Junior deklasoval tátu. Byl jsem nahecovaný, přiznává Šimon Marha

Foto: Martin Voltr

Deset gólů a šest nahrávek, nikdo jiný v základních skupinách Olympiády dětí a mládeže nenasbíral víc bodů. Šimonu Marhovi z Královéhradeckého kraje se povedlo hlavně derby proti tátovi Josefovi na pardubické střídačce, ve kterém se postaral o tenisový výsledek 6:0! A na rozdíl od jeho týmu bude bojovat o medaile.

Fanshop

Silnější z dvojice východočeských týmů naplnil předpoklady a dostal se do semifinále, kde ho čeká Vysočina. Královéhradečtí mladíci ale skupinu neuzavřeli ideálně, Moravskoslezskému kraji nedali ani gól a prohráli 0:3.

Co jste si v kabině po nepovedeném zápase řekli?
Trenéři trochu zvyšovali hlas, protože jsme hráli špatně. Měli jsme být aktivnější. Nevyšlo to a neměli jsme ani štěstí, nepadalo nám to tam.

Jak moc váš výkon ovlivnilo, že už jste měli postup v kapse?
No, docela dost. Docela jsme to podcenili, mysleli jsme si, že se nic nemůže stát. Věděli jsme, že už to máme jisté, takže jsme do toho nešli úplně naplno.

Byla to ale jen jedna prohra, jinak jste byli suverénní…
Jo, je to skvělý turnaj. Makáme, až na ten jeden zápas nám to zatím vychází. Snad nám to zítra taky vyjde.

S jakými ambicemi jste na olympiádu přijeli?
Samozřejmě jsme sem jeli s tím, abychom vyhráli. Uvidíme, jestli se nám to povede.

Foto: Martin Voltr

Víte, jak hráli na minulé olympiádě vaši předchůdci?
Ve finále s Prahou vedli 4:1 a prohráli 4:5… I proto jsme si v kabině říkali, že když vedeme o víc gólů, tak to nesmíme podcenit. Že i když to bude 5:0, tak musíme pořád hrát.

Vy jste před sezonou přestoupil z Hradce do Pardubic, tady ale hrajete za Královéhradecký kraj, protože v Hradci bydlíte. Jaké to pro vás je?
Je skvělé hrát s klukama, se kterými jsem hrál tři roky. Jsem rád, že tady s nimi můžu být.

Ale není to nezvyk? Zase jste se musel odtrhnout od spoluhráčů…
Já tady s klukama chodím do třídy, takže se vidíme každý den. Tím pádem to pro mě není taková změna. Ještě máme různé tréninkové kempy a výběry, takže jsme pořád v kontaktu.

Táta ale na olympiádě trénuje Pardubický kraj. To už musí být trochu speciální.
Jo, byl dobré zahrát si proti němu.

Vyhráli jste 6:0 a vy jste měl hattrick a dvě nahrávky…
Byl jsem tak nahecovaný, že hraju proti tátovi a chci proti němu podat co nejlepší výkon. A vyšlo to.

Co vám pak řekl?
Pogratuloval mi, a to bylo všechno.

Jste s tátou pro tyto čtyři dny zkrátka soupeři?
Na ledě jsme byli jako soupeři, ale jinak mimo led se normálně bavíme o hokeji.

Foto: Martin Voltr

Proč jste vlastně do Pardubic odešli?
Táta tam šel trénovat, tak jsem šel s ním. Domluvili jsme se, že to zkusím v Pardubicích, že zkusím nějakou změnu. I s tím, že on mě tam bude ten rok trénovat. Uvidíme, co bude dál.

Jste tam spokojený? Můžete to nějak srovnat s Hradcem?
Jo, je to tam fajn. V Hradci i v Pardubicích je to dobré.

Co se ale týče výsledků v extralize, na tom je Hradec o hodně líp. Takže jste týmové úspěchy musel „obětovat“…
No, snažíme se, ale moc nám to nevychází. Zkusíme ještě co nejvíc bojovat.

Teď vás na olympiádě čeká semifinále, v Chocni hrajete s týmem Vysočiny. Víte o něm něco?
Určitě to bude kvalitní soupeř a budeme mít co dělat, abychom vyhráli. Bylo ale jedno, na koho narazíme, protože všechny týmy jsou kvalitní.

Moc se nevyspíte, snídaně o půl šesté, zápas o půl osmé… Zažil jste to někdy?
Jednou jsem hrál v osm, a to jsem mohl skoro umřít. Snad to nějak přežijeme.

Jak jste na tom se silami po šesti zápasech ve třech dnech?
Je to určitě těžké, ale budeme makat a zkusíme si té únavy nevšímat. Všichni to mají stejné.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz