Bývalý talent Komety vede bodování MS 18. Děkuju jí! vzkazuje

Foto: iihf.com

(ČELJABINSK, od našeho zpravodaje) Slovensku možná roste budoucí hvězda: útočník Maxim Čajkovič září na mistrovství světa do osmnácti let, kde v neděli pěti body sestřelil Francii.

Po třech zápasech na turnaji máte deset bodů (3+7). Evidentně hrajete ve velké pohodě.
Ano, cítím se dobře. Na body ale nekoukám, hlavně se snažím být co nejužitečnější pro tým. Body pak přicházejí samy, když dělám to, co mám. Třeba i co se týče bránění.

Vedete produktivitu mistrovství, kde přitom hrají takové hvězdy jako Jack Hughes nebo Jesperi Kotkaniemi. Vnímáte, že si teď děláte dobré jméno nejen u slovenských fanoušků, ale třeba i u skautů NHL?
Mám ještě rok čas, na draft půjdu až v roce 2019, takže na to se vůbec nedívám.

Daří se nejen vám, ale i týmu. Slovensko má už dvě výhry.
S tím jsme samozřejmě spokojení.

Aby ne, dokonce máte šanci vyhrát skupinu.
Na to teď ale úplně nemyslíme. Opravdu se snažíme soustředit jen na to, abychom hráli co nejlepší hokej a vyhrávali zápas po zápase. A uspět samozřejmě chceme i v úterý proti Rusku.

V čem je slovenská síla?
Hrajeme jako tým, blokujeme střely, to je nejdůležitější. Taky dobře bruslíme a zatím střílíme i dost gólů.

V letech 2014 až 2016 jste hrál za Kometu. Proč jste z ní odešel do Malmö?
V Česku totiž bylo vyhlášení, že mladší hráči ze Slovenska nemůžou hrát za starší dorost, prostě že nemohou být ostaršováni. S agentem jsme se proto dohodli, že budeme hledat, kam bych mohl odejít. A Švédsko se ukázalo jako první možnost. Šel jsem tam tedy na zkoušku a oni řekli, že mě chtějí. 

Jste tam spokojený?
Ano, hodně spokojený.

A-tým Komety právě vyhrál extraligový titul. 
Sleduju je. Jsem moc rád, že ho vyhráli, navíc už podruhé v řadě. Hodně jim fandím.

Co vám tamější angažmá dalo?
Posunulo mě hodně dopředu. Děkuju všem, co mi tam pomáhali. I díky nim jsem tady – na mistrovství světa.

V Kometě jste byl spoluhráčem několika reprezentantů, co teď bojují za český tým. Setkali jste se tady?
Jojo, bavili jsme se. Jsme pořád kamarádi. I v zápase mě trochu popichovali – říkali mi divný věci (směje se). Nakonec to skončilo lépe pro nás, takže mi pak kluci pogratulovali. 

Co říkáte na atmosféru, která je v Čeljabinsku?
Je neskutečná. Na náš zápas proti Francii přišlo 4 500 fanoušků, to je neuvěřitelné. Před turnajem jsem nic takového nečekal. Je to asi nejvíc lidí, před kterými jsem kdy hrál.

Proti domácím Rusům teď každopádně můžete hrát v klidu.
Můžeme. A určitě se budeme snažit zase vyhrát.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter