý náš kapitán Mathias Seger. Má neuvěřitelný cit pro hru a danou situaci. Takové hráče mám rád, protože ne každý to má,“ chválí jednoho z nových svěřenců.
Vzhledem k okolnostem nemůže nepadnout otázka týkající se Alexandera Sjomina, o němž Marc Crawford prohlásil, že nemá charakter. „Moje slova byla špatně interpretována,“ reaguje. „Srovnávali ho s Zachem Parisem, který patří k nejlepším. Alexander je výborný hráč, ale ještě se musí hodně učit, v čemž mu držím palce,“ uzavírá nový kouč obhájců švýcarského titulu.
