Má stříbro z Hlinky, zná Edmonton. Vzpomínky zůstanou, přiznává Šoustal

Foto: kevinlight.photoshelter.com

Hlinka Gretzky Cup se na poslední dva dny kompletně přesunul do Edmontonu, ti nejlepší bojovali o zlato v obrovské hale místních Oilers. Tomáš Šoustal takový boj zažil před čtyřmi lety v Břeclavi. Se svými spoluhráči získal stříbro. Poslední rok navíc strávil právě v Rogers Place, která je domovem nejen Oilers, ale také týmu WHL Edmonton Oil Kings, kde Šoustal v rámci své poslední juniorské sezony působil.

Tomáši, vaše výměna do Edmontonu proběhla hned na začátku sezony, jak dlouho jste o takové možnosti věděl?
Asi hned po konci předešlé sezony, když jsme měli výstupní mítinky s trenéry a potom i s generálním manažerem. Bylo mi naznačeno, že mají v plánu draftovat dva Evropany jenom pro jistotu, kdyby se rozhodl jít na školu nebo se vrátit do Evropy. V Import draftu pak vybrali Libora Zábranského a Marka Škvrněho, tak jsem tušil, že i kdybych začal sezonu v Kelowně, dřív nebo později mě čeká trejd někam jinam.

Jak jste vnímal změnu týmu? Kelowna byla v té době poměrně stabilním týmem, ale Edmonton se trápil.
Změna byla svým způsobem takovým novým impulsem. Už od začátku bylo, jak od vedení, tak od trenérů Edmonton Oil Kings, naznačováno, že máme hodně mladý tým, vlastně nejmladší a výsledky, aspoň v první polovině než se prvoročáci trochu oťukají, nebudou nijak převratné. Já jsem si to snažil užít, ať už byly výsledky jakékoliv, protože to byla moje poslední sezona ve WHL.

V Edmontonu na vás spoléhali, jak jste vnímal svou roli?
Za svou roli jsem byl rád, i když velice podobné by to bylo i v Kelowně. Jako dorazáka už na vás jsou kladeny vyšší požadavky v jakémkoliv týmu. Spíše to bylo o tom, že trenéři chtěli, abychom makali hlavně na trénincích a ukazovali mladším klukům, že k tomu musí přistupovat naplno jak na tréninku, tak v zápase, protože nic nepřijde samo.

Byl jsem součástí výborného ročníku i party

Sám jste na Memoriálu Ivana Hlinky hrál a došli jste s týmem až do finále. Jak na to období vzpomínáte? 
Byl jsem součástí výborného ročníku a i díky partě, která se tam tehdy sešla, se nám povedl udělat poměrně úspěch, nicméně na zlato to nestačilo. Ve finále po právu vyhrála Kanada, ale vzpomínky určitě zůstanou. Hlavně kvůli skvělé podpoře našich nejbližších a domácích fanoušků. Znamenalo to pro mě jednu z posledních možností hrát před mojí rodinou, protože hned po turnaji jsem odletěl za oceán hrát první rok ve WHL.

Co vám tehdy pomohlo ke stříbrným medailím?
Určitě výborní hokejisté, které jsme v té době bezpochyby měli. Parta, která držela pohromadě a dělala většinu věcí spolu a čerstvě obměněný trenérský štáb, který pár měsíců předtím  přivezl stříbrné medaile z mistrovství světa do 18 let.  

Kelowna je dost možná nejúspěšnějším týmem WHL

V zámoří jste působil čtyři roky a vystřídal dvě města, kdybyste je měl popsat, jaký je mezi Kelownou a Edmontonem rozdíl?
Ten rozdíl byl hodně veliký. Na jedné straně Kelowna, krásné středně velké město u jezera v provincii Britská Kolumbie na západě Kanady, kde je prostě nádherně. Klub s bohatou ne-li vůbec nejbohatší historií ve WHL, který rok, co rok usiluje o nejvyšší příčky v základní části a pokud se nepletu, tak za posledních 25 let chyběl v play-off jenom jednou. Na druhé straně Edmonton, veliké město, kde teploty v zimě dosahují až k - 40 stupňům. Klub, který jako poslední zástupce WHL dosáhl na Memorial Cup, ale od té doby tým trošku stagnuje. Snad se to všechno změní s přílivem mladých hráčů. Na obě budu vždy vzpomínat v dobrém.

Kelowna působí mnohem propojeněji s okolní krajinou, oproti tomu Edmonton je velké město, jak dlouho jste si na nový domov zvykal?
Netrvalo to moc dlouho. Dostal jsem skvělou náhradní rodinu, která se o mě krásně starala a navíc jsem bydlel s dalšími dvěma spoluhráči, takže bylo o zábavu postaráno. Opravdu mě tam všichni od prvního dne přijali s otevřenou náručí a nesmírně mi ten přestup zjednodušili.

Fanoušci nás podporovali, i když se nedařilo 

V Edmontonu kromě juniorského týmu působí známější Edmonton Oilers, jakou pozici jste jako tým ve městě měli?
Samozřejmě, že hlavním lákadlem ve městě je NHL a o to víc, že tam působí Connor McDavid a Leon Draisaitl. Podle posledních žebříčků dva z nejlepších dvaceti centrů v celé NHL. To je prostě ohromné lákadlo na lidi. Ale i tak na nás chodilo poměrně dost lidí, a to i tehdy, když jsme třeba prohráli pár zápasů v řadě. Z tohoto pohledu byli naši fanoušci opravdu super. I když se nedařilo, viděli alespoň snahu a chuť, tak nás přišli podpořit.

Co pro vás znamená, že se Hlinka Gretzky Cup přesunul zrovna do Edmontonu a Red Deeru? Hrát se navíc má i v hale, která byla domovem i vašeho týmu.
Abych pravdu řekl, mně se přesun do Kanady moc nelíbí. Byla to taková česká tradice, mit tu memoriál nejslavnějšího českého trenéra. Ale zase chápu, že pro hráče, kteří budou mít šanci zahrát si na hlavním stadionu Edmonton Oilers, to musí být obrovský zážitek. Ta hala je opravdu něco nádherného, k tomu není co dodat.

Jak podle vás kanadští fanoušci vnímají akce podobného typu?
Nejsem si úplně jistý, jak se k tomu staví, přece jen je pro ně na hokej ještě dost brzo. Můj názor na memoriál je, že měl zůstat v Česku, protože v Kanadě mají velké juniorské akce téměř každoročně. Za posledních pět let se bude MS do 20 let konat v Kanadě potřetí a minulý rok to bylo v Buffalu, což je kousek od kanadských hranic. Samozřejmě záleží, jak se dohodli organizátoři a pokud se nepletu, jeden rok bude memoriál vždy v Břeclavi a Piešťanech a další v Edmontonu a Red Deeru.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz